Rodrigo de Arriaga

* 1592 Logroňo

† 1667 Praha

Španělský jezuita A. získal filozofickou průpravu u předchozích představitelů jezuitské filozofie (Hurtad de Mendoda, F. de Suarez ad.). R. 1625 přišel ze Španělska na pražskou univerzitu, kde působil jako profesor, děkan TF i prefekt generálních studií. Měl značný vliv na vývoj teologie a filozofie v zemi (byl učitelem B. Balbína). Jeho věhlas byl takový, že vzniklo úsloví „Videre Pragam et audire Arriagam“ (vidět Prahu a slyšet Arriagu). Po příkladu jezuitů rozvíjel nový, samostatný a originální styl scholastického uvažování a sepsal tu svá hlavní díla, tzv. kurzy (Cursus), systematické učebnice filozofie a teologie: osmisvazkový Cursus Theologicus (Disputationes theologicae 1, Antverpiae 1643) a Cursus philosophiae (Antverpiae 1632). V otázce univerzálií opouští umírněný suareziánský realismus a vytváří nauku blízkou nominalismu, které se tehdy říkalo „sententia confundentium“. Nominalistických zásad využíval tam, kde šlo o kritiku starších metafyzických směrů, tomismu a skotismu, zároveň však uváděl v pochybnost možnost metafyziky vůbec. Odmítl Tomášovo pojetí jsoucna a po vzoru Jana Dunse Scota ho definoval jako „to, čemu neodporuje být“. Z pěti důkazů boží existence Tomáše Akvinského uznával jen ten, který vychází z pojmu účinné příčiny, nepovažoval jej však za důkaz jedinosti první příčiny; Bůh byl pro něho jsoucnem mezi jinými jsoucny, jednou ze světových substancí. V A. filozofických pracích, ve své době často vydávaných, lze již postřehnout prvky novověkého empirismu, senzualismu a mechanismu.

Literatura:
◦ S. Sousedík: Valerián Magni, 1983;
◦ J. Kadlec: Přehled českých církevních dějin 2, Řím 1987;
◦ T. Saxlová: Konference "R. de A. Philosoph und Theologe", FČ 1997;
◦ S. Sousedík: Filosofie v českých zemích, 1997.

hp