Augustin Olomoucký

* 1467 Olomouc

† 3. 11. 1513 Olomouc

Augustinus Olomucensis, vl. jm. Käsenbrot. – Studoval na univerzitě v Krakově a Padově, kde získal doktorát církevního práva. Žil dlouho v Budíně, sídelním městě královského dvora Jagellonců (a také působišti literární společnosti Sodalitas litteraria Danubiana), kde zastával v l. 1469–1501 úřad písaře České královské kanceláře a v l. 1506–11 byl královským sekretářem. Od r. 1497 měl hodnost kanovníka (v Brně), od r. 1498 probošta (v Olomouci). Patřil k představitelům raného moravského humanismu kolem olomouckého biskupa Stanislava Thurza.

Dopisoval si s předními humanisty českými (např. Janem Šlechtou, Bohuslavem Hasištejnským) i cizími (Němcem Konrádem Celtesem, Italem Jeronýmem Balbusem). Vybudoval velkou osobní knihovnu, kterou pak převezl do Olomouce a v závěti odkázal zdejší kapitule. Počínající knihtisk vítal jako významný prostředek k šíření vzdělanosti. V humanistickém duchu napsal dialogické pojednání o potřebě a užitečnosti poezie (i vědění) Dialogus in defensionem poetices (Benátky 1494) a poučení o zásadách korespondování De modo epistolandi (1495). Zajímal se také o historii, astronomii a napsal i několik náboženských spisů, jež představují „kontrastní linii“ k jeho humanistické tvorbě světské: „Paralelnost a promísení témat a tvarů světských a náboženských patří k charakteristickým rysům českého humanismu“ (M. Kopecký).

Bibliografie:
◦ De modo epistolandi, 1495;
◦ Dialogus in defensionem poetices, ed. K. Svoboda, 1948;
◦ Tractatus de secta Valdensium, ed. J. Nechutová, M. Rösslerová, SPFFBU 1985, E30;
◦ Obrana básnictví, př. J. Nechutová, 1987.
◦ Ukázky z A. korespondence uveřejnila D. Martínková v Poselství ducha, 1975.

Literatura:
◦ M. Kopecký: Český humanismus, 1988;
◦ E. Petrů: Vzdálené hlasy, 1996;
◦ Augustinus Moravus Olomucensis 500, ed. Péter Ekler, 2013.

jg