Otokar Chlup

* 30. 8. 1875 Boskovice

† 14. 5. 1965 Praha

Pocházel ze 13 dětí v rodině obuvníka. Přesto mu rodiče umožnili studovat na Slovanském gymnáziu v Brně, odkud přešel pro neprospěch do Vysokého Mýta a posléze do Kolína, kde v r. 1895 maturoval. V l. 1895–1900 studoval na FF UK francouzštinu a češtinu a poslouchal také přednášky z filozofie, psychologie a pedagogiky u Masaryka, Drtiny, Krejčího, Kádnera a Čády. Od r. 1899 do r. 1903 působil na různých středních školách jako suplent. V r. 1901 si vyžádal studijní volno k pobytu v Anglii (sbíral materiál k doktorské práci) a ve Švýcarsku. V r. 1903 složil státní a rigorózní zkoušku, k níž předložil dizertaci Ideál výchovy u Montaigna a Locka. Poté nastoupil místo středoškolského profesora na reálce v Náchodě, kde vyučoval do r. 1908 (do odchodu do Prahy). V té době začal také publikovat články v časopisech Komenský, PR, Hlídka času, ND, Dílna lidskosti; rozsáhlejší studie Kulturní boj o školu a Mravní nemoci dětství vyjadřují Ch. příklon k pozitivistické filozofii. V r. 1910 získal stipendium k pobytu v Německu a ve Francii, kde studoval experimentální psychologii a pedagogiku. Experiment jako základní pozitivistická metoda zůstala trvale přítomna v řadě jeho děl. Po návratu své poznatky vtělil např. do studií Vývoj citů a vůle, Paměť, studie z pedagogiky psychologické (tímto spisem se v r. 1919 habilitoval), Rozhledy po mravním vývoji dítěte, přeložil knihu I. Kinga Duševní vývoj dětský a sepsal předmluvu k překladu knihy A. Baina Výchova jakožto věda, která je psána z pozitivistických pozic. Válka jeho činnost přerušila. V r. 1920 byl jmenován soukromým docentem FF UK. Již v r. 1919 byl přikázán službou do nově zřízeného Čs. ústavu J. A. Komenského, který byl experimentálně zaměřen. Spolu s O. Kádnerem stál u zrodu Školy vysokých studií pedagogických, která vznikla svépomocí učitelů obecných a měšťanských škol a řešila jejich dlouhodobý požadavek vysokoškolského studia, a to dálkovou formou. Vlna zakládání nových škol po vzniku republiky přivedla Ch. do Brna, neboť v r. 1922 byl jmenován mimořádným profesorem, a to mu umožnilo stát se ředitelem Pedagogického semináře na FF MU. Současně tuto funkci zastával v Bratislavě, kam dojížděl do r. 1927. Vedle pedagogické činnosti se připravoval k řádné profesuře. Ve spisech FF MU vydal (1925) k této příležitosti dvě publikace zpracované v intencích pozitivistické metodologie: Výzkum duševních projevů u dětí méně schopných a Vývoj pedagogických ideí v novém věku. Profesorské řízení proběhlo v r. 1925, ale Ministerstvo školství jeho profesuru potvrdilo po urgenci děkanátu FF až v r. 1927. Se souhlasem profesorského sboru FF MU založil v r. 1925 při Pedagogickém semináři pokusnou třídu pro nadané děti, která byla vedena podle požadavků formulovaných Ligou pro novou výchovu, jejímž členem se Ch. stal; třída fungovala do r. 1932. Pro šíření idejí nové výchovy založil také časopis Nové školy (1926–35), který se věnoval reformním snahám u nás i v zahraničí, zejména v USA. V souvislosti s pedagogickou činností přispěl na FF ke zkvalitnění přípravy středoškolských profesorů jednak svými návrhy na její změnu, jednak vydáním spisů Pedagogika (1933) a Středoškolská didaktika (1935), v nichž strukturálním způsobem seznamoval se základními pedagogickými pojmy, pomocnými pedagogickými vědami, uspořádáním pedagogiky, vývojem gymnázia a s jednotlivými předměty, které představovaly obsah všeobecného vzdělání. Usiloval také o zkvalitnění pedagogické přípravy učitelů obecných a měšťanských škol. V r. 1937 navrhl její novou koncepci a zároveň soukromou dvouletou pedagogickou akademii. Práci se však již nepodařilo rozeběhnout. Ch. se věnoval všem činnostem až do svého penzionování v r. 1940.

