o  výstavy o  instituce o  výzkumy o  badatelé o  publikace o  mapa


 

 
 
   
     
   
  o   Innocenc Ladislav Červinka
      (1. 2. 1869 - 3. 10. 1952)

I. L. Červinka se narodil v hanácké vesnici Břest dne 1. února 1869 Tomášovi a Františce Červinkovým. V rodné obci získal základní vzdělání, po němž nastoupil na středoškolská studia do Přerova. Zde zřejmě také po nějakou dobu pracoval jako lesní příručí a lesní adjunkt. V druhé polovině 80. let, či až v prvé polovině 90. let 19. století odjel Červinka do Vídně, kde údajně nastoupil ke studiu na vysoké zemědělské škole. Patrně však než vysokoškolským studiem prošel jedno či dvouletým kurzem pro zeměměřiče a užíval tak pouze někdy pod svým jménem dovětek „kulturní inženýr“.

Zřejmě po návratu z Vídně, někdy po roce 1890, se I. L. Červinka usadil v Uherském Hradišti, kde zůstal až do poloviny roku 1905. Uplatnil zde svůj zájem o pravěk, když získával či skupoval pravěké artefakty od majitelů pozemků, u nichž prováděl různé geodetické práce. Množství artefaktů získával také vlastními výzkumy v terénu, které se staly součástí rostoucí pozoruhodné Červinkovy sbírky.

Na podzim roku 1905 se I. L. Červinka přestěhoval do Kojetína. Zde mu však brzy poté zemřela již druhá žena. Patrně v roce 1911 se Červinka oženil potřetí. Z těchto tří manželství měl Červinka šest dětí – čtyři dcery a dva syny. V Kojetíně Červinka zůstal téměř třicet let a to přesto, že byl od roku 1919 trvale zaměstnán v Brně u Státního archeologického ústavu a od roku 1924 získal jako vedlejší pracovní poměr práci i u Moravského zemského muzea. Do Brna se však přestěhoval až roku 1934 a to do bytu č.55 na Lerchově ulici, kde žil až do své smrti dne 3. října 1952.

Numismatice a archeologii se I. L. Červinka věnoval od dob středoškolských studií v Přerově pod vlivem jednoho z pedagogů – profesora Hynka Krcha, sběratele starých mincí. Červinka se však také snažil poznat souvislosti mezi nalezenými artefakty a kulturami a jejich společností. Začal publikovat v odborných časopisech (Časopis vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci, nebo v Časopisu matice moravské v Brně). Byl členem Vlasteneckého musejního spolku v Olomouci (od r. 1888), který s Musejním spolkem v Brně ke konci 19. století vytvořili monumentální projekt Vlastivědy moravské, která měla vycházet v dvou řadách, jež měly obsahovat vědomosti o vývoji přírody a dějinách Moravy. Když pak byli hledáni autoři pro další svazky dějin Moravy, byl vedením musejního spolku osloven I. L. Červinka. Jeho dílo Morava za pravěku vyšlo v roce 1902. O rok později byl ministerstvem kultury a vyučování jmenován konzervátorem c. k. Centrální komise pro vyhledávání a zachování historických památek pro okresy Holešov, Kroměříž, Prostějov, Přerov, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Valašské Meziříčí a Vsetín.

Roku 1903 začal soukromě vydávat specializovaný časopis Pravěk a roku 1906 založil Moravský archeologický klub. Jeho ustavující schůze se konala 23. prosince 1906 v Brně a byla svolána ustavujícím výborem ve složení I. L. Červinka, F. Černý, A. Procházka, A. Gottwald a J. Stávek. K zakládajícím členům patřil také mimo jiné Jaroslav Palliardi, či Martin Kříž. Mezi členy této organizace však nechyběl žádný moravský archeolog. Orgánem Moravského archeologického klubu pak byl právě časopis Pravěk. Moravský archeologický klub měl sdružovat a organizovat všechny praktické amatérské archeology. Roku 1911 vznikla v jeho rámci Archeologická komise, jež měla koordinovat výkopy zvl. venkovských amatérských archeologů, a roku 1913 pak také Komise pro historicko – archeologický výzkum Děvína. Výbor Moravského archeologického klubu se také přirozeně snažil zasahovat v prosazování zákonodárství v oblasti péče o pravěké památky. Vlekly se také spory s Moravskou muzejní společností, či spíše s Moravským zemským muzeem, v nichž se jednalo o provádění terénních výzkumů soukromníky a o předávání nálezů muzeu. Ke zklidnění situace došlo roku 1918 založením Státního archeologického ústavu, a také poté co se předseda Moravského archeologického klubu stal konzervátorem SAÚ a zaměstnancem muzea. Po válce se klub věnoval zvláště praktické archeologii, publikaci výzkumů, ale také společenskému životu členů klubu. Po jeho valné hromadě z dne 9. 12. 1934, kdy byl předsedou zvolen opět Červinka, bylo stále patrnější, že na řízení této organizace získává, na úkor jejího předsedy, čím dál větší vliv prof. E. Šimek. I. L. Červinka se pak necítil v klubu příliš spokojen a na podzim roku 1935 na své předsednictví rezignoval a z Moravského archeologického klubu vystoupil. Dne 5. 1. 1936 pak byl valnou hromadou zvolen předsedou Moravského archeologického klubu prof. E. Šimek.

Vraťme se však zpět, a to do roku 1919, kdy byl dne 28. dubna I. L. Červinka jmenován ministerstvem školství a osvěty Československé republiky konzervátorem pro politické okresy holešovský, kroměřížský, prostějovský, přerovský, uherskobrodský, uherskohradišťský a valašskomeziříčský. Dle dekretu z 8. 7. 1920 se stal v uvedené funkci přímo zaměstnancem Státního archeologického ústavu v Praze a dále byl ustanoven expertem Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně se zaměřením na ochranu pravěkých památek, přičemž se tak stal bezprostředním podřízeným prof. Lubora Niederleho, ředitele SAÚ v Praze.

