FILOZOFIE 2001–2005 (hlášky)

PAVEL MATERNA:

Logika I, II:

• Začneme výrokovou logikou. Takže co je to výroková logika? To je to, na co budete strašně rádi vzpomínat, až budeme brát predikátorovou logiku.
• A pořádně se naučte, co je to vyplývání. Já už jsem zešedivěl z toho, kolik blbých definicí vyplývání jsem slyšel.
• A máme tady pravidlo modus ponens – to už znáte, to musíte mít v krvi. Při zkoušce vám udělám odběry…
• Určitě jste už viděli někdy napsaný na zdi: Franta je vůl. A to je problém, protože vůl je predikát.
• To, co jsem slyšel u zkoušky, by omráčilo i odolnější jednice.
• Tak máme větu: Jestliže některý účastník konference usne, ukončíme jednání.
  Usne je predikát – a jak se tak na vás dívám, tak velice aktuální.
• Všechny kulaté čtverce jsou trojúhelníky.
• Tak a jak by to vyřešil německý logik Euler a jak asi Brit Venn? Venn – nikoho nevyháním, čtu jméno…
• Predikátorová logika je teorie relací – tohle by vám neměl z hlavy vytlouct ani sebevydařenější Silvestr.
• /nápis na lavici:/
  Laterna magika – Materna logika.
• Marie má ráda všechny lékaře. Tak – převedeme to na znaky. Tohle by nestačilo – to by znamenalo, že má ta Marie ráda úplně všechny, ale ona to srdce tak široký nemá, ale dává si nějakou podmínku.
• To neodpovídá. To by znamenalo, že když je x velryba, tak všechno je savec.
• /při příchodu do učebny:/
  Nějak vás ubejvá…
• Tady o těch stoicích máme cizojazyčné publikace – „Stoická logika“ od Galéna – bohužel ne anglicky, jak byste možná uvítali, ale slovensky.
• A tak se tam hádali a do toho všeho přišel František Slanina…Francis Bacon, jo…
• Ona ta záležitost může být, řekl bych, formálně zprasena…
• /PM napíše dlouhou axiomatizaci:/
  A teď jde o to, o co vlastně jde.
• /při příchodu do hodiny:/
  Někdo rozšířil fámu, že tady nejsem, jo…
  Tak já tady jsem, jo.
• /heslo naší skupiny:/
  Kdo negödelizuje s námi, je proti nám.
• /PM dopočítává příklad:/
  …schválně jsem to udělal takhle, abyste si vychutnali tu formálnost.
• …a z toho pak vyšlo, že každej má svou pravdu a podobný nesmysly.
• Jestliže je francouzský král holohlavý, tak sním svůj sešit.
• Bolzano se vyslovuje k řadě filozofů a zkritizuje v podstatě všechny své současníky, akorát u Hegela vždycky napíše, že fakt neví, o co jde.
• …a vyšlo nám takové smutné schéma, které značí, že to není tautologie.
• /dlouhý příklad na tabuli:/
  Tak. Položme si otázku: co teď s tím? První pocit – zoufalství…
• /vysvětlování sémantiky:/
  A teď si zase zašaškujeme – jako jazykově…
• Zkoušku si u mě můžete udělat během těch tří let úplně kdykoli. Ale radím vám, ať je to co nejdřív. A těm, kteří si dělají naději, že počkají dva roky a já zatím umřu, těm dopředu říkám, ať s tím nepočítají.

JIŘÍ RACLAVSKÝ:

Logický seminář:

• Už jste dělali na přednášce molekulární formule? (JR)
  Myslím ne, možná, ale jo, kdepak, hm? (třída)
  Teď jsem nerozuměl. (JR)
• No, teď jsem zvolil ne zrovna průhledný způsob zápisu…
• Takže si to tady napíšeme…ne, to jsem udělal blbě, já vám to za chvíli vysvětlím. Může to být takhle…ale tak to
  není…počkejte, já vás nechci mást, ale…
• Tak a dáme si příklad číslo dé.
• M x N. Píšeme to jako velké krát.
• Pak zde byla taková ta cvičení na závěr…já jsem měl včera na toto téma s panem profesorem konzultace, abych vám to dnes mohl důkladně vysvětlit, ale pak večer jsem doma zjistil, že už zas nevím, jak se to dělá…takže si to prosím probereme až příště…nemusíte mít strach, není to nic těžkého…
• A tohle je to větší…nekonečno.
• Udělejte si to dobrovolně třeba všichni.
• Jinak to, co vydal J.S.Mill o logice, to bylo všechno zoufalství.
• /lidi se zvedají:/
  Už máme po konci?
• /do třídy nahlédne J. Hroch, JR dokončí výklad :/
  Tak jo. Já už půjdu a vpustím vám sem toho Hrocha.
  

JAN ZOUHAR:

Úvod do studia filozofie:

