Norbert Fabián Čapek

* 3. 6. 1870 Radomyšl u Strakonic

† 30. 10. 1942 Dachau

Prošel katolictvím, evangelictvím (r. 1898 založil v Brně Křesťanskou obec moravských bratří), baptismem a posléze unitářstvím. Byl výborným kazatelem a řečníkem, rozvíjel oblast užité psychologie, jako prvý u nás propagoval racionální volbu povolání. Před r. 1914 redigoval v Brně časopisy Nový lid, Pravda a Talent. V době 1. světové války působil v USA a účastnil se zápasu o naši samostatnost: ve státě New Jersey organizoval Československou alianci a sbory Slovenské ligy i nábor legionářů, pracoval též v amerických vojenských táborech ve spojení s War college a Moral Division ve Washingtonu, přispíval do českých i slovenských novin (Slovák, Besedy Ĺudu). R. 1921 se vrátil do Prahy a v souladu s dobovým hledáním nových forem náboženského vyjádření začal veřejnost informovat o unitářství, s nímž se setkal za svého pobytu v USA; již tehdy se zabýval myšlenkou na vytvoření nové, modernější náboženské společnosti, propjující unitářství s domácími, zvláště českobratrskými tradicemi. Vešel nejprve ve styk s Volnou myšlenkou i teosofickou společností, ale r. 1922 založil nové, dogmatismem nezatížené hnutí Svobodné bratrství (r. 1923 přejmenované na Společnost Svobodného bratrství), které mělo vnášet do české poválečné společnosti novou optimistickou náboženskou orientaci, povzbuzovat tvůrčí schopnosti člověka a přispívat ke zlepšování světa. Do svého programu vložil důkladnou převýchovu a výchovu osobnosti. V polovině r. 1922 založil a do r. 1941 řídil časopis Cesty a cíle, který se stal orgánem nového hnutí a hlasatelem jeho myšlenek. V knížce Novou brázdou vysvětlil zásady a hlavní otázky unitářského náboženství, v dalších pracích radí, jak uspořádat život, aby byl činorodý a spokojený (Nálada a její vědomé tvoření, Rytmus tvůrčího života, Manželství). V r. 1930 byla nová společnost pod názvem Náboženská společnost československých unitářů uznána státem a Č. se stal jejím prvým předsedou. R. 1934 mu Meadvillská TF při univerzitě v Chicagu udělila čestný doktorát teologie. V březnu 1941 byl zatčen gestapem, vězněn a v koncentračním táboře Dachau popraven.

K náboženským otázkám přistupuje Č. v unitářském duchu rozumově a kriticky, s respektem k přesvědčení druhých. Bůh je zbaven veškerých antropomorfických představ, je prapříčinou, prazákladem a prapodstatou veškerého jsoucna: vše, co existuje, je jen vyjádřením božích sil a tvůrčí moci. Odmítáno je božství Ježíšovo, neboť božský základ a původ má každý člověk: všichni jsme synové a dcery jednoho Otce. Ježíš je pokládán za největšího náboženského génia, bible za dílo lidské, jež má historickou hodnotu a význam pro poznání náboženských zkušeností a znalostí židovského národa. Člověk je jedním z nejdokonalejších výtvorů božích, který se duševně, duchovně a mravně stále vyvíjí a stoupá vzhůru.

Bibliografie:
◦ Moderní frenologie, 1902;
◦ Nálada a její vědomé tvoření, 1925, 2. vyd. 1930;
◦ Rytmus tvůrčího života, 1925;
◦ Nová brázda, příspěvek k náboženské orientaci, 1925;
◦ Manželství, 1927;
◦ Typologie, 1930;
◦ Tvůrčí náboženství (s K. J. Hašplem, J. Šímou), 1937;
◦ Myšlenky, 1993;
◦ Několik pohledů na Komenského, ed. D. Čapková, 2004.

Vydal též několik sbírek písní a nápěvů (Duchovní písně, Slavíček, Písně Svobodného bratrství) aj.

Literatura:
◦ F. Krejčí: N. F. Č., Rytmus tvůrčího života, ČM 1926;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ 25 let československého unitářství (1923–1948), 1948;
◦ L. Hora: Náboženská společnost čs. unitářů, 1982;
◦ ČBS, 1992.

hp