Michal Altrichter

* 19. 6. 1965 Kopřivnice

Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně studoval (1984–89) na TF v Litoměřicích. V r. 1985 vstoupil tajně k jezuitům. V l. 1990–93 poslouchal filozofii u E. Coretha v Innsbrucku. V r. 1993 nostrifikoval u nás doktorát z filozofie (dizertace: Suarez a české prostředí). Od r. 1993 přednáší dějiny filozofie na TF v Olomouci. V letech 1997–99 studoval teologii v Římě na Papežské gregoriánské univerzitě (dizertace Religiozita Leoše Janáčka v kontextu myšlení Solovjova a Iljina). Roku 1999 začal opět přednášet na Katedře pastorální a spirituální teologie CMTF UP, téhož roku byl jmenován zástupcem ředitele Centra Aletti v Olomouci a předsedou redakční rady nakladatelství Refugium. V r. 2004 se habilitoval na CMTF UP prací „Pneumatikós“ a „psýchikós“ ve spirituální teologii. Příspěvek z pohledu teologie narativní. Jeho specializací v oboru teologie je teologická antropologie a spiritualita. Badatelské stáže nebo přednášky měl na četných zahraničních institutech (Curych, Padova, Milano, Frankfurt nad Mohanem, Mnichov, Řím, Los Angeles, Ružomberok, Vídeň, Edinburgh, Moskva, Kodaň, Lovaň aj.).

Bibliografie:
◦ „Duchovní“ a „duševní“. Příspěvek z pohledu teologie narativní, 2003;
◦ O českých teologických současnících, 2011;
◦ Krátké dějiny křesťanské spirituality, 2013;
◦ Specifické otázky z eschatologie, 2015;
◦ Spirituální teologie, 2017.

Sborníky:
◦ Entwicklung des Fachgebiets der spiritualen Theologie in den tschechischen Ländern nach dem Jahr 1990, in Wiara i kultura miejscem dialogu, Warszawa 2013.

Časopisecké příspěvky:
◦ Jsou jména filosofů obnošená? Souvislosti 6/1992;
◦ Synergie fakult na současné univerzitě, Dialog Evropa XXI 4/1995;
◦ Metoda narativní teologie, STh 12/2003;
◦ Ratzinger versus Rahner? STh 5/2005;
◦ Die Rahner Rezeption in Böhmen, Stimmen der Zeit 3/2006;
◦ K Platónově Ústavě v kontextu spirituální teologie, Studia Bobolanum (Warszawa) 1/2020;
◦ Úvody do filosofie existence v kontextu se spirituální teologií 1–2, Studia Aloisiana (Trnava) 2, 3/2021.

Edice:
◦ Díla Vladimíra Solovjova (Krize západní filosofie, Filosofické základy komplexního vědění, Kritika abstraktních principů, Teoretická filosofie);
◦ F. Copleston, Dějiny filosofie I–VII, 2013–2022.

Překlady:
◦ O. Muck: Metafyzika, 1994;
◦ Skripta z teodiceje (antologie), 1994;
◦ W. Beinert: Slovník katolické dogmatiky (s L. Hipschem), 1994;
◦ H. Kraml, V. Richter: Logická propedeutika (s K. Říhou), 1995;
◦ H. Kraml, V. Richter: Hermeneutika a teorie poznání (s K. Říhou), 1995;
◦ W. Beinert, W.: Mariologie (s L. Hipschem), 1996;
◦ J. Maréchal: Výbor z filozofického díla, 1996;
◦ I. F. Görresová: Syn země: Člověk Teilhard de Chardin, 1998;
◦ B. Weissmahr: Filosofické impulzy k teologické antropologii (s K. Weichselem), 2018.

a