• /na obecném úvodu pro všechny filozofy:/
  Jsou tady i studenti, jejichž imatrikulace je, abych tak řekl, už staršího data. Třeba rok 1994. No a oni za mnou chodí, že chtějí dělat kurzy, které byly tehdy vypsány…no, a ptají se, kde jsou ti učitelé, co je to měli učit, no a ti učitelé už tady třeba ani neučí a někteří jsou dokonce po smrti.
• Na moje přednášky chodit nemusíte. Ale to platí jen pro můj předmět, ne že to vztáhnete na všechno. Obecně vám ale doporučuju sem chodit. Profesoři vás totiž rádi vidí, rádi si vás prohlížejí...
• Někdy vás to i štve. Jedete a říkáte si – ta baba v tramvaji nebo šalině, jak chcete, co tady ještě vůbec dělá?
• Já tady pořád tak chodím, protože se nemůžu opřít o ten pultík, co je tak nešikovně zkrácený.
• No, teď už to bude všechno lepší; ta kůlna na dvoře, co se chystá, to bude knihovna, té se už brzo dočkáte.
• /na příchozího studenta:/
  Á, přišel jste pozdě. A jestlipak si máte kam sednout, ha? Jedině do umyvadla.
• …a pak si můžete udělat učitelskou způsobilost. Ta zahrnuje i to, že budete chodit do škol. Však to znáte…takové ty opičky na gymplu, co tam seděly vzadu…tak to budete taky.
• Když pak v pátém ročníku neumíte citace odborné literatury, tak my vypadáme jak blbci a vy u toho taky teda zrovna moc nezáříte.
• Ještě abych nezapomněl: naše katedra se dělí na dva nepřátelské tábory. Spor je v tom, zda se má filozofie psát se s nebo se z. Já patřím k těm, co píšou z.
• Jako doporučenou literaturu jsem vám dal i toho Störiga. Ale ono se to kolegům moc nelíbí, tak když tak se tím tajte. Akorát mě to říct můžete.
• Na Silvestra pijí jen amatéři a to vy jistě nejste.
• Jo, v listopadu bude imatrikulace, to vám dáme ještě předem vědět. To je taková slavnost na začátku, a pak bývá
  většinou ještě jedna na konci a té se říká zas promoce.
• No a jabko bylo na stromě, červi ho tam rozežrali a spadlo naštěstí právě na Newtona.
• Náš systém studia je založen na volnosti…ale né na rovnosti a bratrství.
• No, když jsme jezdili na chmel, to moc zábavný nebylo. Ale pak jsme jeli jednou na brambory a to už bylo lepší,
  protože ty jsem dokonce i viděl.
• Proděkan, co přijde po mně, bude mladší – ten se nezakecá…
• No co se divíte? Víte vy třeba pokaždé jistě, která ruka je pravá a která levá? Lidi se v tom pletou a kolikrát je to dost špatný – třeba když jste na křižovatce… zprava dobrý a škráb…
• Dobrý den. (S)
  Á, dobrý den. Právě jedno místo je zde volné, sedněte si. (JZ)
  Děkuju. (S)
  Víte, kdo to řekl? Víte, z čeho to je? Ne? Nikdo? Tak si to zjistěte, budu to chtít u zkoušky. (JZ)
• /konec hodiny:/
  U toho Čapka ještě…nebojte, já už půjdu…
• No, jo, já mám brejle, já blbě vidím. Oči jsem si nezkazil při četbě filozofických děl, jak si možná myslíte. Já jsem si oči zkazil, protože jsem koukal, kam jsem neměl.
• Dobrý den. (S po 20 minutách přednášky)
  Á, dobrý den. Máte nové hodinky? A díval jste se, jestli neblbnou baterky? (JZ)
• Slzy vám budou stoupat do očí při vzpomínce na mě…

• Tady vám posílám některá Masarykova díla – tak si je prohlídněte a pošlete dál. Prosím vás – prohlížet, nečíst!!!
• Já nevím, já bych to příští týden odpadl.
• …Filharmonik Řehák. Já ho znám už odmala, dokonce jsem i vedle něj nějakou dobu seděl a furt jsme hráli ty lodě a tak, no a pak pan Řehák na třídních schůzkách požádal paní učitelku, aby nás rozsadila, protože „ten Zouhar furt rozptyluje našeho syna a on se pak nesoustředí“. A tak mě pak paní učitelka posadila dopředu k tabuli, když prej vedle toho chudáka Řeháka tak špatně sedím.
• A naši etnografové, hlavně Jeřábek, pořád jezdili poznávat folklor a to nejvíc na jižní Moravu, a když už tam měli všechny ty sklípky obježděný, tak pro ně začala být etnograficky zajímavá oblast Burgundska a pak některé části Maďarska.
• A já vždycky tak nějak pokorně dojedu do Prahy – a že ten text ještě nemám, protože ty archívy mi ho odmítají dát – a oni mně vždycky uklidní, že to je strašně dobře, a že to bude stejně akorát děsná ostuda, až to vyjde a až lidi zjistí, co byl ten Masaryk zač.
• On v těch přednáškách velmi moralizuje. Hřímá na studenty, že žádná ostrá jídla, aby je snad něco nepopadlo, naopak – mají si dát studenou sprchu a pravidelně cvičit a všechno bude v pořádku.
• Ten problém odcizení je zcela jasný. Najednou je tu nové století a nové vynálezy. Lidé se přestávají orientovat ve světě; neví, co se děje. Já vím, jak u nás na ulici chlapi svýho času každou sobotu otevřeli kapotu a čučeli do toho. Dnes už nikdo neví, jak se takový auto má opravit, nikdo tomu nerozumí, je to moc složité.
• Masaryk byl od svých pětačtyřiceti naprosto důsledný abstinent. On si totiž moc dobře všiml, že vše, do čeho se pustí, dělá s vervou a zapálením. Vše dělá velmi poctivě a pořádně. Tak si jen představte, jak by to vypadalo, kdyby začal důsledně pít…
• …když vzpomínám na svůj již odcházející život…

Dějiny české filozofie

• Jihočeši, to jsou takoví klidní, mírní lidé; oni nikam nespěchají, celý rok leží na hrázi, čekají, čtou si a kapři zatím tloustnou…
• …no dobře, asi jsem příliš zahleděn do minulosti.
• -…a tak kataři…co se tam vzadu vrtíte? (JZ)
  Ona pode mnou praskla židle. (S)
  Praskla židle?!! To snad nemyslíte vážně?!! Pod vámi?! Kdyby pode mnou, tak neřeknu, ale takový štíhlý
  mladík jako vy…co se to dnes děje… (JZ)
• /seznámení s učivem v dalším semestru:/
  Tenhle semestr budete mít pořád jen samé referáty a jak správně tušíte, já se tu budu spíš tak poflakovat.
• …a právě my akorát honíme jedny peníze druhými penězmi…a celkově nemáme nic.
• /před písemkou:/
  Já na to nevidím…rozdávám vám ty papíry správně? Není jich moc? To už je jak v samošce s těma pytlíkama. Tam mě už ty prodavačky znají, já vždycky chci vzít jeden pytlík na ty rohlíky a myslím si, že mám jeden a oni jsou čtyři…a co teď…no nechat je tam nemůžete…
• Ne, oborové práce se neobhajují. Akorát vám mohou být hozeny na hlavu.
• Oni jsou ti autoři takoví zašmodrchaní, že třeba Hruban, katolický estetik, se nedá vůbec číst – tam se prostě nic nedovíte. Oni celkově jsou ti katolíci takoví…to se blbě čte. Ono je to takové slizké a blbě se to uchopuje.
• /konec hodiny, nahlédne Blecha, který má mít další přednášku, JZ:/
  No, tak dobře, tak já to chápu, já už budu končit…už sem dotírají nějací fenomenologové…
• A tady zemřela Komenskému druhá žena a shořela mu i knihovna…ale jak víme, on se z toho Komenský vždycky zase vzpamatoval a vždycky se zase znovu oženil.
• /na odchodu:/
  Tak se mějte, jak chcete. A co nový židle? Dobrý? Líbí se vám? Tak ne abyste na ně lepili žvejkačky a řezali do nich nožíkem…
• On se narodil roku 1800, takže patří k těm, co stihli žít v jednom století – to jsou šťastní lidé.
• Tak – a už brzo po vás budu chtít ty vaše práce, jak jsme si říkali na začátku roku. Tak doufám, že už jste si ty knížky sehnali a něco o tom víte…někdo třeba už ví, že ty knížky vůbec nesežene, že…
• /konec hodiny:/
  Nashledanou. A příště je státní svátek, tak ne abyste sem lezli.
• /při vstupu do učebny, všichni sedí:/
  Co to má být?! Zdravit budete. Já nebudu v tomhle slevovat ani o píďu.
• Příště tady nebudu. Tak budete moct ráno dělat dlouho buci buci.
• /JZ bolestně:/
  Ideály humanitní. O tom furt všici nadšeně píší, ale víte…já je nemám vůbec rád.
• O Bolzanovi napsal taky cosi Pithart…ve svých Dějinách a filozofii, ale ono je to takové rozpatlané. Jako že kde bychom to mohli být, kdybychom Bolzana poslechli…prostě blábolina.
• /před písemkou:/
  Tak já vám rozdám papíry a napište, co víte. A zmlkněte, tam vzadu. Je advent, máte se ztišit a očekávat radostně, co bude. Očekávejte příchod. Už přicházím, já už jdu – tady máte ty papíry.
• /JZ sbírá písemky:/
  No jo, kolego, ale jak se tak zběžně dívám, tak to jste teda úplně vedle. Jak by mohl být autorem první ukázky Descartes? Tenhle test byl na českou filozofii…tu tady ostatně celou dobu probíráme.
• Tak se s váma loučím. Hezké prázdniny a Ježíška vám přeju a všecko.

