|
|
|||||||
| o výstavy | o instituce | o výzkumy | o badatelé | o publikace | o mapa | ||
|
o
Karel
Tihelka (12.7. 1898 – 16. 7. 1973) Karel Tihelka se narodil 12. července 1898 v Bučovicích, kde také vystudoval reálné gymnázium. Během první světové války narukoval jako „polní myslivec“ do rakouské armády. Účastnil se bojů na italské frontě, které na něj velmi silně zapůsobily. K těmto válečným zážitkům se později často vracel ve své literární tvorbě. Psal historické zápisky, antimilitaristické a pacifistické básně, které publikoval pod různými pseudonymy. Ve své tvorbě se mimo jiné věnoval méně známé vzpouře tarnowského pluku ve Fossaltě u Porto Gruara 28. října 1918. Po návratu z války působil jako učitel v Letnicích, Milonicích, Černčíně, Pozořicích u Brna, v Bučovicích a na několika brněnských školách. Oženil se s dcerou známého brněnského profesora Fr. L. Nesvadbíka a stal se tak příbuzným Fr. Heidenreicha, jednoho z průkopníků hanácké archeologie. Zabýval se otázkami souvisejícími s učitelstvím, hlavně pak s organizací učitelského života. Zasahoval do diskuze o reformě dějepisného vyučování, kde prosazoval včlenění prehistorie do výuky. Jako pedagogický pracovník zdůrazňoval vztah prehistorie a školy. Pokládal za důležité, aby historická látka byla vyučována přímo v muzeích. Zastával názor, že „pravěké starožitnosti“ do školních kabinetů nepatří, a proto by mělo mít každé velké muzeum školeného odborníka, který by styk školy a muzea přímo organizoval. Tyto své poznatky publikoval hlavně v Moravském učiteli a ve Věstníku Ústředního spolku Jednoty učitelské na Moravě a ve Slezsku. V roce 1931 nastoupil u prof. Emanuela Šimka na brněnské filosofické fakultě studium archeologie, a u prof. Rudolfa Urbánka a Františka Hrubého studium historie. Pro téma své disertační práce, kterou předložil roku 1939, si vybral dobu únětické kultury na Moravě. Na její obhajobu si však musel, z důvodu probíhající druhé světové války, počkat až do roku 1947, přičemž tato byla již v roce 1941 citována J. Böhmem v jeho „Kronice objeveného věku“. V letech 1944-45 působil Tihelka v Archeologickém oddělení Zemského muzea, kde se mu v zimních měsících předcházejících konci války podařilo, s pomocí rady M. Chleboráda a několika studentů, ukrýt a zachránit všechny archeologické sbírky muzea. Tři roky po válce přesídlil na pár měsíců do Archeologického ústavu v Brně, aby se pak znovu vrátil do muzea (zde kladně přispívá k diskuzi ohledně obrany vlastivědných a muzejních spolků), které pak v letech 1952-56 vedl jako ředitel. Práce v Archeologickém ústavu jej však zlákala ještě jednou. Bylo v roce 1957, kdy do něj přišel už jako vědecký pracovník a působil v něm až do svého odchodu do důchodu, mimo jiné ve funkci náměstka ředitele. V období let 1951-57 vyučoval na Filosofické fakultě v Brně. Poprvé se Karel Tihelka zapojil do terénního výzkumu roku 1940 při odkryvu středověkého bučovického hradiska. K jeho největším terénním pracím patří záchranný výzkum části únětického a mohylového sídliště v Brně-Černých Polích (1947-51), kdy uvažoval o tom, že kdyby se sídliště dalo prozkoumat celé, nalezly by se doklady nepřetržitého vývoje a souvislosti mezi oběma sídlišti. Dalším brněnským sídlištěm, jímž se Tihelka zabýval bylo únětické osídlení přímo na nádvoří Zemského muzea, což patrně poukazuje na rozsáhlejší sídelní oblast pod Petrovem. Výzkumy brněnské lokality mimo jiné doplnil ještě i o věteřovské sídliště v Dolních Kounicích. V rozmezí let 1948-1960 prováděl velký systematický výzkum výšinné osady únětické, věteřovské a velatické kultury na židlochovických Cezavách u Blučiny, která přispěla k poznání a formulování věteřovské kultury. Tihelka ji vyjímá z únětické a klade na rozhraní starší a střední doby bronzové. K dataci využívá dekoru kostěných věteřovsko-blučinských artefaktů, ke kterým hledá analogie v podobě pozlacených mykénských knoflíků. Zpracovává také 130 lokalit s hrobovými nálezy z jižní a střední Moravy, díky nimž rozlišuje dvě fáze únětické kultury, k nimž se věteřovský typ pojí. Pomocí dalších Šínových nálezů z Nových Hor u Věteřova na Kyjovsku nachází smíšení pozdní únětické kultury s vyspělou kulturou maďarovskou. Na této lokalitě rovněž provádí menší revizní výzkum. Problematice únětické kultury věnoval také mnoho detailnějších prací, např. o pohřbívání ve skrčené poloze, o hromadných hrobech, pohřbech v rakvích, atd. Zajímavé jsou rovněž spíše odlehčené články typu „jak se u nás bruslívalo,“ či „jak se (dle nálezu džbánečku s výlevkou) v době bronzové pečovalo o dítě.“ Zabýval se otázkou funkce jam na úněticko-věteřovských sídlištích, ve které se obrací proti, do té doby zažitému, názvu „sídelní jámy“. Neopomíjí se rovněž věnovat otázkám cezavských, velatických anomálních pohřbů. Roku 1953 Tihelka v Cezavách objevil honosný nevyloupený hrob velmože z doby stěhování národů, mezi jehož hrobovými nálezy figuruje dvoubřitý meč, kratší sax, bohatě zdobený opasek a obuv s přezkami. Tihelka se však nezabýval jen dobou bronzovou. Společně s V. Hankem popsal například neolitické hradiště u Věteřova. Nikdy se neuzavíral před popularizací archeologie – vydával populárně naučné články, publikoval v novinách (Lidová politika, Rovnost, aj.) či časopisech (Věda a život), instaloval výstavy v muzeu a vydával průvodce po výzkumech. Svým žákům na Filosofické fakultě radil, aby se do bádání doby bronzové nepouštěli, poněvadž „…s dobou bronzovou si velké slávy nedobudete“. Jeho pravidlem bylo, že na přednášky chodil vždy na minutu přesně a neopomíjel je okořenit mnoha příklady z vlastní archeologické praxe. Své historické úvahy publikoval ponejvíce ve Vlastivědném věstníku moravském. Obracel se k Bučovicím, věnoval pozornost také náboženským dějinám a to hlavně reformaci, zvláště pak postavě pobělohorského emigranta Volfa Kelečína z Aradu. Svému rodišti chtěl věnovat knihu, v níž by zpracoval celkový historický obraz města. K jejímu napsání se však za svého života, bohužel, nedostal. Zemřel po delší nemoci dne 16. července 1973, tři dny po svých pětasedmdesátých narozeninách. |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Autor textu: Josef Wilczek | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| o web: jOSEF wILCZEK |
| hlavní stránka výstavy instituce výzkumy badatelé publikace |
