Dnes je poslední den mojí letní šichty na katedře a tak mi dovolte, abych se svámi podělil o dva nostalgické kulturní zážitky z USA.

I) Byli jsme se ženou na výletě v San Franciscu - ano, samozřejmě jsem se ujistil, že mám ve vlasech květiny - a tam jsme pořídili tuto fotku:

Jde o slavné knihkupectví Lawrence Ferlinghettiho, které by správně nemělo žádného (ex-)beatnika nechat chladným. Ještě před takovými šesti, sedmi lety by mě z návštěvy City Lights Bookstore samou radostí dozajista trefilo - teď jsem ale měl mnohem větší zážitek z toho, že jsem v dálce a v mlze zahlédl titěrnou věžičku vyhlášené univerzity v Berkeley. Na vlastní duši jsem se tak přesvědčil, že stárnu a že mi brzy bude třicet a že bych si tudíž, jak tvrdil již John Lennon, měl přestat věřit. Nicméně, dovezl jsem papírový sáček s logem tohoto knihkupectví, který nabízím jako zvláštní odměnu prvnímu beatnikovi či beatničce, který/která se s příspěvkem příhlásí na FTELČ.

II) V jiném knihkupectví mě moje manželka (byť nerada) upozornila na publikaci "Vše, co vím o filozofii, jsem se dozvěděl z TV", která obsahovala filozofické interpretace populárních seriálů: Přátelé, Simpsonovi, Seinfeld a především ... Buffy, přemožitelka upírů ... což jsem považoval za jakousi odbornou rehabilitaci tohoto.

Nedalo mi to a podíval jsem se dnes na Amazon, kde je za necelé tři dolary k mání tato úžasná kniha ...

... ve které se o Buffy píše jako o "kierkegaardovské hrdince", ať už to znamená cokoli. Člověk holt tak dlouho vtipkuje, až se ucho utrhne.

Buď zdráv Ištváne,
a zázraky Ištváne, dějí se? A mají v Air India středně propečený hovězí biftek? Myslíš, že Ištván odletěl a přiletěl? Já jsem podnikl několik pozemních výletů na kole a pečlivě pozoroval oblohu: udělal jsem následující závěr: z pozemního stabilního ani mobilního pozorovatelského stanoviště nelze prostým pohledem na oblohu odlišit letouny Air India od jiných. Ano Ištváne, vím, je klasický problém pozorovatele. A v tomto případě i vzdálenosti. Ráno poslouchám u snídaně hudbu. Vím, že tvůj hudební "vývoj" ustrnul na vývojovém stupni ABBA. Je to hudba našich otců, tedy slovo vývoj je vskutku anachronismem a Benny by mohl být i Tvým otcem (dědečkem?). Ano, hráli i ABBU, ovšem radio Niedersachsen se specializuje na zdejší střední proud. Píšeme dopisy Ištvánovi, proto mě zaujala včerejší píseň s tématikou dopisování. Útržky z textu:“… aaaaau, napiš mi milostný dopis, uuua, ...budeš mi z dlaní číst náš osud a řekneš teď Tě chci a napořád, uuuuua, ....já vložím svou ruku do tvé a půjdeme osudu vstříc,...život máme vepsaný v našich dlaních,....aaaaau,napiš mi milostný dopis." Už vím, Ištváne, co mi na písních vadí: snaží se něco sdělit. A sdělení Ištváne, koho zajímá? Včera byl v mé oblíbené pivní zahrádce v parku zcela opilý starý pán, kterému majitel zavolal taxíka a doprovodil, ehm dovlekl jej do něj s pomocí řidiče, prý bydlí nedaleko a že se to občas stane. Outsider? Toho by přece nikdo neodvezl. Pak jsem zbyl s majitelem opět sám. Chodím tam poctivě každý večer, takže, když mířím k okénku, majitel se usměje, vytáhne ledové pivo a zeptá se mě s lišáckým úsměvem: Stimmt´s? Včera tam byl téměř božský klid – masový sport je vynikající – protože vylidňuje veřejná prostranství. Myslím Ištváne, že bychom měli Ištvána dopsat na seznam členů katedry. Buď zdráv a pozdravuj Ištvána.

R.

stále ještě 6. července

Buď zdráv Ištváne,
představ si, napsal mi Ištván už skoro z cesty, že poletí do Ameriky s Air India. Zřejmě si z přemíry testosteronu rád zariskuje při přeletu oceánu. Doufám, že jim k nějakému vegetariánskému jídlu budou pouštět nevegetariánský film Zázraky se dějí. Ale tam tuším havárii letadla přežila jen jedna dívka a letadlo neletělo nad oceánem. Dnes jsem při návratu z knihovny navštívil svůj lahvový a klobásový kiosek v parku trochu dříve (měl jsem po vynikajícím menzovním řízku s hranolkami a žampionovou omáčkou žízeň, která nešla zahnat vodou) a nastojte: byly obsazeny 3 stoly: ovšem byli to důchodci, kteří nepili pivo a pravděpodobně už ani neběhají a nejezdí na kole – jeden pán měl elektrický vozík. Pili mineralwasser a byli hluční. Odešel jsem po jednom ledovém – a vrátím se k původní návštěvní době kiosku, tedy kolem 21.00. Koupil jsem si knihu s názvem Philosophisches Argumentieren od jednoho berlínského profesora filozofie jménem Tetens. Vysvětluje problémy systematické filozofie na typech argumentace a argumentů, které se v dějinách filozofie používaly a objevovaly při odpovědích na elementární filozofické otázky. S Ištvánem (a se spectabilis a conspectabilis) jsme o tom mluvili naposledy Pod lékárnou u Záviše a po narozeninovém víně a kořalkách - říkal, že výuka argumentace je to, nač bychom měli soustředit pozornost a byl v tomto směru neobvykle hovorný. Kolová douška: dnes jsem viděl dva jezdce na kole, kteří si při jízdě dlouhou alejí četli. Hm, pomyslel jsem si, hm, hm. Také jsem dnes viděl sochu Martina Luthera, který drží v jedné ruce knihu (je to Ceník dřevařských výrobků nebo něco jiného?) a druhou má vztyčenou s pozdviženým ukazovákem, na němž balancuje s kopacím míčem. Ištváne nevíš jestli měl Luther rád fotbal? Zeptej se prosím tě příležitostně Ištvána. Na dobových obrazech s tímto doplňkem obvykle vyobrazován nebývá. Buď zdráv a dobrý let.

R.

Protože mám tu možnost, rád bych zde přímo reagoval na některé poznámky, které si náš štiplavý docent nemohl neodpustit:

Nejprve tedy k zaoceánskému letu s Air India - avízovaný hovězí steak jsem si neobjednal, protože na palubě bylo opravdu dost Indů a ja dostal strach a migrénu.

Jediný film, který neměl barvu karí a nebyl natočený v Bollywoodu, byl natočený v Karlových Varech a hrála v něm Queen Latifah a Lucie Vondráčková. Šlo o totok.

Hospodu Pod Lékarnou přejmenovali na hospodu U Amoka a já tam mám zakázaný vstup.

Skutečně má Luther zdvižený ukazováček?