JOSEF PETRŽELKA

Dějiny filozofie I-II. (Antika a středověk)

• Podle Hésioda byl na počátku všeho chaos. Chaos je vám jistě známá věc, setkáváte se s ním například na svém stole.
• Thales změřil na základě podobnosti trojúhelníků egyptské pyramidy. Výška se pak celou antiku měřila v thaletech.
• Thales vycházel i z takového toho…vodního kolotoče v přírodě.
• Oni si Řekové postupně všimli, že s těmi tresty od bohů to není zas tak strašné. Třeba Zeus, pán hromu, měl
  v podstatě velmi špatnou trefu.
• O Pýthagorovi se tradovala řada legend. Například prý měl zlaté stehno, ale to už se nám dnes nejeví jako příliš
  pravděpodobné.
• Podle Hérakleita vzniká duše vypařováním vlhkosti. Abychom ji tedy udrželi v co nejsušším stavu, nesmíme pít ohnivou vodu.
• Podle Démokrita jsou rozkoše krátké a rychle pomíjejí. Však to znáte – třeba když máte dobrý oběd, tak je za půl hodiny pryč.
• Sókratés byl tedy odsouzen k smrti a zemřel až za měsíc, i když většinou se u Řeků rozsudek konal ihned. To nebylo jak dneska v Americe, kde máte co dělat, abyste se toho trestu smrti vůbec dožili.
• …takže musíme dnes spěchat, protože nám ty hodiny nevychází a já vám dnes musím odvykládat pokud možno celého Platóna. On to asi opět odnese Aristotelés…… no nic, další minuta uplynula…
• Jak to bylo s Platónovým milostným životem se moc neví, jisté ale je, že ho už od mládí hodně líbaly múzy…
• Důležité je rozvíjet duševní i tělesné síly stejně, aby vznikla vyváženost, harmonie. Takže kdo necvičí, nemá ani myslet.
• On ten mladíček dokud je mladý, tak má účast na ideji krásy. Pak mu ale vypadají vlasy a zuby a najednou tu účast ztratí.
• Můžu jít dál nebo se chcete na něco zeptat? Máte někdo nějaké nejasnosti? Nemáte, hm, oni se objeví na nejbližší zkoušce…
• V době helénistické vzniká taky soupis všech děl dosavadních autorů…takže aspoň dnes víme, o co všechno jsme přišli, když vyhořela alexandrijská knihovna.
• Nemáme tady křídu ani houbu – to je nepříjemné. Ta houba bude potřeba – a vidím, že oblečení máte všichni čisté.
• /JP donese houbu z vedlejší učebny:/
  Tak – problém jsme přesunuli do jiné místnosti.
• V helenistické době už vládl jediný dědičný panovník, takže o politiku se staral jen on. Filozofové si mohli politickou položku vyškrtnout.
• Já vám dám seznam doporučené literatury – dnes budou na programu spíš cizojazyčné publikace.
  „Základy pyrrhonskej skepsy“ a „Zlomky starých stoikov“.
• Skeptik když šel přes ulici, tak mu bylo lhostejné, jestli jede auto zprava či zleva. On se prostě ani nerozhlídl.
  Nedoporučuju napodobovat. On tehdy totiž nebyl takový provoz.
• Když šel skeptik po ulici a vyběhl proti němu pes a začal ho kousat, tak skeptikovi to bylo jedno. A když se kolem objevili lidé, kteří se mu snažili pomoct, tak je pes často taky pokousal a navíc skeptik byl vůči tomu lhostejný.
• Další překážkou pravdivého poznání je to, že každý živočich vnímá jinak. Člověk vnímá jinak než koza. Člověk když třeba uvidí bodlák, tak ho nechce sníst.
• Ohledně fyziky není už Epikúros příliš originální. Vlastně opakuje Démokrita, ale jaksi ho zapomíná citovat. Takže je vám jasné, že kdyby mi Epikúros donesl svou práci, tak bych ho vyrazil.
• Od blaženosti nás odvádí strach. Tak třeba strach ze zubaře je sice silný, ale dá se to vydržet, kdežto třeba takový strach ze smrti – ten trvá. I po zubaři.
• Abychom byli blažení, musíme se starat o tělo i o duši. Musíme si čistit zuby.
• Aloios a Dóros byli jacísi řečtí praotcové Čechové.
• Vemte si to obecně. Máme semínko dubu. Když ho zasadíme a všechno se povede, semínko vyklíčí a jednou z něj bude velký strom. Takový strom dává mnoho kyslíku, v jeho korunách sídlí ptáci a i pod dubem se často leccos děje…
• Scholastika je od slova schola – škola, v řečtině to ale původně znamenalo volný čas. Takže to, co děláte ve svém volném čase, by měla být škola.
• Berengar z Toursu postupoval tak, aby se logika nažrala, ale bible zůstala celá.
• Dnes vás asi pošlu domů. Jednak už máme poslední hodinu, jednak jsme hráli to divadlo a někteří šli spát až pozdě ráno – já třeba před dvěma hodinami…a v posledním týdnu, co se týče vašich pedagogů…abych řekl pravdu, počet vypitých panáků výrazně překročil počet naspaných hodin…

