Cercle philosophique de Prague

Ustavením česko-německého Cercle philosophique de Prague pour les recherches sur l'entendement humain (Pražského filozofického kroužku) v době konání pražského VIII. kongresu filozofů v r. 1934 došlo k historickému zauzlení v procesu uchopení Husserlovy fenomenologie na české půdě. Kroužek, který Husserla jmenoval čestným členem, vznikl (také z některých podnětů kongresu) k „zintenzivnění vědecké práce“ v duchu fenomenologie. Byl založen z iniciativy pražských profesorů filozofie Emila Utitze a J. B. Kozáka. Českým sekretářem Kroužku se stal Jan Patočka, německým Ludwig Landgrebe. Činnost kroužku charakterizovala imponující vážnost přístupu k fenomenologické filozofii, na kořen věci jdoucí snaha ji zvládnout a pohybovat se v jejích intencích. Jeho členové pořádali na univerzitě diskuzní přednášky v užším kruhu erudovaných filozofů. Z domácí tradice se odvolávali na J. A. Komenského, B. Bolzana a T. G. Masaryka. Jejich metoda měla vycházet z pečlivého studia konkrétního a postupovat cestou přísné analýzy v návaznosti na E. Husserla.

Z podnětu Kroužku (a některých dalších vědeckých společností) se v listopadu 1935 uskutečnil na české a německé univerzitě v Praze Husserlův cyklus přednášek, které pak Husserl rozšířil na vlastní „Krisis-Arbeit“. Dochovaná dokumentace (uvádějící skutečný počet přednášek na rozdíl od plánovaných) umožňuje vhled do Husserlovy volby témat i do řady pozoruhodných souvislostí jeho pobytu v Praze. Husserl přednášel pro různé zájmové skupiny, také v estetickém semináři a v Cercle lingustique de Prague, což ukazuje na význam tradice pražské jazykové strukturální školy, s jejím průkazným vztahem k fenomenologii. První publikace Kroužku v Liebertově časopise Philosophia (sv. I, Bělehrad 1936) sestává z řady pojednání, mezi nimiž se nachází i první a druhá část Husserlovy Krize evropských věd. Všechna jsou spojena jednotící ideou zkoumání o podstatě ducha; jsou uvedena výkladem o podstatě ducha jako transcendentálního mínění a koreferátem k tomuto problému. E. Utitz ve stati Geist als Gerechtigkeit výchozí přístup charakteristickým způsobem doplňuje a rozšiřuje, protože má na zřeteli „nejen pouhé myšlení, ale např. také emocionální chování“. J. Patočka v pojednání o dvojí intencionalitě (Der Geist und die zwei Grundschichten der Intentionalität) argumentoval proti zužujícímu pojetí a vyslovil názor, že podstatou ducha je objektivizující aktová intencionalita a že duchovní akt je třeba zároveň chápat jako personální akt. (Už v tomto pojetí aktové intencionality se rýsuje přístup opřený o přesvědčení, že „pojem ducha a jeho úlohy v celku života se netýká pouze teoretického zájmu“, tj. myšlenka, jíž Patočka věnovali později stálou pozornost.) J. B. Kozák zde uveřejnil studii Das Wesen der geistigen Intention: das transzendierende Meinen, L. Ladgrebe Geist und die Transzendenz des Bewusstseins a O. Kraus Über die mannigfache Bedeutung des „Geistes“. (Kraus stál tehdy v čele pražské Brentano-Gesellschaft, založené s Masarykovým přispěním v r. 1931;
◦ Společnost byla výrazem silné pozice brentanistů na pražské německé univerzitě.) K aktivitám Kroužku na konci 30. letech patří také jeho snaha o záchranu Husserlových rukopisů, jejichž pořádání k edici muselo být ukončeno. Trvalým pomníkem součinnosti Kroužku nad Husserlovým dílem je pražské vydání Husserlova Erfahrung und Urteil z r. 1939 v nakladatelství Academia, které už v r. 1938 vydalo – v rámci Schriften der Prager Philosophischen Cercle – publikaci Edmund Husserl zum Gedächtnis. Zwei Reden gehalten von L. Landgrebe und J. Patočka.

Literatura:
◦ ČF ve 20. století, 1995.

mba