Program

Co je etika; čím se zabývají dějiny etiky; původ morálky; genealogie morálky; prehistorická a archaická společenství a starověké kultury; antická etika: předsókratovští filozofové; Sókratés, Platón; Aristotelés; epikurejci, skeptikové, stoikové, kynikové; Augustinus; Petr Abaelard; Tomáš Akvinský.

Ukončení

Podmínkou pro získání zápočtu je četba zadávané literatury, která bude ověřena závěrečným testem; v případě nepřesvědčivých odpovědí v testu bude student požádán o ústní doplnění nedostatečných odpovědí. 

Literatura

Platón (doporučuji např. Obrana Sókratova, Menón, Gorgiás, Lachés, Sofistés, Euthyfrón, Prótagorás, Faidón, Theaitétos, Ústava)

Aristotelés: Etika Níkomachova (EN, I.kniha; II. kniha; III.-X. kniha; přečíst prosím minimálně I.,II.,III., a VI.)

Aurelius Augustinus: O milosti a svobodném rozhodování

Sekundární literatura k etice:

Úvody do etiky:

Kolář, P./Svoboda, V.: Logika a etika. Filosofia, Praha 1997 nebo

Ricken, F.: Obecná etika. Oikoymenh, Praha 1995 nebo též: 

Brázda, R.: Ethicum, VeRBum, Zlín 2010.

Sekundární literatura k dějinám antické etiky:

Kirk, Raven, Schofield: Předsókratovští filosofové. Praha, Oikoymenh  2004.

Graeser, A.: Řecká filosofie klasického období. Oikoymenh, Praha 2000.

Nussbaumová, Martha, C.: Křehkost dobra. Náhoda a etika v řecké tragédii a filosofii. Praha, Oikoymenh 2003.

Long, A.A.: Hellénistická filosofie. Praha, Oikoymenh,  2003.

Ricken, F.: Antická filosofie. Nakl.Olomouc, Olomouc1999.

Remišová, A. (ed.): Dejiny etického myslenia v Európe a USA. Kalligram, Bratislava 2008.

Hussey, E.: Presokratici. Nakladatelství Petr Rezek, Praha 1997.

Rist, J. M.: Stoická filozofie. Oikoymenh, Praha 1988.

Gadamer, H.G.: Idea Dobra mezi Platónem a Aristotelem. Oikoymenh, Praha 1994.

Kalaš, A.: Stoická etika

Filozofické slovníky:

Stanford Encyclopedia of Philosophy; Internet Encyclopedia of Philosophy, jednotlivá hesla: Ancient Ethical Theory;Socrates;Plato´s Ethics;Aristotle´s Ethics ;Aristotle and Virtue Ethics;

Literatura k rozšiřujícímu privátnímu studiu: Starověká etika; Antická etika

Doporučuji návštěvu stránek váženého kolegy Petrželky: Antická (a středověká) filosofie

Filozofický kvartet Die Rückhehr der Tugend (moderuje P. Sloterdijk; debata o ctnostech v současnosti)

 Co je etika? (Samostudium do 27. 9.: viz úvodní kapitoly Kolář 1997 nebo Ricken 1995 nebo Brázda 2010 nebo heslo Ethics , What is philosophical ethics?; zkuste nahlédnout i do tohoto textu: Preludium k dějinám - nejen etiky  ; eventuálně si projděte i Různé typy periodizace a strukturace dějiny etiky v běžně užívané literatuře.

 
 Presokratici, asketické a terapeutické modely dobrého života  

 Sofisté: rétorika a myšlení, analýza jazyka; dobré uvažování, relativita pramenící z deskripcí; fysis/nomos; normy a právo, nauky prospěšné politické praxi; na čem se zakládají morální přesvědčení?; jak ustavit povinnosti tak, aby nebyly nepřátelské lidské přirozenosti.