• /otázka esejů:/
  …rozsah to bude mít 1800 znaků i s mezerama – s tím, že mezi dvěma slovy může být maximálně jedna mezera.
• …Když už jsem u toho chaosu, tak mám ještě jednu organizační poznámku. Ty maily mi posílejte pod svým jménem a na správnou adresu. Je mi na nic, když mi dojde deset cizích úkolů s hlavičkou Krob – ontologie.
• Aristotelés je synem lékaře. Proto si tolik všímá všeho, co leze, je zelené a smrdí.
• A tak se pomalu dostáváme ke konci antiky. Kdy vůbec skončila? (jokr)
  /přichází Pavel Caha – dost pozdě/
  Á, tak se zeptáme pana kolegy – kdy končí antika? (jokr)
  No, myslím, že ve 14.55. (P)
• Dnes se budu pokusit vám vysvětlit, jak to myslel Augustinus s tím svým časem.
• Víte, co mají společného Augustinus, Tomáš Akvinský a Bill Gates? (jokr)
  Boří se jim systémy. (Petr Š.)
• Podívejme se tedy do tehdejčnosti.
• Z čeho mají podle Epikúra lidé zbytečně strach? Z bohů, ze smrti a …ne, z pavouků to není.
• No a pak přišel Epikúros s myšlenkou, že bohové se stejně o lidi nezajímají, protože mají svých problémů až nad hlavu, prohánějí si navzájem své drahé polovičky a podobně, takže se jich lidé vůbec nemusí bát.
• /začátek hodiny, přichází asi pět studentů:/
  Jdete pozdě, právě jsem dočetl prezenci. To byste se museli jmenovat od Ž, abyste to ještě stihli.
• Jednoduše tedy můžeme říct, že období 16.-18. století v Evropě je doba válek. Všichni se bijí za svou pravdu a každý je ochoten za tu pravdu položit život – nejlépe někoho jiného – a když už není zbytí, tak když tak i ten svůj.
• /třída nereaguje na lehkou otázku:/
  Nikdo neví? To je tak lehké až je to chyták, že?
• Běda těm, které si zapamatuju jménem.
• …To je jak ve wordu – vyskočí taková ta sponka a že ona to ví líp.
• Takže podle Augustina je Bůh jediný, kdo si nemůže stěžovat, že nemá čas.
• Tak a tím jsem se pro dnešek vypořádal s časem i s vámi. Nashledanou.
• na začátku přednášky:/
  No, Kant…ideální téma na kažení dnešního slunečného odpoledne. Nevylučuji, že dnes budu ve svém výkladu vlažný.
• To, co Kant říká, mi nejde ani do huby, ani z ní – buď mi to přijde banální nebo zašmodrchané.
• /Prezence: /
  Lacka, Mikulenková, Ondrašinová…furt nic? Jsem tu vůbec správně?
• No a pak už šel ten Sóssigenův systém úplně do háje, protože roční doby neodpovídaly příslušným svátkům a naopak. Následovala stopadesátiletá tahanice o kalendář a pak se to vyřešilo gregoriánskou reformou.
• Když vznikal gregoriánský kalendář, tak s tím byla ale řada problémů. Třeba jak se mělo vypustit těch deset dnů v říjnu, tak to se lidem hodně nelíbilo hlavně kvůli dlužním úpisům. A jak teprve protestovali ti, kteří měli v těch dnech svátek…
• Bruno řekl, že vesmír je tak veliký, že nemá hranice. A to se nezamlouvalo církvi, tak mu jednu hranici postavila.
• Objevily se i názory, že naše soustava ve vesmíru je jen jedna z mnoha dalších. Takže tyto názory – to bylo jakési světlo v temnotách, bohužel ale pocházelo z té Brunovy hranice.
• A já trvám na tom, že Heidegger lže. Já klidně můžu říct, že je to sviňa chlap, co nám záměrně tvrdí nepravdu. Totiž takhle – buď je to lhář, nebo hlupák.
• Proč se asi lidé rozhodnou pro to, že budou věřit v objektivitu světa? Co myslíte? Napadá vás nějaký důvod?
  /nic/
  Jste?
  /ticho/
  Nejste.
• Takže i když třicet procent tohohle díla jsou alibistický řeči, tak tím nechci rozhodně říct, že by byl Descartes srab.
• To je prostě pohled těch francouzských materialistů: kočka když se nakopne, tak je to jak dudy – taky zahrají a nic víc.
• Vy zpochybňujete zakřivený prostor? No uznejte, že cesta z Prahy do Sydney po přímce vyjde podstatně dráž.
• /otázka hmoty, JK navrhuje definici:/
  Hmota je všechno, co existuje, je růžové a má tykadýlka.
• Když přijdete pozdě, tak nemá cenu říkat, že čas je relativní pojem.
• Všichni umřeme, takže ten čas se týká nás všech. Proslýchá se teda jako že byli i tací, co prý zase vstali, ale obecně platí, co jsem řekl.
• Jestli na vás běží někdo s otevřenou pusou, tak si můžete myslet buď že vám chce něco říct, nebo že vás chce sníst. A ti, kdo dokázali šavlozubému tygru utéct, přežili a když byli hodně úspěšní, zplodili i potomky, kterým pak tuto zkušenost mohli předat.
• Já moc nechápu, jak to myslíte – zrovna na tom příkladě auta. Kde máte ten chemicko-biologický proces? To jako že přejede ježka, jo? (jokr)
• o gravitaci se bavit nebudeme – s tím máte jistě svých vlastních dobrých i špatných zkušeností dost…
• No a vlastně můžeme vynechat i ty elektromagnetické formy pohybu. Tady stačí když strčíte holej drát do zásuvky a hned víte, o co se jedná.
• No jo, to může být ale jen takovej nadutej lidskej pocit, že on stojí na tom vrcholu vývoje. To, že si myslíme, že všechno to předtím tady bylo jen kvůli nám – takový to bahno, žáby a mlhovina...
• A já klidně trvám na tom, že mušle a žížaly nevnímají kauzalitu.
• Aha, a proč teda nepoužíváme místo kauzality slovo determinismus – když je to podle vás to samý? (jokr)
  Protože to hůř zní. (S)
  No, já znám teda podstatně horší slova. (jokr)
• Ale pozor, to není pravda. K rozmnožování nedochází tak, že se geny zmutují. Naopak cílem je zopakovat úspěšnost, vytvořit znovu to, co už tady bylo a osvědčilo se. Jinak by to bylo tak, jako kdyby se Kája Gott třicetkrát přepálil a vznikli by z toho Pink Floydi.
• To ale nemáte pravdu. Když pustíte prasátko na stěnu a pak někomu na hlavu, tak jste přece nepřenesl informaci ze zdi na hlavu.
• Mohli byste v souvislosti s tímto problémem někoho připomenout? A zkuste vymyslet spíš ty představitele, kteří už jsou mrtví, protože je to záležitost středověku.
• Hmota je vlastně všechno – i to záření. Když spálíte čarodějnici, dostanete určité teplo.
• Takže výsledkem rozpadu je kromě nemoci z ozáření, co?
• Já vám to trochu přiblížím. Řekněte mi - proč se učíte? (jokr)
  Protože stejně není co dělat. (Petr Š.)
  Protože aby sem nebyl blbej. (další návrh)
• Absolutní prostor byl ve středověku pochopitelně mimo úvahy, protože v něm nelze nic zasít.
• /Začátek hodiny, jokr:/
  Dobrý den, omlouvám se, že jsem přišel pozdě – abyste byli odškodněni, odejdu zase dřív.

