Moravská archeologie - Edward Gibbon: Úpadek a pád římské říše

o Edward Gibbon: Úpadek a pád římské říše

Praha 2005, 384 stran, konec knihy uzavírají kapitoly jako závěr, poznámky a vysvětlivky, či poznámka k přepisu vlastních jmen. Celé dílo bylo přeloženo Adolfem Felixem.

Anglický historik Edward Gibbon, který žil v letech 1737 – 1794, se zabýval dějinami římské říše a zvláště zánikem západořímské i východořímské civilizace.

Obsah knihy můžeme nalézt až na konci publikace. Kniha je rozdělena do 18ti kapitol, které nejsou postupně číslovány, například po kapitole VI následuje kapitola XI, což na čtenáře působí celkovým chaotickým dojmem. Kapitoly mají své vlastní názvy.

V první kapitole, jejíž označení je Rozsah a vojenská síla říše ve věku Antoninů, se autor zkráceně zabývá císaři římské říše. Prvním popisovaným císařem je Augustus, dále autor zmiňuje vládu Traiana, jehož nástupcem byl Hadrianus a výčet panovníků je zakončen Antoniem Piem a Marcem Aureliem. Po těchto zmínkách o císařích zde můžeme nečekaně nalézt stručnou kapitolu o stavu římské armády, která začíná vojenským zřízením a končí kázní či cvičením. Poté následuje popis rozdělení římské armády, jízdy, pomocných sborů a loďstva.

Dále volně navazuje druhá kapitola mající název O jednotě a vnitřním rozkvětu římské říše ve věku Antoninů, kde jsou vylíčeny zásady vlády a popsaná struktura římské správy, a také je zde stručně vysvětlen rozdíl mezi koloniemi a svobodnými městy. Nejzajímavější je část, zabývající se rozšířením a uplatňováním latiny a řečtiny v rámci různých provincií, a především tím, jak mezi sebou oba jazyky soupeřily.

Po této kapitole nelogicky následuje Kapitola VI s rozvětvenějším názvem Severova smrt – tyranie Caracallova – uzurpace Macrinova – výstřednosti Elagabalovy – přednosti Alexandra Severa – nevázanost armády. Autor zpočátku zmiňuje život Septimia Severa a jeho manželky Julie, který osobně se svými syny vedl výpravu do Kaledonie. Dále navazuje část, jež se věnuje době po smrti Severa, po kterém nastupují jeho synové Caracalla a Geta. Avšak tito bratři se nechtěli o vládu dělit, a proto byla římská říše rozdělena na dvě části. Kapitola pokračuje charakteristikou následných tyranských vlád, počínaje Caracallou, který byl násilně odstraněn praefectem Macriniem, jenž byl pomocí vzpoury sesazen neřestným Elagabem, a konče jeho nástupcem slabým Alexandrem Severem.

Následující Kapitola XI má název Vítězná tažení Aurelianova, ve které je především popsána vláda Zenobie a jejího manžela. Tato část poskytuje náhled na říši, kterou vytvořila výše zmíněná vládkyně, a na vojenské tažení vedené Aurelianusem proti této panovnici.

Kapitola XV je označená jako Rozvoj křesťanského náboženství a názory, chování, počet a postavení prvotních křesťanů. Nadpis této části knihy celkem vystihuje její obsah, kde hlavně lze nalézt příčiny rozmachu křesťanství, avšak autorův názor, který zde prezentuje, je velmi zastaralý a zkreslený, což mohla způsobit doba vzniku díla. Velká část je věnována také šíření křesťanství v jednotlivých oblastech římské říše a na barbarských územích. Podrobněji je zde analyzováno ohledně této církve město Řím.

Nadpis Postup římské správy vůči křesťanům od vlády Neronovy až do doby Konstantinovy reprezentuje kapitolu XVI, jež se zpočátku zmiňuje o perzekuci křesťanů, kteří byli podle autorova názoru hlavně pronásledováni kvůli svým náboženským zásadám, což je značně zavádějící myšlenka. Další část této kapitoly obsahuje historický vývoj křesťanského náboženství od Tiberia po Licinia a Constantina, který byl doprovázen různými edikty.

Kapitoly mající číslo XIX s označením Nebezpečné postavení a vzestup Juliána a XXII s titulem Juliánova a civilní správa nám popisují život zmíněného císaře, což zahrnuje panovníkův vzestup a jeho povýšení na Caesara. V druhé uvedené kapitole můžeme nalézt samotnou vládu Juliána.

Kapitolu XXX reprezentuje rozsáhlý nadpis Vzpoura Gótů – Gótové pustoší Řecko – dva velké vpády do Itálie, Alarichův a Radagaisův – jsou vypuzeni Stilichonem – germáni zaplaví Galii – Konstantin uzurpuje západ – Stilicho upadne v nemilost a hyne. Výše uvedená část knihy nejprve vystihuje, jak se Alarich stal nejvyšším velitelem východního Ilyrika a důvody a příčiny k vojenskému tažení do Itálie. Kniha dále plynně pokračuje popisem mocenské situace v západní říši římské, kde se více zaměřuje na vojevůdce Stilicha, který odrazil barbarské útoky Alaricha a Radagaise.

Následná kapitola XXXI pod názvem Řím je třikrát obležen a posléze vypleněn Góty – smrt Alarichova – Gótové ustupují z Itálie, je velmi poutavá a zároveň zobrazuje pohnuté dění na Apeninském poloostrově, kdy tomuto území vládli samotní Gótové.

