o  výstavy o  instituce o  výzkumy o  badatelé o  publikace o  mapa


 

 
 
   
     
   
  o   Jaroslav Palliardi
      (10. 2. 1861 - 11. 3. 1922)

Jaroslav Palliardi pocházel, jak už jméno napovídá, z původně italského rodu, jehož členové se uchytili v českých zemích jako architekti. Narodil se 10. února 1861 v Telči v rodině c. k. zemského soudního rady Ignáce Palliardiho. Většina členů rodu měla kladný vztah k obrozeneckému hnutí, což jistě dost ovlivnilo i mladého Jaroslava. O míře vlasteneckého zápalu v rodině mimochodem vypovídá i jeho křestní jméno.

V Telči zahájil Palliardi povinnou školní docházku, pokračoval v ní v Bystřici pod Hostýnem a ve Znojmě v závislosti na působišti jeho otce. Ve Znojmě pak studoval Jaroslav také na tamějším gymnáziu, většinu gymnaziálních studií však absolvoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži. Zde bydlel u profesora Borůvky a navázal dlouholeté přátelství s pozdějším pedagogem a básníkem Františkem Táborským. Otec zajišťoval mladému Jaroslavovi zázemí nejen hmotné, ale také kulturní a národovecké. Ač sám rakouský úředník, vštěpoval synovi úctu k pokrokovým vlastencům, k éře husitství apod.

Po maturitě na kroměřížském gymnáziu odešel Jaroslav studovat práva na pražskou německou univerzitu. Když pak byla následujícího roku obnovena univerzita česká, přestoupil mladý Palliardi tam. Po úspěšném zakončení studií nastoupil jako koncipient notářský čekatel k příteli svého otce znojemskému notáři a vlastenci Janu Vlkovi, kde setrval až do roku 1895. Během svého znojemského pobytu se věnoval výzkumům nalezišť ve vlastním městě ale i v přilehlých obcích politického okresu Znojmo. Jedním z prvních počinů přitom byla identifikace neolitického materiálu na znojemském hradě v souvislosti s úpravou sklepů pro provoz pivovaru. Zkoumal také protilehlé Hradiště, dále znojemské cihelny, naleziště u Oblekovic, Hodovnic, Kunovic, Makovic, Citonic, Horních Dunajovic a další. Při stavbě robotárny ve Znojmě – Novosadech 1888 identifikoval Palliardi první exempláře moravské malované keramiky. Za svého působení ve Znojmě udržoval přátelské kontakty prakticky se všemi našimi tehdejšími archeology, nejvíce s Karlem Jaroslavem Maškou, jenž mu byl v archeologii učitelem. Od roku 1878 udržoval také přátelské styky s ministerským sekretářem ve Vídni Vítězslavem Houdkem, pozdějším viceprezidentem moravského místodržitelství v Brně. Po něm převzal v letech 1893-1900 redigování Časopisu Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci. Dalším významným spolupracovníkem byl Jan Knies.

Na počátku 90. let zahájil Palliardi spolupráci s Františkem Vildomcem výzkumem v Grešlovém mýtě z let 1891-1894. Archeologickou činnost ale přerušil výkon notářské praxe ve Vranově nad Dyjí 1895-1898. Ve Vranově se jemu a jeho ženě Marii Šrámkové, s níž se oženil roku 1893, narodila dcera Vlasta. Když v roce 1899 zemřel Palliardimu jeho otec, bydlela rodina už v Moravských Budějovicích. Zde spolu s advokátem Dr. Kvízem a redaktorem Burianem založil a řídil od roku 1902 časopis Naše noviny, jejichž vydávání bylo roku 1914 úředně zastaveno. Věnoval se i spoustě dalších veřejných činností, už v době znojemského působení byl činným členem Sokola, Matice moravské, Ústřední matice školské v Praze, Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. Když byl František Vildomec 1909 odstraněn z učitelského místa v Boskovštejně pro svou bezkonfesijnost (bez vyznání), uspořádal zde Jaroslav Palliardi spolu s tehdejšími pokrokovými spolky velký tábor lidu a prakticky uhájili právo učitele na svobodu přesvědčení.

Palliardi samozřejmě neustával ve své archeologické práci, od roku 1906 prováděl výzkumy právě na Boskovštejně (spolu s F. Vildomcem). Dalšími lokalitami byly např. Střelice nebo v letech 1909 a 1912-15 Jevišovice – Starý zámek. Nacházíme se v době, kdy hlavní starost o provádění terénních prací už Palliardi přenechal právě Františku Vildomcovi, sám přitom cestoval po našich i zahraničních vědeckých ústavech a muzeích, aby neztratil kontakt s evropskou archeologií: Heidelberg 5. srpna 1910, Mohuč 18. srpna 1910, Kostnice 29. července 1911, Marburg 5.–12. srpna 1913, Lengyel 19. června 1914 a další. Sám Palliardi ze shromážděných nálezů vytvořil vlastní muzeum, v podstatě jen uspořádal svou sbírku, jak bylo tehdy poměrně obvyklé u podobných badatelů. V roce 1918 projevilo muzeum ve Vídni zájem o zřízení odbočky moravskobudějovického muzea, avšak Palliardi odmítal cokoliv ze sbírek poslat jinam, obzvláště ne do zahraničí. Od roku 1920 se začaly u něj projevovat neblahé důsledky nadváhy, které dost omezovaly jeho činnost. Archeologickou korespondenci tak po určitou dobu vyřizovala jeho dcera Vlasta. Následujícího roku sice podstoupil léčbu ve Františkových Lázních, ale 11. března 1922 podlehl mozkové mrtvici. Po jeho smrti se většina sbírky dostala do majetku Moravského zemského muzea.
Jaroslav Palliardi byl významnou veřejně činnou osobností moravských
vlasteneckých kruhů a badatelem evropského významu. Za jeho redakce se Časopis Vlasteneckého musejního spolku v Olomouci pozvedl na vědeckou úroveň, on sám publikoval především ve Vídni, což ovšem neznamená, že česká periodika zanedbával. Jím zavedené členění moravské malované keramiky ale i základní dělení eneolitu se v zásadě využívá dodnes.

 		  

o   I. L. Červinka
o   K. Tihelka
o   J. Skutil
o   E. Šimek
o   J. Poulík
o   B. Dostál
o   J. Palliardi
o   J. Wankel
o   K. J. Maška
o   V. Hrubý
o   zpět na badatele

 
Autor textu: David Šťourač


literatura:
Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Libri Praha 2005.
Vildomec, František: Vzpomínky na J. Palliardiho, in: Podborský, V. (ed): 50 let archeologických výzkumů MU na Znojemsku, Brno 2001, 111-113.
Vildomec, František: O notáři Jaroslavu Palliardim (Dokument o poměrech a kulturní práci na přelomu 19. a 20. století), in: Podborský, V. (ed): 50 let archeologických výzkumů MU na Znojemsku, Brno 2001, 106-111.
o  web: jOSEF wILCZEK
hlavní stránka     |    výstavy     |    instituce     |    výzkumy     |    badatelé     |    publikace