František Balej

* 29. 9. 1873 Kounice u Českého Brodu

† 4. 11. 1918 Praha

Po studiích na gymnáziu v Praze a na pražské PF (1892–97) pracoval od r. 1897 jako právník v Praze, Dvoře Králové nad Labem a ve Slaném. V l. 1912–17 působil ve Vídni na ministerstvu vnitra. Habilitoval se v oboru filozofie práva.

Působil jako překladatel z angličtiny a právní teoretik. Psal filozofické eseje, které publikoval v Novině (první esej Tajemství v r. 1912) a ve Vídeňském deníku (1915–16). Soustředil se v nich především na otázky etické, humanismu a postavení člověka v moderní společnosti (Nikdy víc, O člověku tvůrčím) a také na otázku charakteru českého národa (Jsme-li národem, O vídeňském češství). B. eseje uspořádal a vydal J. S. Machar ve Spisech F. B.

Bibliografie:
◦ O nového člověka, 1916;
◦ Evangelium života, 1920;
◦ Spisy F. B. I–VI, ed. J. S. Machar, 1920–26.

Překlady:
◦ Z. W. Trine: V souzvuku s nekonečnem aneb Dlouhý mír, moc a blahobyt, 1907;
◦ E. Barett-Browning: Aurora Leigh, 1912, Portugalské sonety, 1919;
◦ R. Thákur: Gítandžali, 1921, Sádhána, 1921, Zahradník, 1921, Král temné komnaty (s V. Lesným), 1921.

Literatura:
◦ J. Vodák: Esejista mravouk, Čas 20. 6. 1920;
◦ A. Novák: F. B., Venkov 14. 6. 1920;
◦ J. Brambora: Bojovník za lepší lidství, 1928;
◦ J. Brambora: Kvapil a B., Kulturní politika 1947–48;
◦ J. Opelík: Lehký harcovník. Antologie českého literárního eseje (s přetiskem B. eseje Nikdy víc. Šest kapitolek o dvou slovech), 1986;
◦ ČF ve 20. století, 1995.

jv