Expozice Pravěk Prostějovska byla koncipována se zřetelem na skutečnost, že převážnou většinu návštěvníků muzea tvoří školní mládež, u níž se formuje vědecký světový názor. Poznání vývoje lidské kultury, který expozice dokumentuje, přispívá k vědomě ateistickému chápání světa, vývoje člověka a jeho výdobytků materiálních i duchovních. Tímto směrem chce expozice na návštěvníky působit průvodními texty, kresbami a především množstvím trojrozměrného materiálu ze sbírek muzea.

Pazourkový listovitý hrot Nejstarší archeologické nálezy na Prostějovsku spadají do období mladého paleolitu (tj. starší doby kamenné) – 40 až 8 tisíc př. n. l. V našem prostředí si mladopaleolitičtí lidé stavěli své osady (jsou nazývány stanicemi) ve volném terénu. Jsou to Otaslavice, Ondratice, Určice, Brodek u Prostějova, Dobrochov, Alojzov, Vincencov. Paleolitický člověk žil v rodových společenstvích organizovaných po mateřské linii. Živil se kolektivním lovem větší stádní zvěře, doplňkem obživy byl sběr plodin. Kromě dřeva, které se nedochovalo, používal k výrobě nástrojů dobře štípatelného pazourku nebo křemene. Na paleolitických stanicích nalézáme množství kamenných nástrojů, suroviny a odpadu vzniklého při výrobě. Soubory těchto nástrojů se nazývají industriemi. Soubory se vzájemně liší a charakterizují jednotlivé paleolitické kultury.

 Mezolitem je nazývána střední doba kamenná 8. až 6. tisíciletí př. n. l. V ní doznívá předchozí paleolit a po stránce hospodářské tvoří již přechod k neolitu. Zatímco nám z  tohoto období na Prostějovsku nálezy chybí, neolitické osídlení zde bylo silné.

Mísa na nožce kultury s moravskou  malovanou keramikou z Kostelce na Hané

Neolit – mladší doba kamenná – 6. až 5. tisíciletí př. n. l . – přinesl změnu hospodářství a změnu způsobu života. Pouze organizace společnosti stále ještě setrvává v matriarchátu. Hlavním zdrojem obživy se však stalo zemědělství, které skýtalo možnosti rychlejšího rozvoje společnosti. Neolitičtí zemědělci osídlili především úrodné sprašové půdy ve východní části prostějovského okresu. Potřebám primitivního zemědělství se přizpůsobovaly kamenné nástroje. Broušené klíny, sekery, drtidla obilí jsou charakteristické pro nový způsob života. Dále však byla využívána i kamenná industrie štípaná (např. čepelky zasazené do násady z organického materiálu a tvořící srp). Lov se stal jen doplňkem obživy a nahradil ho záměrný chov dobytka. Neolit s sebou přináší dva významné civilizační znaky, a to znalost výroby keramiky a znalost tkaní textilu. Keramické soubory se potom stávají významným fenomenem pro rozlišování jednotlivých kultur a řadě z nich dala keramika i název.

   Během neolitu se na našem území vystřídaly tři kultury, které byly rozšířené na celé Moravě. Na keramice kultury lineární (volutové), známé např. z Dědkovic, Hrubčic, Mostkovic, Určic, se uplatňovaly plastické výčnělky, nehtové vrypy, otisky jednoduché šňůry, ryté linie – voluty. Na kulturu volutovou navazuje kultura vypíchaná (svůj název získala opět podle způsobu výzdoby keramiky – linie tvořené vpichy), zastoupena např. nálezy z Určic, Brodku u Prostějova, Seloutek. Neolitický vývoj dovršuje kultura s keramikou moravskou malovanou (Kostelec na Hané, Seloutky, Hrubčice, Určice, Otaslavice, Držovice, Čechůvky, Dědkovice, Zdětín).
 Je obtížné rekonstruovat duchovní kulturu neolitického člověka. Nálezy hrobů z tohoto období, případně celého pohřebiště, jsou dosud spíše výjimečné.

 Eneolit – pozdní doba kamenná – 4. až 3. tisíciletí př. n. l. tvoří další zlom ve vývoji pravěké společnosti, ve společenské organizaci. Vytváří se patriarchální velkorodina jako základní společenská jednotka. Tento jev souvisí se změnami v hospodářském životě obyvatelstva. I když zemědělství zůstalo základem obživy, a i v něm došlo k pokroku v tom, že bylo používáno dřevěného oradla, což přispělo ke zvýšení výnosů, vzrostl význam chovu dobytka.
 O společenské diferenciaci svědčí i stavba výšinných hradisk ve starším eneolitu, poměrně silně opevněných systémem valů a příkopů. Na Prostějovsku jsou to např. Obrova noha u Otaslavic, Hrad u Bílovic, Čubernice u Ohrozimi, Zadní Čechovsko u Čechovic.
 Nejstarší eneolitickou kulturou je kultura nálevkovitých pohárů (název odvozen od tvaru části nádob). V jejím rámci se na Prostějovsku ojediněle vyskytly skupiny baalberské a u Slatinek bylo zjištěno mohylové pohřebiště této skupiny. Kulturu nálevkovitých pohárů i mladší kulturu kanelovanou (nazvaná podle charakteristického prvku výzdoby keramiky – kanelury) nacházíme společně v mohylnicích – mohylových pohřebištích – se žárovými hroby (Ohrozim, Slatinky).
 Z některých výšinných hradisk je známa drobná zoomorfní plastika.
 V mladším eneolitu u nás zanechal lid s kulturou šňůrovou (keramika je často zdobena otisky šňůry). Tato kultura severovýchodního původu u nás byla zachycena spíše v jednotlivých hrobových nálezech např. v Kostelci na Hané, Brodku u Prostějova, Vranovicích, Prostějově, jsou to skrčené kostrové pohřby.
 

Zvoncový pohár z Hrubčic

Podobně je tomu s kulturou zvoncových pohárů, která je pravděpodobně původu jihovýchodního. V jejím keramickém inventáři vynikají poháry z červenavé hlíny zdobené bohatou kolkovanou výzdobou sestavenou v horizontálních pásech a inkrustovanou. Byla již používána měď k výrobě nástrojů, ozdob a zbraní, ale základní výrobní surovinou stále zůstával kámen. Hojné používání luku nositeli této kultury dokládají nálezy pazourkových šipek a kamenných nátepních destiček nacházených v hrobech. Na Prostějovsku bylo zachyceno několik menších pohřebišť této kultury ve Vřesovicích, Hrubčicích, Prostějově.

Džbánek kultury zvoncovitých pohárů z Vřesovic