Graeser, A.: Řecká filosofie klasického období. Oikoymenh, Praha 2000, I. Sofistika 1. a) Výrok homo-mensura, s. 24-31; 7. Kritika konvenční morálky, s. 87-103   

 Sókratés: postava Sókrata na počátku etiky, metafyziky - jak rozumět Sókratovské otázce, tázání po obecném a jednu prostřednictvím tázání po ctnostech a ctnosti; význam otázky "Co je ctnost?" pro otázku, zda je ctnost učitelná (příklad: Kdo nezná, kdo je Menón, nemůže vědět, zda je Menón krásný, bohatý, urozený či nikoli); idea/eidos a potenciál apriorního vědění; jak rozumět spojení "vědění je ctnost" (Euthyfrón 6e4-6); etika hledá pravdivá tvrzení o dobrém a špatném; souvislost mezi ctností a dovedností (Gorgias b8-9); nutná souvislost mezi morálním věděním a morálním jednáním, podezření z determinismu; problém slabé vůle a jeho odmítnutí na příkladu argumentace proti hedonismu.  

Graeser, A.: Řecká filosofie klasického období. Oikoymenh, Praha 2000, II. Sokratika, 1. Sókratés, s. 111 - 142.

 Platón (doporučuji použít metodu anamnésis a rozpomenout se na podrobné přednášky váženého kol. Petrželky)

 Skepse v etice (antika a dnešek) Skeptické trópy

 Aristotelés - Etika Níkomachova  (EN naleznete ve studijních materiálech v IS);

- postavení etiky v systému Aristotelovy filozofie, těsné příbuzenství mezi etikou a politikou;

„Budiž však předem poznamenáno, že každá nauka o praktické činnosti má podávati jen obrys, nikoli zevrubnost, jak jsme podotkli i na začátku, že se důvody mají požadovati podle látky; avšak jevy praktického života a toho, co jest prospěšné, nemají nic stálého, zrovna jako toho, co náleží k zdraví. Má-li pak takovou povahu úvaha o otázkách všeobecných, tím spíše úvaha o jednotlivých případech vylučuje naprostou přesnost; neboť nespadá ani pod umění, ani pod žádné učení, nýbrž jednající osoby samy pokaždé musí hleděti k tomu, co jest v určitém případě vhodné, jak se to děje i v lékařství a v kormidelnictví“ (EN II.2, 1104a, 1a násl.).

- linie výkladu: télos, ariston, eudaimonia, areté;

„Každé umění a každá věda, podobně i praktické jednání a záměr směřuje, jak se zdá (dokei - je všeobecně přijímáno, že ...). k nějakému dobru (agathon - dobro); proto bylo správně vyjádřeno, že dobro jest to, k čemu všechno směřuje“ (1094a);   

- formální kritéria pro určení nejvyššího dobra: 1) nejvyšší dobro musí být autarkní – disponováním tímto dobrem nepotřebuje člověk žádnou další věc

2) nejvyšší dobro nebo cíl člověk volí jen kvůli němu samému a nikoli kvůli nějaké jiné věci 3) nejvyšší dobro se nezvětší tím, že se k němu přičte nějaké jiné dobro. Tato kritéria splňuje eudaimonia: 1) je autarkní dobro 2) o dobra jako zdraví, přátelství, blahobyt, člověk usiluje pro dobrý, šťastný život, nikoli však naopak 3) bylo by podivné říci, že dobrý život by se stal větším dobrem, když bychom k němu přidali jiné dobro, které bychom si zvolili kvůli dobrému životu.    

- další linie výkladu: pojem dobra a určení dobra: agathon, télos, ergon, energeiá, areté; nejvyšší člověku dosažitelné dobro představuje činnost duše ve smyslu zdatnosti (kat´areté - podle zdatnosti, podle ctnosti; blaženost jest činnost duše z hlediska zdatnosti (1098a7;16; 1099b26; 1102a5;17; duševní dobra nazýváme nejvyššími a nejvíce dobrými 1098b14;19).

