Dana Střelická
Víno ve středověké dietetice
Tento příspěvek bude znít jako přednáška z lékařské konference, protože vše, co Vám nyní vyložím o konzumaci alkoholu, a především vína, ve středověku, čerpám z medicínských spisů, zaměřených na dietetiku. Jsou to sice teoretická pojednání, ale obecně se soudí, že mohou být zdrojem poznatků o tom, jak se jedlo a pilo ve skutečnosti. Dietetické rady, které se stále opakují, svědčí o tom, že taková pravidla nebyla v praxi respektována – např. o počtu jídel denně, o umírněnosti, o pohybu či spánku po jídle apod. Významnou součástí všech dietetických traktátů je kapitola o víně, protože to bylo spolu s vodou nejdůležitějším nápojem, který má všestranné využití. Záleží přitom na původu traktátu – autoři ze středomořských oblastí přikládají vínu větší význam než autoři ze severnějších oblastí, ti se zase více věnují pivu. Obecně ale platí, že arabští autoři, kteří napsali nejznámější středověké traktáty o dietetice, byli uznáváni a excerpováni v celé Evropě, takže se s jejich návody a radami setkáváme také v našem prostředí.
Kategorizace nápojů a jejich účinky se mohou u jednotlivých autorů v podrobnostech lišit, ale hlavní názory, které si tu ve stručnosti představíme, se nemění. Obecně se rozlišovaly tři kategorie nápojů:
-
pouhý nápoj: podává se vždy při žízni, kterou máme po jídle (jídlo v nás zvýší tělesné teplo, což vyvolá pocit žízně), hodí se voda a víno
-
pouhý lék (různé sirupy, např. z růžové vody aj.), i k jejich přípravě se mnohdy užívalo víno
-
nápoj i lék: v letních vedrech, po dlouhém spánku, v situaci, kdy je člověk velice zahřátý – má se pít studená voda, míchané víno; v zimě pouze nektar, takový nektar se připraví z vína, vody, medu nebo cukru, přidá se prášek z drcených bylin a koření (např. skořice, zázvor aj.), velice známé bylo tzv. claretum pro podporu trávení po jídle (aromatické bylinné víno s medem s projímacími účinky).
Víno je tedy multifunkční nápoj, protože je lze použít
v každé situaci. Je však třeba dávat si pozor na falešnou žízeň (žízně jsou
dvě: pravá - požití pokrmu, kdy se tělo zahřeje jídlem, a falešná, při níž se
nemá pít, ale jen kloktat víno smíchané s vodou nebo kousat šťavnaté ovoce a
potom vyplivnout).
Víno se hodnotilo podle vůně, chuti a barvy. Víno nemá být sladké, příliš výživné, ostré chuti, vždy má mít jasnou substanci a jemnou chuť, jednoduchou, přátelskou a sladkou vůni. Nové víno perfektně vyčištěné je vždy lepší než staré. Podle některých lékařů však tyto extrémy nejsou vhodné (navozují špatné sny, mají močopudný účinek), je tedy lépe pít víno, které není ani mladé, ani staré. I přes určité škodlivé účinky je to král nápojů: je zdravé, dává velice dobrou výživu, neexistuje jiný nápoj či jídlo, které by tak výrazně podporovalo tělesné teplo, teplo vína se velice blíží tělesnému teplu člověka, podporuje trávení, rychle se přemění v krev, je čistá, kvalitní, čistí špatnou krev, otevírá ucpané žíly, ucpaná játra, posiluje údy celého těla, způsobuje, že člověk zapomene na smutek, úzkost, nesnáze, dodá člověku radost, sílu, odvahu, posílí bystrost jeho ducha. Je vhodné pro každý věk, každé roční období, každou krajinu, ale musí se užívat podle toho, jak je kdo od přírody vybaven. Vyhání z těla škodlivé a nadbytečné látky, udržuje tělo v perfektním zdravotním stavu, podporuje jeho sílu, zpomaluje příchod stáří.
Jestliže to člověk přežene, škodí játrům, mozku, nervům, způsobuje náhlou smrt, mrtvici, křeče, třes. Nadměrným pitím trpí hlavně mozek, škodí mu silné víno, čím je silnější, tím více výparů se do mozku dostane. Pokud je ale někdo zvyklý na vysokou konzumaci vína či čehokoli, co může zdravému člověku uškodit, nemusí věšet hlavu, protože středověcí lékaři nabádali k dodržování zaběhlých zvyklostí, což je pravidlo číslo jedna. I pokud jsou vaše stravovací návyky naprosto špatné, nemá cenu je zásadně měnit, aby tělo nebylo šokováno něčím neobvyklým, protože změna životosprávy by vám více uškodila než pomohla.