• Hermetismus se za renesance šířil po celé Evropě. Bůh Hermes byl osobní poslíček Diův a měl stovky milenek, včetně koz a ovcí.
• Hermovi potomci pak byli hermafroditi, měli…no prostě byli přinejmenším divní.
• V antikvariátu byly takové štosy Kanta, že mi jich až bylo líto. No, tak je mám teď doma.
• Ten Dante to nebyl asi někdo takový…uťáplý v rohu.

Etika I, II:

• Toho si pamatujte. Jeho život byl velmi zajímavý – byl zabit na záchodku.
• Vy snad nečtete monografie masových vrahů…
• Já vím, že ty systémy dělení etických teorií zavání masochismem. Kniha nám tloustne a nezájem stoupá.
• Ti, kdo tvrdí, že něco je tak proto, že to tak prostě cítí, to jsou podle mě intelektuální lenoši. Já to tak cítím.
• Byl nevyrovnaný, k ženám měl konzumní vztah…
• /při Denisově referátu:/
  Rozumíte tomu, co jste řekl?
• Pak je zde taková ta teorie jako že člověk se chová přirozeně právě tehdy, když není pozorován. Však to znáte, v restauraci, s ubrouskem, způsobně zdvižené malíčky, klidné přežvykování…a pak přijdete domů a v podřepu u lednice…co nejvíc salátu do sebe narvat.
• To byl dost morbidní film. A zamotaný. Bylo tam několik postav, všechny divné a kruté, spali spolu úplně různě…a pak je tam ještě jeden hrdina, který sice s nikým nespí, ale zase terorizuje svého zuboženého třínohého psa.
• Užitek je pro utilitaristy hlavním ukazatelem toho, co je dobré. Ale ono to není tak jednoduché. Sníst teplé uzené, zalít to dvanácti pivy a kořalkou, je taky v první fázi dobré.
• Někdy čtete a furt tam nic není – samé vycpávky, nic důležitého. Ale pak jsou zas autoři, kteří jsou tak podlí, že je u nich důležité všechno.
• Takže to je takový ten styl „je mi jedno, na koho šlapu…na své cestě dolů“…
• No, ale taky nesmíte být zas tak altruističtí, že to je pořád dobré a pak po deseti letech manželství to ve vás bouchne a vyvraždíte rodinu.
• To je jako když máte rádi pejsky, ale pak jednoho dne jdete do parku, stoupnete do toho – některé hmoty jsou velmi přilnavé – a začnete se angažovat za vyvraždění psů.
• Oblíbeným místem pro vraždy je kuchyň – tam je všechno při ruce…sada nožů…
• Otázka zla. Tak máte k tomu někdo něco? Četl jste o tom někdo něco, nebo chcete říct vlastní názor, zážitek? Vykonal jste někdo nějaký čin, který by souvisel s naším tématem?
• Rychlé šípy bojují proti Bratrstvu kočičí pracky…protiklad Podkovy a Haha-Bimbi. Ano, jistě, byly doby, kdy jsem považoval tuto četbu za intelektuálně plytkou.
• A tak Madona nemůže být univerzální, protože někdo klidně řekne, že je to shit.
• Ano, ostrov, kde ztroskotají tři muži a tři ženy, to je zpočátku taky veliké dobro…ale počkejte za pár generací.
• …no a to je právě ta přehlíživost dnešních lidí, o které mluvím: vy jste lidojed? Hm…zajímavé.
• Moc se mi líbila v Polsku za výkladem kniha: Samibaba mluvi do zachoda. (S. mluví o západu)
• Jistě, člověk je tolerantní i vůči moci státu – tedy pokud mi stát dává blahobyt. Hezká zahrádka…šiška salámu v lednici – a klidně poskytnu i osobní data.
• A tak si myslím, že je potřeba učit děti toleranci. Zbytek už mají v sobě. Děti jsou zlé a cynické.
• …a to je ten problém velkých filozofů, kteří chtějí mír a jednotu světa – a doma se jim rozpadá rodina.
• …takže abychom se nehádali, museli bychom být permanentně chemicky ošetřováni.

