Katedrový košt pálenek 2003
V bloku bylo hodnoceno takto:
Nebylo to vůbec jednoduché. Zejména pro hodnotící komisi, která si nechala hodnocení až na poslední chvíli a pak se ukázalo, že musí rozhodnout o 15 vzorcích. No, zvládla to, i výsledkovou listinu vytvořila se všemi průměry i statistickými odchylkami, pouze jedna nepřesnost se tam vloudila. Jeden z komisařů přijímající vzorky zcela pochopitelně nepochopil že Pavlůvky nejsou název dědiny, odkud pochází soutěžní vzorek, ale místní název odrůdy švestek. Dlouho to některým vrtalo hlavou (tento vzorek byl odevzdán jako jeden z prvních), ale každý si myslel, že Pavlůvky je docela dobré jméno pro vesnici. Hm, a není. Tedy je, ale v tomto případě to není pravda. Pavlůvky jsou malé drobné švestky, ze kterých byla soutěžní slivovice (od Uherského Hradiště) vypálena. No, nicméně jsme výsledky nerevokovali, i tak bylo dobře. Tedy alespoň pokud jde o nabízený program.
- Tradičně jsme začali teorií. Přednášku tentokráte držel J. K. na téma historie destilátů.
- Vyhlášení výsledků a předání knižních cen, které rozhodně nebyly ledajaké. Psali jsme je několik let. (V součtu srovnatelně s dobou potřebnou pro zasazení stromku a dočkání se první úrody, i když třeba ještě ne v množství dostatečném pro jednu várku pálení).
- A pak už to bylo na každém z účastníků, jak se vyrovná se 16 vzorky (ano ještě jeden vzorek jsme dostali 10 minut před slavnostním zahájením, byl ochutnán mimo soutěž a nepropadl). Přitom se vedly různé řeči, co si tak vzpomínám tak o: fenomenologii, Patočkovi, matematice, fyzice a filosofii jako disciplinách a jejich validitě, fotografování, fotografiích a jejich validitě, vycházkách, besídkách, koštech a jejich validitě. Jinými slovy (k poslednímu tématu) - s těmi dvaceti účastníky koštu se můžeme domluvit efektivněji na nějakém komorním setkání a nevysilovat se organizováním podobných akcí, i když - uznávám - byla koneckonců příjemná i v tomto počtu. Možná nás to do roka přejde, ale teď říkám: sbohem a šáteček. To ovšem není zaměřeno proti zúčastněným, těm je možno vzkázat, že to bylo fajn a jestli toho bylo akorát musí dodat J. P., který zůstal se společností, kterou J. K. opustil U čápa.
- Poté, co odešel první zpravodaj, začala v Čápovi zhasínat světla, židle se ocitaly na stolech a my jsme usoudili, že asi bude líp taky odejít. Odešli jsme do Maxima, kde nás hned zkasírovali (no, hned jak nám přinesli pivo). Zahráli jsme si fotbal (rukama, ne nohama) a - a pak jsem dostal pocit, že bych měl zase odejít, tak jsem odešel. Ovšem ta věrná skupinka, která se ráda účastní katedrových akcí, ještě podobné pocity neměla a hovořila o skle (tušíte, co tím mysleli). Co se dělo po 22.55, to se dozvíte, jen pokud se najde nějaký třetí zpravodaj...