Konference s názvem Jan Patočka, Češi a Evropa zahájila nový akademický rok na Pedagogické fakultě MU

Ať už jsme ochotni to připustit nebo ne, česká filosofie vždycky klopýtala za filosofií světovou a spíše než vlastní témata nabízela český způsob, jak přijmout nové myšlenkové směry. Jistou charakteristikou jejího současného stavu byla patočkovská konference velkoryse uspořádaná Katedrou filosofie a občanské výchovy Pedagogické fakulty MU. Kromě patnácti přednášejících si na ní mohly zhruba dvě stovky milenců moudrosti mimo jiné vychutnat otázku, nakolik naléhavá či naopak zvětralá je výpověď Jana Patočky k problému české národní identity dnes, v době našeho diskutovaného začlenění do EU.

Důvodem, proč patočkovskou konferenci uspořádala právě Pedagogická fakulta, je fakt, že tu Jan Patočka v letech 1946 až 1948 přednášel, na což jsou funkcionáři fakulty patřičně hrdí. Z brožury Jan Patočka a Masarykova univerzita autora Jiřího Vítka z PdF vyplývá, že Patočka působil v Brně také na Filosofické fakultě v letech 1966 až 1968, a že oba tyto pobyty byly vynuceny nepříznivými poměry v Praze.

Patočka přednášející

Patrně nejautentičtějším svědectvím o univerzitním působení Jana Patočky bylo vystoupení profesora Radima Palouše, který se uvedl působivou vzpomínkou na první poválečný rok, kdy si u tehdy osmatřicetiletého Jana Patočky zapsal kurs Přehledné dějiny filosofie. „Co já mám zapotřebí chodit na takovej nesmysl,“ řekl si prý tehdy, když sledoval, jak Patočka přechází posluchárnou, cituje napřed řecky a pak česky a klade spoustu obecných otázek namísto očekávané faktografie. Navíc se ve výkladu nedostal dál než od předsokratiků k Aristotelovi, což studentům, kteří po válečné přestávce očekávali stručné zopakování dějin filosofie, připadalo málo. Po tomto časoprostorovém přiblížení profesor Palouš přešel ke smyslu Patočkova politického angažmá v Chartě 77, kterého byl svědkem už jako Patočkův žák a přítel a které pro Jana Patočku skončilo smrtí.

Jací jsme v totalitě

Ve stále užší smyčce politického pronásledování vznikla Patočkova filosofická odpověď na otázku Jací jsme?, kterou klade situace občana nejen v totalitním státě. „Jsme zanořeni do moderních států, které tvoří pohlcující instituce jako technika sloužící těm, kdo se s institucemi identifikovali,“ tlumočil Patočku profesor Palouš. Žádná společnost pak nemůže existovat bez přesvědčení, které se vztahuje k veřejným věcem, a přitom neplyne z výhod. Morálka je totiž netechnická - není tu proto, aby společnost mohla fungovat, ale protože definuje člověka. Lidská práva potom neznamenají nárok, ale závazek vyšší autoritě, které jsme vázáni respektem a která s institucemi státu nemusí být totožná. Naše jednání nemá plynout ze strachu nebo z prospěchu, ale z odpovědnosti za konkrétní svět, která na nás leží, i když ji odmítáme. Profesor Palouš Patočkova slova vztáhl i na dnešní situaci člověka v „globální vesnici“, kde musí nutně existovat priorita obecného před partikulárním a kde jsme všichni v napjatém vztahu k institucím z důvodu globálního přísunu všeho. Svoje vystoupení zakončil řezavou výzvou - jsme slabí?

Filosofie čistá a marginální

Jak poznamenal docent Jan Zouhar z Katedry filosofie FF MU v úvodním slově, česká filosofie má velmi málo „čistých“ filosofů, jejichž myšlenky by byly nadčasové a platné bez ohledu na společenské události, a naopak velké množství filosofů „marginálních“ ve smyslu účelovosti jejich myšlenek vzhledem k aktuálním problémům národa. Na konferenci ale také zaznělo, že právě na Patočkovi je dobře vidět, jak se tyto dvě kategorie prostupují - filosof přitlačený ke zdi těžkou politickou situací v reakci na ní formuluje mravní stanoviska, která - ač vyvolána momentální potřebou - tuto situaci přetrvají a vlastně platí pořád. „Jan Patočka je nejčistším filosofem právě tam, kde je i nejmarginálnějším,“ reagoval ve svém vystoupení Radim Palouš, čímž doložil, že opravdu velký filosof se vymyká měřítku obvyklému pro většinu.

Mezinárodní znamená československá

Je příznačné pro českou filosofii, že na „mezinárodní vědecké konferenci“ věnované našemu patrně nejznámějšímu filosofovi reprezentovali zahraničí dva Slováci - vedoucí prešovské katedry filosofie docent Rudolf Dupkala a doktor Cyril Diatka z nitranské filosofické fakulty. „Nam na Slovensku može byť len luto, že sme nemali Patočku,“ zažertoval docent Dupkala, který by podle svých vlastních slov rád doložil Patočkovou autoritou legitimnost filosofie dějin. V jeho příspěvku proneseném ve slovenštině zazněla kromě osobně vyslechnuté Derridovy vzpomínky na Patočku také lítost, že on sám přijíždí do Brna jako host ze zahraničí.

Filosof jako filosof

Studenta pozorujícího z tvrdé lavice nestejnou úroveň konferenčních příspěvků mohlo napadnout, jaký je vůbec obsah slova filosof v poměrech české filosofie. Je to ten, kdo má zálibu věci komplikovat, kdo je okouzlen zvukomalebnými, cizími a mnohoznačnými slovy, kdo podléhá závrati z vlastní schopnosti přemýšlet, kdo má nezvládnutelnou potřebu zpochybňovat, kdo se hlásí k původním myslitelům, kdo považuje za důležitější otázky než odpovědi......? „Filosofování, to jest zkoušení sebe sama i druhých prostředkem dialektiky,“ píše Jan Patočka o Sokratově pojetí filosofie a tohle motto celé konference vyjadřuje možná víc, než by si její organizátoři přáli.

Zuzana Šimůnková

Program mezinárodní vědecké konference Jan Patočka, Češi a Evropa

23. září 1998 od 9.30 ve velké aule Pedagogické fakulty MU
I. Úvodní slovo: Prof. RNDr. Eduard Schmidt, CSc., odcházející rektor MU
Doc. RNDr. Ota Říha, CSc., děkan PdF MU
Doc. PhDr. Jan Zouhar, proděkan FF MU

II. Přednášející:

PhDr. Jiří Vítek, CSc., PdF MU, Brno

Prof. Radim Palouš, dr. h. c., UK, Praha

Prof. PhDr. Ing. Miloš Dokulil, DrSc., FI MU, Brno

Doc. PhDr. Rudolf Dupkala, CSc. FFPU, Prešov

PhDr. Cyril Diatka, CSc. FF KF, Nitra

PhDr. Břetislav Daněk, PdF TU, Liberec

Mgr. Vlasta Christová, PdF Ústí n. L.

Doc. PhDr. Jaroslav Hroch, CSc., PdF a FF MU, Brno

RNDr. Blažena Švandová, Dr., PdF MU, Brno

Mgr. Richard Kavan, PdF Ústí n. L.

Mgr. Dalibor Hejna, PdF Ústí n. L.

Doc. PhDr. Ivan Hodovský, DrSc., PdF MU, Brno

Doc. PhDr. Miloš Vítek, CSc., PdF Hradec Králové

Doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.,

PhDr. Ivana Nekvapilová, VVŠ PV, Vyškov