• Na přednášky prosím když tak choďte – budu říkat věci, které v tom Treterovi nemáte – a budou to autoři, kteří budou požadovány po vás po mně.
• V té době to samozřejmě bylo jiné. Ono bylo tehdy třeba slušné, aby muži plakali…ale zase né dlouho…
• Hume se vysmíval církvi a většině jejích dogmat. Například proměňování těla a krve Krista. Připomíná takový ten známý případ, kdy někdo dal knězi místo hostie papírovou napodobeninu a on pak hostii proměnil v tělo Páně a divil se, že je ten Bůh nějaký tuhý…
• Je třeba, abyste znali dějiny filozofie – pak se hned pracuje hůře.
• /cizí docent vtrhl do třídy:/
  Promiňte, můžete mě na okamžik půjčit profesora Hrocha? Já jsem šel po chodbě a zaslechl jeho krásný hlas…
• Karteziánská lingvistika, to je označení Chomského – jak vidíte, na Američana byl schopný…

BŘETISLAV HORYNA

Dějiny filozofie V. (Německý idealismus)

• Na hodinách vyžaduji vypnuté mobily. Telefonní budku si tu z toho nikdo dělat nebude.
• Univerzita v Královci…no, univerzita – ona to vlastně byla taková větší chalupa.
• A můžete nám ty knihy, o kterejch jste teď mluvil, poslat? (S)
  Ne, protože byste mně je ochmatali. Umyli jste si všichni ruce, než jste přišli do hodiny německého idealismu?
  /načež knihy posílá/
• No, já jsem se teda ráno celá sprchovala, tak to by snad mohlo stačit… (Janča)
• Tehdy Kant napsal takovou knihu, která má roztomilý, asi sedmiřádkový název…
• Kdy u nás byla naposledy Halleyova kometa? No, 1986 – já to vím ale čistou náhodou proto, že se mi narodila v té době dcera. Takže vím, že až poletí zase kometa, tak má dcera narozeniny... ale to už nebudu naživu.
• Poprvé se tento termín objevuje v Schopenhauerově značně blábolivé knize…já ji mám hrozně rád, proto si teď nemohu vzpomenout na její název…
• /při příchodu do učebny:/
  Pche, nějaký drzoun tady na tabuli napsal Immanuel Kant. Nevíte, kdo to byl?
• /BH sundá brýle a názorně ukazuje:/
  Při hledání čistých pojmů je nejprve potřeba izolovat to, co máme v rozvažování. Takže u těchto brýlí je to třeba podstata, síla, dělitelnost…i když to bych nerad…
• My jsme ještě v rámci filozofie dělali matematiku. To by vám neuškodilo. To vždycky přišel profesor, švigrající oko upřel do levého horního rohu místnosti a u toho psal na tabuli.
• Kant má jeden takový problém – on nikde nikoho necituje, i když klidně ve svých knihách obšlehl celé pasáže odjinud. Ještě se tak občas někde pochlubí Horatiem, ale to bylo vše.
• Kam až dospěl argument exfinalitate si můžeme ukázat na příkladu, který říká, že zajíc má bílý ocásek proto, aby měla za ním uhánějící liška dobrý orientační bod.
• /po první písemce:/
  Je tu taky početná squadra těch, co získali jen pět, šest bodů. Myslím, že tito jedinci by měli uvážit, zda by se bez nich ta filozofie náhodou neobešla.
• Jste ještě při smyslech? Abych snížil míru abstrakce, řeknu to ještě takhle…
• Znovu podotýkám, že praktické poznání u Kanta nespočívá v tom vyrobit motyku, ale že zde jde o morální filozofii.
• Teorie je v překladu jakési okukování situace. Teorie vlastně znamená očumování.
• …umgeschaftsvoll – jak říkáme my, latiníci.
• /se značným zpožděním přichází Klára a jediný volný místo je daleko, takže musí obejít přednášejícího BH:/
  Uf, už jsem se lekl, že je to něco osobního…
• Takže vznik kategorií je ryze mechanickou záležitostí, v této fázi už jen čtyřem formám soudů přiřadíme tři kategorie a vznikne nám…kolik kategorií celkem? No, tři krát čtyři je… jedenáct nebo tak nějak přibližně.
• Tak. Jak rozumově odvodím, kde začínám já a kde tento kecpult? Co potřebuju vědět, abych to zjistil? To se ptám. Nevím, proč vás vždycky přepadne taková truchlivost a smutek, kdykoliv se na něco zeptám.
• Možnost, že bych splynul v katedrové nirváně nepovažuju za příliš pravděpodobnou.
• /v druhé lavici někdo kýchne, BH reakce:/
  Proč se nenecháte očkovat proti chřipce? Proč tady prskáte? Bacilonoši! Jste jak hongkongská drůbež!
• Když mluví Kant o rozumovým poznání, týká se to i zvířat, nebo jen lidí ? (S)
  Jen lidí. Že by se syntetickými soudy a priori zabývali kocouři, o tom se u něj skutečně nikde nedočtete. (BH)
• /na konci hodiny:/
  Tak končíme. Vaše dotazy? Dojmy? Pochvaly? Lichotky?
• Transcendentální dedukci kategorií vám tady celou říkat nebudu, na to nemám odvahu ani čas a asi bych z toho do konce hodiny dostal myxomatózu.
• To je jako když byste si přáli mobil, který má ještě víc funkcí, a který by kromě telefonování a psaní sms dokázal třeba, já nevím…někoho ztlouci.
• …nemá cenu, abych to opakoval jak kolovrátek, alfabetizovaní jste.
• /před zahájením dalšího testu:/
  Apeluji prosím na co nejnižší míru kreativity z vaší strany.
• /na Kantovské konferenci:/
  Já jsem tu byl během celého referátu jak na trní – já tu Heideggerovu hatmatilku, jak známo, nemůžu vystát, nicméně měl bych otázku…
• /přinesli mu pití:/
  Ne, děkuju, bumbat nebudu.
• /ve sporu s prof. Gabrielem:/
  No, dobře, já chápu, že někteří čeští ubrblanci by si na Kantovské konferenci vystačili i bez Kanta…
• Takže budeme pokračovat. Upozorňuju vás, že v koutu místnosti je občerstvení – tak si bez ostychu vemte, co potřebujete – to se týká i vás, studenti – k dispozici je pití, kafe, mokrý hadr na hlavu by se tam snad taky našel...
• /po Zouharově referátu o TGM, k otázce prof. Gabriela, BH:/
  Nejsem ochoten podílet se na svatozářích, které někteří vytvářejí, byť u osoby, která je zakladatelem státu.
  Ale my jsme nedělali svatozáře, ne? (JZ)
• /na zkouškách:/
  No, ale zatím jste mi nic neřekla. (BH)
  Já jak jsem nervózní, tak to… (Katka)
  Ále – proč nervózní? Nervózní byl pračlověk, když potkal mamuta. Tady nejde o život.
• …to byl Koperníkářský obrat. (S)
  Jaký ?!! (BH)
  No, Koperníkářský. (S)
  Víte, co je to perník? A víte, kdo byl Koperník? (BH)
• Počkejte. Je čeština váš mateřský jazyk? Ano? A taky si myslím, že byste mohla používat méně zájmen a citoslovcí a více terminologie.
• /na závěr semestru:/
  Tak nashledanou. A přeju vám bohatýho Ježíška – a něco pěkného, chlupatého pod stromeček…třeba pejska.