Po obšírném vylíčení útoků Vizigótů na římskou říši pokračuje kapitola XXXIX, která má o něco delší název: Narození, výchova a první činy Ostrogóta Theodoricha – Theodorech vpadá do Itálie a dobude jí – Gótské království v Itálii – stav na západě – vojenská a civilní zpráva. Na počátku kapitoly se dovídáme, jaké důvody přiměly Theodoricha, aby uskutečnil tažení do Itálie. Poté navazuje část, která se detailněji zabývá bitvami, které proběhly mezi Odoakerem a Theodorichem. Celá kapitola je zakončena popisem vytvoření Ostrogótské říše a následně jejím rozšiřováním.

Od této části knihy se autor věnuje především východní části římské říše, což představuje kapitola XL s titulem Nastolení Justina Staršího – vláda Justiniánova – (I) císařovna Theodora – (II) strany v circu a povstání v Konstantinopoli – (IV) finanční a daňová politika – (VI) zrušení Athénských škol a římského konzulátu, která začíná narozením Justiniána I. Dále následuje popis vlády Justina I a jeho nástupce Justiniána I, který si zvolil za manželku Theodoru, o jejíchž vlastnostech se autor podrobněji zmiňuje.

Po předcházející kapitole následuje dynamičtější kapitola XLI s nadpisem Justiniánovy výboje na západě – charakter Belisaria a jeho první tažení – Belisarios napadne a podmaní vandalské králoství v Africe – jeho triumfální pochod – válka s Góty – Belisáriova sláva – jeho rodinné ostudy a pohromy. V této části knihy jsou především obsažena různá vítězná vojenská tažení východořímského vojevůdce Belisaria, kde jsou rovněž shrnuty jeho úspěchy ve vojsku a strmý pád, jelikož po čase upadl v nemilost u vlastního císaře.

Další kapitola LVII má název Mohamedovo narození, povaha a učení – Mohamed káže v Mekce – prchá do Mediny – šíří své náboženství mečem – Arabové se dobrovolně nebo zdráhavě podřizují – Mohamedova smrt a jeho následovníci. V úvodu je rozebírán původ a místo narození Mohameda. V tomto oddíle lze nalézt příčiny jeho vzestupu a životní osudy. Celá kapitola je zkreslena autorovým názorem, což pravděbodobně zůsobila doba, ve které celé dílo vzniklo.

Kapitola LVIII přeskočí několik set let a uvede čtenáře přímo do středověku. Její název je Vznik první křížové výpravy a její početní stavy – různá povaha latiských knížat – pohled na Konstantinopol – diplomacie řeckého císaře Alexia – Frankové dobývají Nikaiu, Antiochii a Jeruzalém – osvobození božího hrobu. Autor zde zmiňuje, jaké události předcházely první křížovou výpravu. Dále zde lze najít, přes jaká území a do jakých zemí křížové tažení putovalo. Na konec navazuje část, zabývající se bitvami na blízkém východě a zdařilém dobytí území, ležících v malé Asii včetně Jeruzaléma.

Následuje velmi krátká kapitola LXVI s titulem Řečtí uprchlíci oživují v Itálii řecká studia – zvídavost a soutěživost Latinců, kde můžeme najít učence Boccaccia, Petrarcu, Leontia Pilata, Manuela Chrysolora a jejich díla, či co znamenali a přinesli pro tehdejší svět.

Předposlední kapitola LXVIII má rozvětvenější název Vláda a povaha Mohameda Druhého – Turci oblehnou Konstantinopol, útočí a posléze město dobývají – smrt Konstantina Palaiologa – zotročení řeků – zánik římské říše na východě – zděšení v Evropě – výboje Mohameda Druhého a jeho smrt. Autor zachycuje povahu sultána Mohameda Druhého, pokračuje vylíčením událostí, které předcházely obléhání Konstantinopole, a na konec následuje popis samotného dobývání tohoto města.

Poslední kapitola LXX má označení Petrarcův charakter, jeho korunovace – tribun Rienzi obnovuje v Římě svobodu a vládu – jeho přednosti a vady – jeho vyhnanství a smrt. V úvodní části kapitoly můžeme najít zmínku o básníkovy a filozofovi Petrarcovi. Dále navazuje část, zabývající se Nicolausem Rienzim Gabrinim, o kterém se autor zmiňuje ještě podrobněji.

Knížka nám nabízí obšírný popis římské říše, který bývá doplněn a porovnáván zajimavými reáliemi z jiných obdobý historie. Historik Edward Gibbon se snáží zachytit na malém protoru až příliš rozsáhlou dobu lidských dějin, což na čtenáře působí velmi chaoticky, i když některé kapitoly jsou velmi čtivé. Už několikrát výše zmíněná kritika se především týká jeho náboženské předpojatosti. Kniha je vhodná pro zájemce o danou historickou dobu či jen pro ty, kteří se zabývají zajímavostmi odehrávajícími se v těchto neklidných obdobích.

x Periodika
	o Zpravodaj muzea Prostějovska


x Monografie
	o L.Galuška: Uherské Hradiště-Sady, křesťanské centrum říše Velkomoravské
o Z.Měchurová: Zaniklá středověká osada Konůvky
	o M.Salaš: Der Urnenfelderzeitliche Hortfunde von Polešovice...
o E. Gibbon: Úpadek a pád římské říše

Autor textu: František Kašpárek


	o výstavy	o instituce	o výzkumy	o badatelé	o publikace	o mapa