Přestože měl nyní oficiálně sídlo v Brně, zůstával Červinka i nadále v Kojetíně, a to i přesto, že v roce 1924 vstoupil navíc do vedlejšího pracovního poměru s Moravským zemským muzeem, jako správce jeho prehistorických sbírek. Svou práci však velmi dobře zvládal a často ještě pracoval v terénu.

K tomuto všemu se ještě snažil získat vysokoškolské vzdělání a po předložení disertační práce, která obsahovala vlastně studie dvě, O umění palaeolithickém v Čechách a Keltové v Čechách, mu byl dne 24. března 1924 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně přiznán titul doktora filozofie. Ještě téhož roku 14. prosince udělila Červinkovi Vláda československé republiky služební titul „vrchní komisař správní a osvětové služby“.

Jistým zklamáním pak pro něj bylo, když při zřízení archeologie na Masarykově univerzitě v Brně bylo její vedení svěřeno, patrně vzhledem k jeho věku, Emanuelovi Šimkovi, což Červinka velmi špatně nesl. A jeho vztah se zhoršil také vůči Zemskému muzeu, v kterém sice už od roku 1933 nepracoval, ale ještě dlouho zatěžoval jeho vedení svými stížnostmi.

Dne 1. 7. 1937 odešel z místa konzervátora ve Státním archeologickém ústavu na odpočinek s titulem „rada správní osvětové služby“. Nicméně ani v důchodu se svým zálibám nepřestával věnovat, a také za války zveřejňoval drobné příspěvky a ani po ní se s numismatikou a archeologií nerozloučil. Ovšem byl již ve svém věku velmi omezován rostoucími zdravotními problémy. Ještě v červnu 1952 zaslal Československé národní radě badatelské do Prahy rukopis své práce „Nejstarší město na Moravě“, jenž však už zůstal nevydán. Innocenc Ladislav Červinka dne 3. října 1952 zemřel.

Dne 31. října 2002, padesát let od jeho úmrtí, byl v Břestu na Kroměřížsku odhalen Innocenci Ladislavu Červinkovi čestný hrob.


Innocenc Ladislav Červinka – archeolog a prehistorik
I. L. Červinka upřednostňoval archeologii praktickou. Od počátečního sběratelství přešel k terénním výkopům, které prováděl nejdříve soukromě a později už jako konzervátor a muzejní pracovník.

Odkryl a zachránil mnoho archeologických lokalit. Mezi jeho nejvýznamnější terénní výzkumy patří mnoholetý výzkum pohřebiště kultury popelnicových polí v Horce nad Moravou (asi 1904), organizace a práce na výzkumu popelnicového pole v Podolí (1907), práce na únětických pohřebištích v Kyjovicích (1923) a Němčicích na Hané (1921-1924), výzkum kostrového pohřebiště z doby stěhování národů v Novém Šaldorfu u Znojma (1923-1924), záchrana velmožského hrobu z mladší doby bronzové ve Velaticích (1924), výzkum dvou velmožských hrobek Horákovské kultury v Holáskách u Brna (1925). Dále to byly výkopy na Děvíně (1913), průzkumy a sondáže řady slovanských hradisek na Moravě a výzkumy několika slovanských pohřebišť ve 20. letech 20. stol. – Brno-Židenice, Holásky „Na Vysoudilce“, Liptov, Nová Dědina „Na Kostelisku“, Ratiškovice, Šelešovice, aj.

Pro výzkum moravského pravěku bylo Červinkovo vědecké literární dílo průkopnické. S ohledem na moravský pravěký materiál vztahující se spíše k evropskému jihovýchodu, navazoval Červinka spíše kontakty s archeology rakouskými, maďarskými, či jihoslovanskými, jejichž vliv lze v Červinkových dílech také najít. Od počátku ovšem také přijímal autoritu Lubora Niederleho s teoretickými poznatky jeho „univerzitní školy“ a respektoval i díla J. L. Píče. Výhrady však měl k příliš teoretickému zaměření pražské prehistorie, přičemž dokázal obhájit odlišný proces vývoje na Moravě. Vzorem mu však zůstala vývojová koncepce českých badatelů, kdy např. uvítal a čtenářům „Pravěku“ doporučil „Rukověti české archeologie“ z roku 1910.

Ve vývoji své práce završil I. L. Červinka své rané sběratelské období knihou „Morava za pravěku“ (1902), poté se zabýval jak soukromými výzkumy, tak vytvořením archeologické a numismatické sbírky, založením časopisu Pravěk (1903) a Moravského archeologického klubu (1906), v letech 1924-1933 usiloval o správcovství a vedení pravěkého oddělení Moravského zemského muzea v Brně a stal se tak zprvu neoficiální, a poté oficiální hlavou moravské archeologie a v závěru své práce, přibližně v letech 1934 -1950, se věnoval soupisům jednotlivých období pravěku, doplňováním některých svých regionálních přehledů pravěku a příležitostně také publikoval drobné odborné články.
 		  

o   I. L. Červinka
o   K. Tihelka
o   J. Skutil
o   E. Šimek
o   J. Poulík
o   B. Dostál
o   J. Palliardi
o   J. Wankel
o   K. J. Maška
o   V. Hrubý
o   zpět na badatele

 
Autor textu: Lenka Hutyrová


literatura:
Fišer Zdeněk, Podborský Vladimír: Innocenc Ladislav Červinka 1869-1952. Brno 2004.
o  web: jOSEF wILCZEK
hlavní stránka     |    výstavy     |    instituce     |    výzkumy     |    badatelé     |    publikace