Eduard Bruna

* 27. 8. 1822 Praha

† 24. 6. 1889 Kyselka u Karlových Varů

Syn dělostřeleckého důstojníka. Studoval na pražském malostranském gymnáziu a na pražské univerzitě, kde r. 1845 získal doktorát filozofie a začal přednášet fyzikální a matematický zeměpis; zároveň byl jmenován provizorním profesorem lycea na Novém Městě pražském. V r. 1848 se stal docentem na pražské univerzitě (v l. 1848–49 přednášel české dějiny). Na univerzitě působil jako člen doktorského kolegia; v l. 1859–60 až 1867–68 je jeho děkanem. O změně B. smýšlení v té době svědčí skutečnost, že od r. 1852 (do r. 1889) vedl Prager Zeitung, oporu rakušanství v Čechách.

Pedagogická činnost B. vedla k sepsání Geschichte Böhmens (1849); měly zahrnout české dějiny od předkřesťanské éry až po současnost. Jako zastánce filozofie dějin A. Smetany se domníval, že také dějiny lidstva podléhají zákonům. Pro české dějiny je – podle jeho soudu – charakteristické stálé střetávání německého a českého živlu: je přesvědčen, že z něho vyjde vítězně živel český, který (obohacen německou vzdělaností) přispěje ve světových dějinách k uskutečnění ideje lásky, sociální svobody, stejně jako Germáni vybojovali náboženskou svobodu a románské národy svobodu politickou a národní. V podstatě rozvíjel Herderovu a Palackého myšlenku o protikladu mírumilovných Slovanů a bojechtivých Germánů; tu spojil nejen s myšlenkou dějinné zákonitosti, ale i s dějinnou dialektikou jednoty a boje protikladů, již mu zprostředkoval A. Smetana. V této souvislosti hodnotil nejvýše ta období českých dějin, kdy nabýval převahy český živel, jehož úlohou bylo umožnit syntézu germánské a slovanské kultury: husitství a dobu po revoluci 1848, jež měla českému národu přinést národní a politickou samostatnost. B. počítal s pokojným soužitím Čechů a Němců na českém území a také k němu vyzýval. To mu zřejmě ulehčilo jeho názorový obrat v době, kdy si uvědomil, že revoluce z r. 1848 nesplnila naděje, které do ní kladl. Pro poznání B. filozofie českých dějin jsou užitečné zejména úvodní partie jeho Geschichte Böhmens (1849).

Literatura:
◦ K. Kazbunda: Stolice dějin na pražské univerzitě II, 1965;
◦ P. Vošahlíková: Biografický slovník českých zemí 6, 2007.

ih