Každé víno má specifické účinky, záleží na druhu, místě, kde bylo vypěstováno a na okolnostech, za jakých se pije. Bílé víno je vhodné pro žaludek, trávení, hodí se pít ho ve zdraví i v nemoci, protože je lehké a jemné, doporučuje se pít je v létě. Červené víno je těžké, špatně stravitelné, opíjí, tloustne se po něm, škodí žaludku, lépe je pít je v zimě. Záleží také na přísadách ve víně a na tom, zda je ředěno. Filozofové a vůbec duševně pracující ocení vlastnosti vína čistého bez jakýchkoli přísad, neředěného vodou: rychle prostupuje celým tělem, kromě toho, že posiluje chuť k jídlu a vyvolává spánek, zvyšuje tělesnou sílu a zlepšuje barvu pleti. Ponechávat víno bez přísad nebylo ve středověku příliš obvyklé, nenechávalo se prakticky vůbec v přirozeném stavu, přidávaly se do něho různé ingredience, aby bojovaly proti nemocím vína a také měnily jeho chuť, oblíbená byla hlavně bylinková a kořeněná vína. Tradice kořenit víno již v antice. Hranice mezi dovolenými a zakázanými přídavky byla latentní, lišila se podle regionů. Obecně byly zakazovány přísady, které byly považovány za zdraví škodlivé (síra), také falšování vína – voda, řezané víno, nesprávná jména. Přísady se buď dávaly do vína přímo, nebo se zavěšoval lněný pytlík do sudu a po vyluhování se odstranil, výjimečně se připevnily části bylinek na stuhu a zatížilo se to kamínky.
Co se týče opilosti, bylo známo, že z vína ředěného vodou se člověk více opije a ráno ho více bolí hlava než z vína neředěného. V odborné literatuře se řešilo, proč se opilému zdá, že se vše kolem něho točí, proč místo jedné věci vidí dvě, proč sperma opilce má sníženou schopnost oplodnit, proč více snesou v pití ti, kteří trénují, než ti nezkušení. Opilost nebyla posuzována jako jednoznačně negativní, podle některých lékařů (mj. Avicenny) je zdravé se jednou měsíčně opít. Můžete tedy dnešní setkání podpořit zdravotními důvody.
Kromě vína se středověcí lékaři zaměřovali také na využití piva či medoviny při prevenci a terapii. Pivo bylo v antice považováno za nápoj barbarů a chudiny (vařilo se z pšenice, ječmene, chleba), z ovsa ho dělali teprve germáni. Chmel byl v Evropě znám od 8. stol., ale teprve ve 12. stol. je již určitě doloženo vaření piva z něho. Ječmenné pivo způsobuje bolesti hlavy, velice zvyšuje objem moči, potlačuje tělesné teplo, které zvýšila opilost, pšeničné pivo – smíchané s mátou a česnekem je naprosto nejlepší, obecně prospívá těm, kteří byli dlouho na slunci, či žijí v teplém podnebí. Medovina je jemnější než víno a je vhodná pro ty, kteří mají od přírody slabé nervy, ale není to nápoj odpovídající dnešní medovině, nýbrž nápoj, který vznikl kvašením medu s vodou.
My jsme se tu ovšem sešli kvůli jinému typu nápoje, než je víno či pivo, takže se na závěr zmíním o silnějším alkoholu. Destilace byla známa již v antice (o destilaci mořské vody mluví Aristoteles), ale výroba alkoholu je doložena teprve ve středověku, a to ve 12. století v Itálii. O století později se objevují krátké traktáty o pálení vína, jako první popsal důkladně destilaci alkoholu Taddeo Alderotti (učitel medicíny v Bologni, zemřel 1303), který vylíčil jeho lékařské účinky (pálenka se označovala jako aqua ardens či aqua vitae). Inovace v destilování alkoholu a jeho stále širší užívání v medicíně měly za následek vytvoření nového žánru fytoterapeutické literatury: z traktátů o pálení vína byly odvozeny knihy o pálených vodách, které se kolem 1400 objevují jako samostatná odborná pojednání. Nejprve se pálilo pouze víno, od 14. století také obilí, hlavně žito, a pivo. Dominikáni, kartuziáni a benediktýni pálili také různé bylinné pálenky hlavně pro lékařské využití. Právě v prostředí mnišských řádů se již od 16. století objevují varování před zneužíváním alkoholu, což je již téma, které se k příležitosti dnešního shromáždění příliš nehodí. Přeji Vám, aby pro Vás byly všechny vzorky živé vody lahodné, aby posílily Vaše zdraví, oddálily stáří, projasnily barvu pleti a všem, kteří tu svoje vzorky vystavují, aby došli náležitého ocenění.