- ergon: dobrý stav každé věci závisí na tom, zda dobře plní svoji zvláštní funkci nebo výkon (nůž, oko); podobné vymezení: Ústava 352d-354c; Aristotelés je použije pro popis zdařilého života člověka (EN1097b22-1098a20; 1106a15-24): podrobný popis v EN I. 6: Má-li každá věc specifický výkon nebo funkci, pak lze určit i ergon pro člověka. Dobrý život člověka, jeho eudaimonia musí být rovněž určitelná tímto způsobem.      

- v čem spočívá ergon člověka:  schopnost myslet a rozvažovat – logos.

-  duše, části duše a ctnosti duše; aktivace schopností (dynamis - energeia); ergon je pak aktivizace (energeia) rozumové schopnosti duše, tedy aktivita rozumové a rozumu naslouchající části duše; areté člověka jako člověka je dána tím, že vykonává rozumovou aktivitu duše a to nikoli jakýmkoli způsobem, ale dobře.

- „..lidským dobrem se stává a) činnost (energeia) duše b) z hlediska zdatnosti (areté), c) a je-li zdatnosti více , tedy z hlediska nejlepší a nejdokonalejší – a to v úplném životě (1098a16-20); b) předpokládá, že existuje specifický výkon (ergon) člověka a zdatnost (areté) nějakého člověka je posuzována podle provedení tohoto výkonu; c) upomíná na to, že existují dvě různé části duše, které jsou spojeny se specifickou rozumovou schopností člověka, takže existují dva druhy ctností/zdatností (areté); lepší a dokonalejší druh areté se vztahuje na tu část duše, která disponuje rozumem

- dva druhy ctností/zdatností (rozumové a etické) 

- hexis, pathé, mesotes (učení o střednosti)

- spravedlnost

- praktická rozumnost 

- slabost vůle

- ctnost přátelství a vazba na Politiku.

Privátní četba: EN, Kniha první, Kniha druhá; doporučená četba: Nussbaumová, Martha, C.: Křehkost dobra. Náhoda a etika v řecké tragédii a filosofii. Praha, Oikoymenh 2003; příslušné pasáže věnované Aristotelovi.  

Kynikové (interpretace kynismu u P. Sloterdijka: Kritik der zynischen Vernunft. Frankfurt a. M.: Suhrkamp 1983, díl I; Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Pelhřimov : Nová tiskárna 1995.  

Epikureismus a stoicismus - privátní studium; viz přednášky z dějin antické filozofie, též Kalaš, A.: Stoická etika; Cicero: O povinnostech. Kniha první

Náboženské zdůvodnění morálky, teocentrická etika, problémy náboženského zdůvodnění morálky. 

Aurelius Augustinus: O milosti a svobodném rozhodování (Disponujeme podle Augustina svobodnou vůlí? Pokud ano, v jakém ohledu? Nač je vázána svobodná vůle člověka?

Petr Abélard (ukázky ze Sic et non; Historia Calamitatum; Abelárdovo pojetí boha; Co především podle Abélarda ospravedlňuje jednání člověka?

Tomáš Akvinský (Summa theologica; Opera omnia) Pro základní orientaci a srovnání s českými zdroji: SEP, heslo Saint Thomas Aquinas, subkapitola Moral Doctrine); doporučené texty ze ST, např.1-II, 19. De bonitate et malitia humanorum actuum interioris voluntatis. I-I, 49. De causa mali; 82. De voluntate; 83. De libero arbitrio; I-II, 1. De ultimo fine hominis; 9. De motivo voluntatis; 18. De bonitate et malitia humanorum actuum in generali; 34. De bonitate et malitia delectationum; 46. De ira secundum se; 56. De subiecto virtutis; 63. De causa virtutum; 64. De modo virtutum; 91. De legum diversitate; 94. De lege naturali.