Ludvík Armbruster

* 16. 5. 1928 Praha
† 18. 12. 2021 Praha

Rakouský státní příslušník české národnosti. V l. 1934–39 navštěvoval pokusnou reformní obecnou školu v Praze-Nuslích, 1939–47 Státní reálné gymnázium v Praze-Vyšehradě. Léta nacistické okupace přežil pod záminkou, že celá rodina je „bez státní příslušnosti“. Po maturitě vstoupil do české provincie řádu Tovaryšstva Ježíšova (T. J.). Po dvouletém noviciátě na Velehradě zahájil studium filozofie na Filozoficko-sociologickém institutu T. J. v Děčíně. V dubnu 1950 byl spolu se všemi řeholníky zatčen a po dvouměsíční internaci v Bohosudově vyhoštěn z republiky jako „nežádoucí cizinec“. Pokračoval ve studiích na papežské Gregoriánské univerzitě v Římě (licenciát filozofie 1952) a – po dvouletém studiu japonštiny (Yokosuka, Japonsko) – na univerzitě Sophia v Tokiu (doktorát filozofie na církevní FF). Následovalo čtyřleté studium teologie na TF T. J. Sankt Georgen ve Frankfurtu nad Mohanem (licenciát teologie 1960). Tamtéž byl v r. 1959 vysvěcen na kněze. V l. 1961–90 žil a působil v Japonsku. Přednášel filozofii na univerzitě Sophia; nejprve jako docent, potom jako „associated professor“ a od r. 1969 jako řádný profesor. Vedle své akademické činnosti vedl v l. 1965–70 jako regens interdiecézní kněžský seminář v Tokiu a v l. 1975–83 byl ředitelem centrální knihovny univerzity Sophia. Po r. 1989 se aktivně zapojil do obnovy jezuitské řeholní provincie v České republice a současně i obnovení a rozvoje vysokoškolského studia teologie u nás. Působil jako profesor na KTF v Praze, v l. 2003–2010 jako její děkan. V r. 2006 mu byl udělen rakouský Čestný kříž za vědu a umění I. třídy za celoživotní přínos v oblasti vědy, za vybudování rakouského oddělení v univerzitní knihovně v Tokiu, péči o rakousko-japonské a rakousko-české vztahy; v r. 2008 získal českou medaili za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství.

Směr A. vědecké činnosti určovala situace expatrianta v naprosto cizím prostředí, navíc křesťanského misionáře mezi bývalými buddhisty a šintoisty, nyní fascinovanými moderní evropskou technikou. Jeho filozofické úvahy jsou spíše odpovědí na aktuální otázky japonského poválečného života než konsekventním rozvinováním jednotné imanentní problematiky. A. úkolem na univerzitě bylo seznamovat japonské posluchače s moderním evropským myšlením, s jeho prameny a úkoly, úspěchy i nesnázemi. Vzhledem ke stavu recepce evropské kultury v Japonsku v tomto století se soustřeďoval zvláště na německý idealismus od Kanta k Hegelovi a na jeho materialistické následovníky, na fenomenologii a existencialismus. Okolnost, že Japonci ochotně identifikují křesťanství s evropskou kulturou, vedla A. k zamyšlením nad spletitými vztahy mezi evropskou kulturou a křesťanskou vírou a nad problémy inkulturace této víry v globální společnosti, která se stále více vyprošťuje z hegemonie evropské civilizace.

Bibliografie (české názvy jsou př. z japonštiny):
◦ Objekt und Transzendenz bei Jaspers. Sein Gegenstandbegriff und die Möglichkeit der Metaphysik, Innsbruck 1957.

Sborníky:
◦ Pojem času u pozdního Schellinga, Tradice a tvůrčí činnost, ed. J. Roggendorf, Tokio 1963;
◦ Na hranici mezi transcendencí a imanencí, Kurz filozofie I, ed. S. Yamamoto, Tokio 1973;
◦ Tovaryšstvo Ježíšovo, Dějiny evropské filozofie, ed. K. Ikimatsu, Tokio 1988;
◦ Nietzsche o církevních dějinách, Nietzsche: Jeho propastný mnohostranný svět, ed. J. Watanabe, Tokio 1980;
◦ Zbožnost v kontextu vědecké civilizace, Věda a náboženství, ed. S. Omori, Tokio 1988;
◦ The Role of the Graduate School in Today's Mass Society, The Future Image of Sophia University, ed. M. Yanase, Tokio 1989;
◦ The Role of Culture in the Technological Society, Technology's Challenge for Mankind, Tokio 1990;
◦ Náboženská situace na přelomu století, Vídeň na přelomu 19. století, ed. N. Kimura, Tokio 1990;
◦ Vědomí: Člověk pozorovaný zevnitř, Nová antropologie, ed. J. Castaneda, Tokio 1993.

Časopisecké příspěvky:
◦ Jaspers a křesťanství, Sophia (Tokio) 1958;
◦ Pravda a mythos, Sophia 1960;
◦ Dialektika svobody, Sophia 1961;
◦ Rozum a existence v pozdní filozofii Schellingově, Kattoriku Shingaku (Tokio) 1965;
◦ Instituce a utopie, Tetsugaku Zasshi (Tokio) 1971;
◦ Hermeneutická existence a dějinná skutečnost, Riso (Tokio) 1974;
◦ Aporie víry v pokrok, Hito to kokudo (Tokio) 1976;
◦ Radikální zlo u Kanta, Gendai shiso (Tokio) 1994;
◦ Filozofie a náboženství, Tetsugaku (Tokio) 1995;
◦ Schelling a křesťanství, Schelling nempo (Tokio) 1996;
◦ Český filosof v Japonsku (rozhovor), Studia philosophica 2002;
◦ Křesťanská filosofie v asijské perspektivě, Teologické texty 2004.

Překlady:
◦ Gijutsuron (komentovaný jap. př. Heideggerovy knihy Die Technik und die Kehre, ve spolupráci s T. Kojima), Tokio 1965.

Literatura:
◦ Aleš Palán: Tokijské květy, 2011 (knižní rozhovory).

a