Jan Blahoslav Čapek

* 6. 11. 1903 Třebechovice pod Orebem

† 10. 9. 1982 Praha

R. 1923 maturoval v Rychnově nad Kněžnou. Na UK studoval angličtinu a češtinu (u filologa Emila Smetánky a literárních historiků Jaroslava Vlčka a Jana Jakubce); PhDr. 1927. V l. 1928–29 byl sekretářem evangelické akademické Ymcy, 1930–35 působil v nakladatelství Čin a v redakci Kostnických jisker. Na UK se habilitoval r. 1934 pro obor staré i nové české a slovenské literatury. Přednášel až do uzavření vysokých škol v době nacistické okupace. Po válce byl r. 1945 jmenován řádným profesorem. Po únoru 1948 byl v rámci ideologických čistek z univerzity odstraněn. Po čase našel uplatnění v Památníku národního písemnictví. I když nemohl na univerzitě formovat českou inteligenci, vykonal v ústraní archivu pro českou literární historii mnoho. V r. 1968 se na univerzitu opět vrátil, ale po srpnové okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy musel odejít do důchodu. – Byl synem evangelického faráře a protestantské východisko určilo jeho životní směřování, i když se jako kritický myslitel odklonil od církevní ortodoxie směrem k teologickému liberalismu. Jako literární historik se nejedním svým tématem vracel k rodnému kraji, ať již v objevných studiích o orebském bratrstvu či o Jednotě bratrské. Byl manželem komenioložky Dagmar Č.

Č. bohaté dílo zahrnuje množství literárněvědných studií z dějin české, slovenské i světové literatury. Překračuje však tento rámec i vlastní básnickou a literární tvorbou (Zlomený kmen, 1925, Slovo nad světlem, 1929, Boj o milost, 1930, Za jazyk přibitý, 1970). Své výklady z dějin literatury koncipoval vždy v hlubokém kontextu historickém, kulturním, filozofickém. Tento široký vhled a záběr činil jeho přednášky – když nesměl přednášet na univerzitě, tedy alespoň v prostředí evangelické církve, Kostnické jednoty či ve společnosti Národního muzea v Kruhu přátel českého jazyka a Literárněvědní společnosti AV – tak strhující. Sdílel Masarykovo pojetí národa nikoli jako společenství krve a jazyka, nýbrž jako společného programu ve službě humanitních ideálů. Navazoval na jeho filozofii dějin a svým dílem akcentoval prolnutí české a slovenské kultury. Jeho interpretaci české a slovenské literatury provází současně hledisko mravní. V různých vrstvách dějin české a slovenské literatury shledával a akcentoval výšiny zápasu o hodnoty mravní a všelidské, ať již to byl v době reformační zápas o opravdovou církev, následující v chudobě a ryzosti Kristova příkladu, či v době osvícenské zápas o pravdu poznatků kritického myšlení proti nepravdě pověr a zápas o svobodu náboženského vyznání, či v době národního obrození zápas o lidskou důstojnost v podobě práva na svobodnou národní existenci. Přísná kritičnost a hluboká znalost pramenů přikazovala Č. vždy co nejvyšší míru úsilí přivést k řeči, jak dané téma samo sobě rozumí. Vedle prací o době románské a gotické, husitské a bratrské, napsal četné studie komeniologické, o době baroka a 19. i 20. století. Velkou řadu postav české a slovenské literatury (i literatury světové) od doby reformační až po 20. století zpracoval v časopiseckých studiích. V knize Zápas o nové lidství a program nového českoslovenství (SI 1978 vyšel pod pseud. R. Jasen, jehož užíval i před válkou) rozvíjel filozofii nového lidství, kterou nazýval „anthropismus“ (Zápas je výtah z dosud nevydaného rukopisu Anthropismus – o nový humanismus).

Bibliografie:
◦ H. Ibsen a nemoc Evropy, 1928;
◦ Augustin Doležal a jeho Tragoedia, 1931;
◦ Dílo a osobnost J. Jakubce, 1932;
◦ Československá literatura toleranční 1781–1861 I–II, 1933;
◦ Zápas o svobodu v zrcadle československé literatury, 1938;
◦ Duch české literatury předbřeznové a předmájové, 1938;
◦ Vznik a funkce Nové rady Smila Flašky, 1938;
◦ Z kulturních dějin českých 17. a 18. století, 1940;
◦ Jiří z Poděbrad v české literatuře, 1940;
◦ Profil české poesie a prosy od r. 1918, 1947;
◦ Záření ducha a slova, 1948;
◦ Duch a odkaz české reformace, 1951;
◦ Píseň M. Vavřince z Březové o vítězství husitů u Domažlic, 1951;
◦ Betlemská kaple v české literatuře, 1952;
◦ Paradox české renesance, Napoli 1975;
◦ Šaldův boj a osobnost, Napoli 1977;
◦ Zápas o nové lidství a program nového českoslovenství, SI 1978.

Sborníky:
◦ Náš duchovní zápas (s F. M. Bartošem, S. Čapkem ad.), 1936;
◦ Význam Jednoty bratrské pro české myšlení a literaturu, Bratrský sb., 1967;
◦ Několikeré pojetí počátků novověké tolerance, Problém tolerance v dějinách a perspektivě, ed. M. Machovec, SI 1981, 1995.

Časopisecké příspěvky:
◦ Náboženské koncepce Unamunovy, KřR 1927–28;
◦ Náboženskost v Masarykově pojetí literatury, KřR 1929–30;
◦ Rádlovo myšlení estetické a jeho podněty pro uměleckou tvorbu, ČM 1933;
◦ Poznámky k Masarykovým dialogům, ČM 1935;
◦ Jest Komenský osobnost barokní? Komenský a směry jeho doby, ND 1946;
◦ Hus ve vztahu k nominalismu a realismu, FČ 1967;
◦ K otázkám podstaty a funkce komenianismu, FČ 1970;
◦ Ráj ztracený a ráj znovu nabytý, Vztah J. Žižky k bratrstvu orebskému, KřR 1974;
◦ Na paměť J. B. Kozáka, Kostnické listy 1974, č. 5;
◦ Karel IV. a nástup české reformace, KřR 1978;
◦ Komenský a směry jeho doby, KřR 1992;
◦ O českém monotematismu, Souvislosti 1992.

Literatura:
◦ SČS, 1964;
◦ ČBS, 1992;
◦ Tvar 1993, č. 31–32;
◦ Jan Blahoslav Čapek – Jubilejní sborník 1903–2003, 2004.

oaf