Filozofie ironie:

• /o mobilech:/
  A ty tatranky si laskavě vypněte a nechte v tašce.
• Někteří studenti píšou svoje práce jak divocí vepři polenem.
• Tak, máte někdo nějaké dotazy ohledně tohoto předmětu? Během vyučování se samozřejmě můžete kdokoli na cokoli ptát, můžete říkat své pocity – a to všichni, s výjimkou kolegy Bilého, který se zavázal až do konce května mlčet.
• /dotaz:/
  Jsem studentka z Chorvatska, mám vystudovanou filozofii, je možné, abych chodila na vaše přednášky? (S)
  Je to možné. A nemáte náhodou nějakou malou, pěknou chatičku u moře? (BH)
• Kolokvia jsou otravná – přijde mi tam pět studentů a chtějí si nezávazně poklábosit, nejlépe u piva. Zpravidla nic neumí a moje spotřeba látek nahrazujících sedativa se zvyšuje, což se pochopitelně za těch deset kolokvií dost prodraží.
• Číst vaše eseje nebude pro moje nervy o nic lepší, ale zas je můžu číst v šalině a mít důvod nepustit důchodce sednout…
• /k Aristofanově komedii „Ptáci“:/
  Vzniklé ironické království mezi nebem a zemí se stává překážkou – bohové už nemohou dýchat výpary ze zápalných obětí a dostanou…co? (BH)
  Absťák. (S)
  Proboha, athénští bohové nedostávají absťák, ale hlad. Absťák, ten by mohli dostat tak možná jihoameričtí bohové, ale v Athénách houbičky jako zápalná oběť neexistovaly.
• …teď aby tady nevznikl omyl – Hegel nebyl opilec, i když pil dva litry piva denně, jo? To bylo normální, Kant třeba pil pivo taky a zajídal ho hruškovým kompotem.
• Tuto vůli po syntéze dobře vyjádřil Goethe, což byl taky vážný pán – pokud zrovna nešlo o ženy.
• Romantika je velmi silné sociální hnutí, které žádá nového člověka. Nejde zde jen o blábolince v roklinách pod pobledlým měsícem zvaným luna.
• Četli jste něco od Novalise? Vy? (BH)
  Já už nevím, jak se to jmenovalo – něco, Modrý pták, myslím. (S)
  No, Modrý květ. To s tím ptákem, pane kolego, jsou tam nějaké Freudovské konotace? (BH)
• S chutí bych po vás hodil ten květináč, kdyby nebyl tak těžký a poměrně nový.
• Viděli jste někdy slovník bratří Grimmů? Ano, velice obsáhlý, fůry svazků, to kdybyste jeli do přírody a vzali si ho s sebou, tak abyste spali venku a slovník by se tak akorát vešel pod stan.
• Máte štěstí, že jsou tu zamřížovaná okna a nemůžu vás tudíž vyhodit ven.
• Demokracie je založena na tom, že pitomec má stejné právo hlasovat, jako nadaný člověk. Z toho plyne, že dva pitomci přehlasují inteligenta, protože je jich dvakrát víc.
• Ironie dává možnost různočtení, nabízí zamyšlení, což je důležité. Když jenom přebíráme a opakujeme to, co už někdo před námi řekl, tak zde dochází k odblokování jednoho důležitého orgánu…ano, játra, slinivka…jde o to, co kdo k myšlení používá.
• Co teď s tím textem? Tak buďto si můžeme říct, že Schlegel byl nekňuba, který nevěděl co blábolí, nebo můžeme říct, že v díle je určitý úmysl a je třeba ho odhalit. Mimochodem, první varianta se dá zvládnout za jeden semestr, stačí odfajfkovávat, kdo byl pitomější než my.
• Víte někdo něco o Karlu Schmidtovi? Právník, filozof, strkal nos do kde čeho… (BH)
  On byl pak jednu dobu i zavřenej, ne? (S)
  No, on měl domácí vězení, ale dost pozdě – kdyby ho zavřeli o třicet let dřív, tak by toho nenapsal zbytečně tak mnoho. (BH)
• To si dobře zapište někam, že raná romantika rozhodně není protiosvícenská. Když někde uslyšíte tuhle blbost, tak to je Schmidt. A Schmidta, jakožto významného fašistu, opsal významný marxista Lukács, takže se tahle blbost bohužel vesele učila po dlouhá desetiletí na východě i na západě.
• To je jak když něčemu nerozumíte a rozčilujete se na to něco. Já taky nadávám na počítač, klikám, mlátím do klávesnice, plivu na obrazovku…a pak přijde profesor Krob, zmáčkne dvě tlačítka a řekne, že chyba byla někde na trase mezi židlí a klávesnicí.
• Důležité je vzdělání. Vždycky hraje roli, jestli měli doma rodiče knihovnu, nebo jenom kastl s lahváčema.
• /otázka intuice:/
  Normální člověk má pět smyslů, svobodná žena šest a vdaná tak sedm až jedenáct.
• /Konec hodiny:/
  Tak já bych to tady utnul, je dost hodin a už mě taky láká představa tý polívčičky.
• Příště to sem asi od zubaře nestihnu, tak vám dávám dvě možnosti: ti, kdo sem nechtějí chodit, ať sem nechodí, a ti, kdo se cítí, že by to snad beze mě nevydrželi, tak tu můžou čekat, s tím, že možná prostě asi nepřijdu.
• /odpovídání na dotaz:/
  Takže takhle nějak bych to viděl, myslím, asi…Pravdu vám holt neřeknu, na to jsou tady jiní.
• …ovlivnil tím i Hegela…teda Hegela – Goetha. Zase v duchu myslím, na co nemám.
• Příroda nezná chaos – tam si prostě vedle sebe roste plevel a léčivé byliny a stromy a zajíc a je to všechno pěkné. Pak ale přijde člověk, udělá si zahrádku, řekne, že tu mají být ředkvičky, udělá tam řádky a je tu řád. A plevel, to je najednou chaos.
• No a na závěr se možná dostaneme i k mému oblíbenci, zrzavci z Freiburku. Teď mi někdo psal maila, že on jako Heideggera může, tak proč ho pomlouvám. Nevíte, co to znamená moci Heideggera?
• No, takže jestli zbude čas, tak na chvíli budu moct i Heideggera.

