o  výstavy o  instituce o  výzkumy o  badatelé o  publikace o  mapa


 

 
 
   
   
 
   
  o   Nálezy skeletů psů, lišek a koček na sídlištích doby římské
     

Hroby psů a jim příbuzné nálezy jsou rozšířeny ve velkém teritoriu, od Severního moře až po Ukrajinu. Objevují se v různých kulturách a kulturních skupinách, přičemž jsou registrovány až stovky psích skeletů situovaných v obytných chatách, hospodářských a výrobních objektech různého určení, popřípadě mezi sídlištními objekty. Kromě psů bývají zvláštním způsobem na sídlištích ukládána i jiná zvířata a jejich části (např. kočka, prase a hovězí dobytek), jejich zastoupení je však velmi malé.

Hroby psů nalézající se na sídlištích se odlišují od ukládání zvířat na plochách pohřebišť. V moravském prostředí - Blučina, Křepice, Ladná, Rajhrad, se v zahloubených chatách pohřby psů vyskytují v různých nálezových situacích, přičemž není možné blíže postihnout nějaký systém. Psi byli uloženi rovněž v chatách na sídlišti z mladší doby římské ve Starém Lískovci, odkud je známa i lebka koně z jámy před vchodovým výklenkem. Téměř úplná kostra psa byla uložena na povrchu vrstev se stopami ohně ve velkém hliníku v Pasohlávkách. V zásypu jámové pece byl nalezen skelet psa v Kozlanech a kost psa pochází z výplně keramické pece z Tvarožné. Na lokalitě Žleby u Vyškova probíhal záchranný archeologický výzkum v letech 1989 – 1991. Největší počet zkoumaných objektů náležel do doby římské. Sídliště mělo trvání v průběhu stupňů B2, B2/C1 a C1. Zajímavým jevem na tomto sídlišti byly relativně časté nálezy koster nebo části skeletů zvířat, které vybočují ze stereotypního schématu objevů v sídlištním prostředí. Dvě psí kostry byly nalezeny v interiérech zahloubených chat, v jednom z těchto případů byl pes malého vzrůstu uložen do jamky uprostřed objektu, ve druhém případě byl větší pes umístěn do mělké jámy v rohu vpravo proti vstupu. Celá kostra dalšího psa byla odkryta v povrchových vrstvách zásypu rozsáhlého hliníku. V jiné zahloubené chatě byl v prostoru mezi kůlovou jamkou nosné konstrukce a zadní stěnou zahloubení uložen zvířecí spár (kosti končetiny psa? v anatomické poloze), přičemž ke kostem přiléhal železný klíč provinciálního původu. Ve Vyškově byli dva psi umístěni do interiérů chat, ve kterých se v úrovni podlahy nenalézaly jakékoliv archeologicky zjistitelné předměty. Obě chaty byly zřejmě vyprázdněné a vyčištěné v souvislosti s úkony, které předcházely vystěhování obyvatel. Podle všech indicií se zvířata známá z výzkumu ve Vyškově dostala do interiérů po ukončení funkce jednotlivých staveb. Takový záměr konečně odpovídá zjištěním, která byla konstatována na základě rozborů materiálů a nálezových situací v jiných regionech. Na sídlištní lokalitě z pozdní doby římské v Mořicích - Pololánech byl roku 2002 při záchranném výzkumu objeven tzv. „pohřeb“ psa v obj. 506, zvláštní v tom, že je prvním psím pohřbem na Moravě mimo prostor chaty. Kostra mladého psa se nachází v mělké jámě velmi blízko potoka, jakoby v popředí celého sídliště. Nebylo ovšem zjištěno, zda pes zahynul smrtí přirozenou (v případě takto mladého jedince by šlo spíše o nemoc) nebo zda byl usmrcen způsobem, jenž není možné pozorovat na skeletu zvířete (otrávení,utopení, atd.). V Čechách máme nálezy s hroby psů ze sídlištního prostředí z Roztok u Prahy, Tuchlovic, Velkých Přílep, Kutné Hory, Předměřic, Tišic, Čelákovic – Záluží a z Prahy Bubenče. Části skeletů psů byly objeveny také v Břežánkách a v Novém Bydžově – Chudonicích. V Libonicích byla objevena kostra psa spolu s kostrou dítěte. V Ilave na severozápadním Slovensku byla na sídlišti objevena zásobní jáma se skelety dvou psů.

Podle některých výkladů bylo ukládání mrtvých psů v areálech sídlišť výsledkem zvláštního postavení, jehož tato zvířata zaujímala v představách barbarských populací posledních staletí před změnou letopočtu a v době římské. Podle závěrů T. Makiewicze byli psi, u nichž je předpokládána přirozená smrt, ukládáni do země v prostorách sídlišť nebo v interiérech jednotlivých objektů, přičemž hráli úlohu fiktivních nebo magických strážců. V dalších případech, kdy byli psi zabíjeni a ukládáni pod ohniště, do prohlubní nebo pod prahy v místech vstupu do domu, sloužili jako zvláštní forma domové oběti, vykonávané v době výstavby konkrétního objektu. Podle obou alternativ by byly manipulace se psy prováděny ve shodě s dobovými praktikami, které měly zajistit ochranu domu a života jeho obyvatel. Psi byli oběti, kterými měla být ovlivňována vyšší moc a měli zajišťovat prosperitu a ochranu před zlými silami a chránit před nemocemi. Na rozdíl od jiných zvířat, psi nebyli součástí obětních jídel.

