Josef Adolf Bulova

* 29. 12. 1840 Mělník

† 1. 12. 1903 Praha

Po studiích na gymnáziu v Mělníku a na LF v Praze působil jako praktický lékař v Karlíně. V sedmnácti letech konvertoval od židovství k reformační církvi. Jeho názorový vývoj vyústil ve formulování vlastního (ne ve všem uceleného) monistického stanoviska.

Byl nadšeným propagátorem učení Ch. Darwina a E. Haeckela. Ve Výkladu života ze zákonů přírodních (1879) podal poučenou informaci především o Darwinově díle (P. Krkoška uvítal knihu v 1. ročníku Rovnosti jako „pěkný a srozumitelný spis“). O Darwinově hypotézi o původu člověka soudil, že představuje „širší a nutné rozvedení nauky o vývoji všeho života vůbec“ („zákona měnlivosti, dědičnosti a výběru přirozeného čili přírodního“), a že „burcuje z klidu a nutí ze základu přemýšlet o naší vlastní bytosti“. Na rozdíl od tehdejších vitalistů měl za to, že „zjevy života se dají ze všeobecných vlastností těles vyložit“ a že „životní síla není něco, co mimo ostatní přírodu povstalo“. U Haeckela si všímal zejména předpokladů, o něž tento „nejvýznamnější pokračovatel Darwinův“ opíral svůj monismus. Vlastní filozofické, v jádře hylozoisticko-panteistické stanovisko vyložil především v knize Die Einheitslehre (Monismus) als Religion (1897). Jeho základ shrnul ve „vyznání“: „Věřím v Boha živoucího, jehož tělo vesmír jest, jehož vůle nám pouze v mravním citu a v nezměnitelném vztahu mezi příčinou a účinkem poznatelná jest, jenž člověku vytkl za cíl účelnost, to jest snahu po dobru jak jednotlivce, tak celku. K dosažení toho obdařen jest člověk dalekosáhlou svobodou své vůle a při nutném boji o jsoucnost na uzdě držán svým svědomím a zákony mravnosti od celku uznanými.“ Před výtkou z ateismu se bránil mj. tezí, že podstata náboženství spočívala vždy ve vědomém nazírání na celek. V duchu různých dobových Freidenkerbundů a svobodomyslných církví se pokoušel (bez úspěchu) založit českou organizaci stoupenců monismu, která by pomáhala k tomu, aby se žádné náboženství už nestalo „pláštíkem vykořisťování a utlačování lidí“. Na veřejnost vystoupil rovněž v souvislosti s tzv. hilsneriádou. Odmítal předsudky o rituálních židovských pověrách a hlavně rozdmýchávání jakýchkoli antisemitských nálad.

Bibliografie:
◦ Výklad života ze zákonů přírodních. Tresť ze spisů Darwinových a Haeckelových, 1879, ²1904;
◦ Die Einheitslehre (Monismus) als Religion, 1897, ²1899;
◦ Náboženství monistické (otištěno rovněž v 2. vyd. Výkladu života);
◦ Vyznání víry v monismu (leták);
◦ (pseud. Ein Monist) Der Polnauer Ritualmordprozess, sein Stand von der Revision, Wien 1900.

Literatura:
◦ F. Krejčí: Referát o spise Výklad života, ČM 1903;
◦ F. Krejčí: Nekrolog, ČM 1904;
◦ E. Rádl: Dějiny vývojových teorií v XIX. století, 1909;
◦ E. Hadač, F. Hořava: Darwin a tvůrčí darwinismus. Doslov in Ch. Darwin: O vzniku druhů přírodním výběrem, 1953;
◦ Z. Vlachová: J. B., náš propagátor darwinismu, Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky 2, 1955;
◦ Antologie, 1989;
◦ E.M. Engels, T. F. Glück: The Reception of Charles Darwin in Europe, 2008.

jg