• No, tak to ještě zopakuju pro ty, kdo snad ztratili kontext…všichni, že?
• A ty opice nic takového nezajímalo. Stačilo jim uchopit se větví.
• Když na něco sáhnete, víte o co jde, zejména někdy.
• …A tím se zde objevují ekologické katastrofy a je zřejmé, že už naši synové budou mít např. problém, že nebude ropa. (JŠ)
  A dcery. (S)
  Prosím, co? Jo a dcery, jistě – děkuju za doplnění. Ale třeba se to týká až vnuků, to my přesně nevíme… (JŠ)
  A vnuček. (třída)
  Cože? Aha, ano. (JŠ)
• Člověk je asi tak zvědavý jako potkan.
• No, to asi souhlasíte, že když přestanete dávat výzkumníkovi jídlo, tak vám s tím zkoumáním brzo přestane.
• A tak věci mají sklon se kazit a upadat; šaty se rozpadnou, že – když je budete, kolegyně, pořád oblékat a svlékat…
• Kdyby člověk zmizel, tak není na co navázat – pavouci by net nepoužívali.
• Genom je pořád stejně konzervativní, pořád třetihorní, stále se rodíme jako naši předci a rozpor je v tom, že do kulturního prostředí – a pak civíme na to, kde jsme…
• Pečeme z ukradené mouky – všechno jsme čapli z přírody.
• Lidé jsou hloupí pořád zhruba stejně, i když někde je té hlouposti třeba víc – jinde se zas hromadí chytrost, třeba v Akademii věd.
• Díky evoluci jsme si všichni rovni – jsme vlastně totéž jako nějaký kmen v rovníkové Africe – a když to tak řeknu, tak jsme si rovni třeba i s komárem, protože nikdy nevíme, co z toho komára v budoucnu bude. Třeba velbloud.
• Obyčejné poznání je předpokladem obyčejného chování – a kdo takový není, je podivín, filozof – což sice jsme, ale na první pohled to v šalině není vždy vidět.

• No a ty svoje práce odevzdáte do května…a to třeba docentce Holzbachové…ta je hodná.
• Budete psát eseje, protože váš písemný projev je hrozný. Teď jsem dostal od jednoho pokročilého studenta filozofie mail, ve kterém mě ukecává, abych ho vzal do magisterskýho, protože jeho srdéčko skutečně hoří láskou k filozofii, no a celé to bylo moc přesvědčivé, až na to ypsilon ve slově filozofie.
• /otázka nových tabulí a fixek:/
  Co se dá dělat. Začne boj o fixy. Materna přežije všecko, ale když mu vzali křídy a dali lihovku, říkal, že to bude jeho smrt.
• Jako ten zrod nového státu…vlajka, Libuše a todlecto…svoboda jako byla.
• /při vstupu do učebny:/
  Hů, už jsem tady.
• /JZ mluví zasvěceně o Nietzschově syfilitidě, pak se zarazí:/
  …já jsem to teda nikdy neměl, jo…

/PH:/

• Francouzi se většinou narodí ve Francii z francouzských rodičů.
• Představte si, že jste na přednášce a postaví se před vás někdo, kdo je přítomný v sále a přednáší.
• Nevím, nakolik se vám ta četba, k níž jsem vás odsoudil, zamlouvá.
• No, tak když slyším vaše hlasité mlčení, tak zkusím něco říct sám…

/JR:/

/analytická filozofie - JR:/

• Budeme mluvit o Carnapovi a možná Wittgensteinovi, pokud ho stihnem…no, nestihnem …ale jo, stihnem.

IVAN BLECHA:

• /představování se, odpověď na kompliment od JZ:/
  Ono není těžké být nejvýznamnějším českým fenomenologem, když jsem v podstatě jediný, který se tím zabývá.
• …no a tak se mu ten systém sesypal jako krabička z karet…
• Husserla značně ovlivnil Masaryk – dal mu etický základ a otočil ho na víru.
• U Levinase není tvář důležitá jenom proto, že je na hlavě…
• Když otevřete učebnici akustiky, překvapivě se neozve žádný zvuk.
• Jistě…vypadá to bizardně, tak nějak připitoměle, ale je to klíčové.
• A z této pitomosti jde odvodit celého Heideggera.
• Přečtete to tam vzadu? Já tady píšu takové blechy…

• …a ten buch doží…
• /odcházející student:/
  Stejně už končíme, ne? Víte, mně by ujel vlak, já už musím. (S)
  Ano, všichni tam musíme. (OS)

• Když se dnes jdete v Athénách podívat na místo, kde stála Platónova Akademie, tak jsou tam bezdomovci a park.
• …ideje se totiž samozřejmě nemohou pošpinit kontaktem s hmotou, která je zlá, škaredá a špinavá.
• Takže podle Karneada např. prase žilo správně, protože je na jídlo, a po zabíjačce bylo jasné, že dospělo ke svému účelu.
• Plótinovu podobiznu neznáme; nechtěl se nechat portrétovat, protože neměl své tělo rád – a aby ho někdo vytesal do kamene, to už by byla nehoráznost.

ZDENĚK STRÁNSKÝ:

• /asi třetí věta při představování:/
  Já jsem taky docela dlouho působil jako praktický psycholog – to bylo ale na Slovensku, hodně za mnou chodili notorici – to je vážná věc…není tu někdo ze Senice? Já nevím, třeba že bych tu měl děti svých klientů…nepili vaši rodiče? No co, pijete všici, to není žádná ostuda.
• /při prezenci:/
  Ještě mě jste nečetl – já jsem vás ale žádala o výjimku… (S)
  Prosím vás, vždyť já to vůbec nečtu. Jak se jmenujete? (ZS)
• No a to jsou ty halucinace. Tak kdopak z vás zkoušel hašiš…kdopak takhle vnímá barevněji? Copak pěkného tam vidíte?
• Takže ta výběrovost…to je vám jasné, že někomu se líbí rambo nějakej fousatej, jiný je zase zaměřený na blondýny, jo – tam na nohy nějaký…
• Chodíte, dámy, někdo s botanikem? To je pak taky úplně jiný – když třeba šlapete po trávě, tak on hned hele, nech toho a sklání se k těm rostlinám a říká je latinsky…
• A to je různý, taky záleží na tom, nakolik jsme ujetí…