Na vyškovském sídlišti byla obdobným způsobem uložena rovněž kostra nedospělé kočky. V případě kočky není plně na místě výklad uplatňovaný pro hroby psů. Kostra kočky byla na sídlišti v trati Žleby u Vyškova objevena v osamoceném objektu, v polozemnici s šestiúhelníkovou konstrukcí. Kostra ležela v natažené poloze na pravém boku obrácená hřbetem k obvodu objektu. V těsném sousedství kostry se nacházela miska s půlkulovitým tělem a slabě prohnutým okrajem a s nepravidelnými lomy, které byly pravděpodobně důsledkem několika záměrných úderů. Kočka v objektu nebyla pohozena, ale záměrně uložena v době, která předcházela definitivnímu opuštění chaty. Rovněž uložení misky není náhodné, celé tvary se v chatách doby římské téměř neobjevují. Je možné, že zvíře za svého života bylo z této misky krmeno a olámání okraje mělo umožnit lepší přístup k potravě. Na Slovensku se na sídlišti ve Štúrove našly kostry různých zvířat uložených do jednotlivých objektů, a to prase, želva, kůň, hovězí dobytek a dokonce i kočka domácí. Další nálezy koček známe z lokalit Tác – Gorsium, Budapešť – Albertfalva, Oberdorla.

Situace s kostrou kočky má zjevně některé vnější znaky shodné s hroby psů z doby římské. Lze očekávat, že v prostředí barbarika díky svému vzhledu a vlastnostem přitahovala pozornost a že byla použita pro provozování kultovních praktik. Zvláštní postavení koček lze doložit i z doby stěhování národů, kde můžeme očekávat, že přetrvávaly postoje lidí barbarského světa známé už z doby římské. V bohatém franském hrobě z lokality Wiesbaden – Bierbich byly uloženy kromě dvou holubic i tři kočky. Na jižní Moravě lze konstatovat zájem o kočku u Slovanů 8. a 9. století ve Velkých Bílovicích. Zde byly nalezeny kostry tří koček a jednoho psa. Kočka v chatě 202 z lokality Vyškov - Žleby byla uložena a vybavena tak, jak bylo obvyklé u pohřbů psů, hrála tedy i stejnou úlohu, nebo velmi podobnou, v představách lidí té doby. Kočka mohla být zvířetem, které se podílelo na zajištění prosperity obyvatel sídliště(chránila zásoby obilí před hlodavci). Nadčasovou platnost tohoto přístupu ilustruje zvyk rozšířený v novověké Británii, podle něhož byla zazdívána kočka s myší do konstrukcí nově budovaných domů. Šedo pochybuje o tom, že byla považována za fiktivního strážce domu a nebyla též ani stavební obětí.

Na lokalitě Mořice – Pololány, kterou zpracoval ve své bakalářské práci Z. Beneš byly v sídlištním objektu č. 555 nalezeny skelety dvou lišek. Lišky byly rozdílného věku, v jednom případě šlo o jedince dospělého, druhý spadá do kategorie juvenilní – subadultní. Dle Beneše je interpretace tohoto nálezu obtížná z toho důvodu, že se jedná o dosud první známý případ takového zacházení s liščími pozůstatky na našem území v době římské. G. Dreslerová ve své osteologické expertíze navrhuje možnost využití lišek jako zdroje kožešiny, protože pečlivé a jemné stahování kůže by dle jejího názoru nemuselo na povrchu kostí zanechat žádné stopy. Otázkou dále zůstává i způsob úmrtí obou lišek. Jejich pozůstatky nenesou viditelné stopy násilí. Pokud by však byly účelně loveny kvůli kožešině, jistě by se lovci snažili ji pokud možno co nejméně poškodit. V takovém případě se naskýtá možnost užití pastí nebo tupých hlavic šípů, jaké se používaly kupříkladu na lov ptáků (pro omráčení či znehybnění zvířete). Do dnešní doby však z našeho prostředí doby římské není znám doklad takového chování, jde tedy pouze o Benešovu domněnku.

Nález skeletů lišek na mořickém sídlišti je na Moravě naprostým unikátem. Minimálně jedna z nich se nacházela v anatomické poloze neodpovídající však pečlivému uložení, ale spíše prostému pohození na dno jámy. Bylo s nimi naloženo tedy s největší pravděpodobností jako s odpadem.

Pro vysvětlení zmiňovaných nálezů skeletů psů, koček a lišek je nutno brát v úvahu širokou škálu interpretačních možností – náhodná shoda okolností, individuální vztah lidí ke zvířeti, poklizení mršin, vyhlazování zvířat zemřelých v důsledku nemoci, manipulace v rámci mimoekonomického jednání. Zvířata však byla předmětem manipulací v různých období a místech a představy, z nichž vycházela motivace k takovému jednání, lze považovat za součást lidských kultur včetně subrecentních a recentních.

 		  

o   Mušov
o   Žuráň
o   Vyškov
o   Nálezy skeletů psů, lišek a koček na sídlištích doby římské
o   zpět na výzkumy


 

Autor textu: Barbara Humlová

literatura:
Beneš, Z. 2006: Sídliště z pozdní doby římské v Mořicích. Rkp. Bakalářské diplomové práce.

Makiewicz, T. 1987: Znaczenie sakralne tak zwanych „pochówków psów“ na terenie środkowoeuropejskiego Barbaricum. In: Folia Prahehistorica Posnaniensia 2, Poznań, 239-277.

Nývltová Fišáková, M. – Šedo, O. 2003: Kostra kočky domácí v sídlištním objektu z doby římské v trati Žleby u Vyškova na Moravě. In: Archeologické rozhledy 55, 517-538.

Šedo, O. 2004: K výkladu nálezů koster zvířat na sídlišti z doby římské ve Vyškově. In: K poctě Vladimíru Podborskému. Přátelé a žáci k sedmdesátým narozeninám, 473-477.
o  web: jOSEF wILCZEK
hlavní stránka     |    výstavy     |    instituce     |    výzkumy     |    badatelé     |    publikace