Kosmologie u předsókratiků

Anaxagoras také předpokládá nekonečný počet (ἄπειρα) principů, totiž homoiomerie (ὁμοιομερῆ) a opozita (τἀναντία), zatímco Empedoklés pouze takzvané "prvky" (στοιχεῖα). K mínění, že principy jsou počtem nekonečné, Anaxagoras podle všeho dospěl tak, že pokládal za pravdivý obecný názor filosofů přírody, že žádná věc nevzniká z ničeho. (...) Kromě toho skutečnost, že opozita vznikají ze sebe navzájem, vede k témuž závěru, neboť musela být v sobě už obsažena. Pokud totiž vše, co vzniká, musí vznikat z toho, co je, anebo z toho, co není, a pokud je nemožné, aby věc vznikala z toho, co není (na tomto názoru se totiž všichni filosofové přírody shodují), usoudili, že z toho vyplývá pravdivost zbývající možnosti, totiž že věci vznikají z toho, co je, neboli z věcí již existujících, které však pro nepatrnost jejich objemu nejsme s to vnímat. Tvrdí proto, že všechno je přimíseno ve všem, poněvadž mají před očima vznikání všeho ze všeho. Věci se však prý jeví jako od sebe odlišné a dostávají různá jména na základě početní převahy částí, která ve směsi nespočetných složek převládá nejvíce. Žádná věc prý totiž není zcela bílá, černá či sladká, ani zcela masem či kostí, nýbrž povahou věci se zdá být to, čeho je v ní obsaženo nejvíce.

A46, Aristotelés, Fyzika I, 4, 187a 23.

Anaxagoras mluví o prvcích (στοιχεῖα) opačně než Empedoklés. Empedoklés totiž tvrdí, že oheň a ostatní elementy jsou prvky těles (στοιχεῖα σωμάτων) a že se z nich všechno skládá. Anaxagoras však zastává opačný názor, neboť tvrdí, že (ὁμοιομερῆ) (např. maso, kost a podobně) jsou prvky (στοιχεῖα), zatímco vzduch a oheň jsou směsi z nich a ze všech ostatních semen. Oba, vzduch i oheň, sestávají z neviditelných částeček, které se spojily dohromady. Z tohoto důvodu všechno z těchto dvou vzniká; slovy oheň a aithér totiž Anaxagoras označuje totéž.

A43, Aristotelés, O nebi III, 3, 302a 28.

... ve všem, co se slučuje, jsou obsaženy mnohé věci všelikého druhu a semena všech věcí, které mají všeliké tvary (ἰδέας), barvy a chuti.

B4 ze Simplikia, In Arist. Phys. 34, 29.

Ani u malého totiž není nic nejmenší, nýbrž vždy je něco ještě menšího (není totiž možné, aby jsoucno nebylo). Podobně je také vždy něco většího než to, co je velké. A co do množství je velké rovno malému a každá věc je sama vůči sobě velká i malá.

B3 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 17.

A protože díly velkého a malého jsou co do počtu stejné, tak je také všechno ve všem (ἐν παντὶ πάντα). Není možné, aby byly věci zvlášť, nýbrž všechny mají podíl (μετέχει) všeho. Protože není možné, aby existoval nejmenší díl, nemůže se sám od sebe oddělit ani osamostatnit, nýbrž právě jako na počátku i nyní musí být vše pohromadě. Ve všem jsou přítomny mnohé věci a množství odlučovaného je stejné ve věcech větších i menších.

B6 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 26.

S výjimkou Mysli je ve všem přítomen díl všeho. Existují však věci, v nichž je přítomna i Mysl (νοῦς).

B11 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 23.

Všechny ostatní věci obsahují díl z všeho, avšak Mysl je neomezená, samovládná a není s ničím smíšena, nýbrž je jenom sama o sobě. Kdyby totiž nebyla sama o sobě, nýbrž by se byla s něčím smísila, měla by díl ze všech věcí, i kdyby se smísila jen s některou, poněvadž jak jsem řekl dříve, v každé věci je obsažen díl ze všeho. A tyto přimíšené věci by jí bránily, takže by nemohla vládnout ničemu tímtéž způsobem, jako kdyby byla pouze sama o sobě. Je totiž ze všech věcí nejjemnější a nejčistší, má o všem veškeré poznání a vládne největší silou. Mysl též ovládá všechny věci, které mají život, ať už jsou větší či menší. Mysl ovládla i veškeré otáčení, takže otáčení začalo. ...

Mysl je celá podobná, kvantitativně větší i menší. Naproti tomu žádná věc není podobná žádné jiné, nýbrž jedna každá věc je tím, čeho je v ní nejvíce a co v ní bylo a je nejzjevnější.

B12 ze Simplikia, In Arist. Phys. 164, 24.

Kosmologie u předsókratiků

Anaxagorás