Po válce Ch. požádal o reaktivizaci a začal znovu přednášet na FF MU v Brně. Když na základě Dekretu prezidenta republiky z října 1945 vznikly o rok později Pedagogické fakulty, které měly zajišťovat pedagogickou přípravu všech kategorií učitelů, byl Ch. pověřen jejich organizováním a současně byl jmenován prvním děkanem pražské PedF. Po zrušení těchto institucí v r. 1953 (2. školský zákon) přešel na FF UK jako vedoucí katedry pedagogiky, kde inicioval založení katedry vysokoškolské pedagogiky. Při založení ČSAV v r. 1952 byl jmenován akademikem, v r. 1957 se stal ředitelem nově vzniklého Pedagogického ústavu J. A. Komenského, který byl zaměřen na výzkum cílů a obsahu vzdělání. V ústavu založil oddělení J. A. Komenského, které se pod jeho vedením staralo o vydávání Komenského spisů. Metodologicky i v této době Ch. využíval pozitivistického přístupu k řešení problémů (provedl analýzu jazykových učebnic na JSŠ, sám pokusně vyučoval v 5. tř. JSŠ na Smíchově a na Hradčanech mateřskému jazyku, prokázal přetížení žáků učivem, dal podnět k výzkumu základního učiva atd.), které mu dovolilo vyslovit se kriticky k této koncepci školy, k obsahu vzdělání atd., na druhé straně se však s řadou jevů ztotožnil a politicky je obhajoval. I když jeho poválečné působení není jednoznačné a čeká na hlubší posouzení, je třeba říci, že Ch. patří k našim významným osobnostem, které ovlivnily pedagogické usilování a zanechaly v něm trvalou a výraznou stopu.

Bibliografie (z díla):
◦ Kulturní boj o školu, 1908;
◦ Mravní nemoci dětství, 1908;
◦ Paměť. Studie z pedagogické psychologie, 1918;
◦ Pokusné vychovatelství, 1922;
◦ Rukověť přirozené mravouky, 1922;
◦ Výzkum duševních projevů u dětí méně schopných, 1925;
◦ Vývoj pedagogických ideí v novém věku, 1925;
◦ O školu měšťanskou, 1931;
◦ Pedagogika, 1933;
◦ Středoškolská didaktika, 1935;
◦ Vysokoškolské vzdělání učitelstva, 1937;
◦ Soukromá dvouletá pedagogická akademie v Brně, 1937;
◦ Pedagogická encyklopedie I–III, 1937, 1938, 1940;
◦ Výchova v zrcadle pramenů I–II, 1948, 1950;
◦ Výchova dítěte v době předškolní, 1948;
◦ K základním otázkám pedagogiky. Výbor z díla, 1957;
◦ Několik statí k základnímu učivu, 1958;
◦ K psychologickým základům výchovy a vyučování, 1959;
◦ Pedagogické dílo Zdeňka Nejedlého, 1964;
◦ Cesta k socialistické škole. Výbor z díla, 1965.

Časopisecké příspěvky:
◦ Rozhledy po mravním vývoji dítěte, O výchově citů, PR 1910;
◦ O výchově vůle, PR 1911;
◦ O novou školu, Nové školy (NŠ) 1927;
◦ Pedagogické akademie, NŠ 1928;
◦ Ideály nové výchovy, NŠ 1929;
◦ Naše školské reformy, NŠ 1930;
◦ Profesoru J. V. Klímovi k šedesátinám, Za Josefem Úlehlou, NŠ 1933;
◦ Učitel a vysokoškolské vzdělání, Jednotná škola 1945–46;
◦ Duševní vývin dítěte předškolního věku, Předškolní výchova 1947;
◦ Stav a úkoly naší pedagogiky, Jednotná škola 1957;
◦ Komenského boj proti didaktickému formalismu a naše doba, Pedagogika (P) 1957;
◦ Nový obraz Komenského, Jednotná škola 1958;
◦ Systém činnosti myšlení a poznání, P 1959;
◦ 15 let práce Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, P 1960;
◦ O psychologii a pedagogice, P 1961;
◦ Jak jsem se stal komunistou, Komenský 1961;
◦ Pětasedmdesát let prof. dr. Václava Příhody, P 1964.

Literatura:
◦ J. Wasserbauer: K padesátinám prof. Dra O. Ch., Věstník spolku učitelského na Moravě 1925;
◦ L. Kratochvíl: Sloh české školy, 1940;
◦ O. Ch. Sb. prací věnovaný 80. narozeninám, 1955;
◦ J. Krofta: O. Ch. – člověk a vědec, J. Linhart: Ch. přínos psychologii a její současné problémy, V. Mišurcová: Názory O. Ch. na předškolní výchovu, J. Patočka: Kolem jubilea akademika O. Ch., Pedagogika (P) 1955;
◦ K. Galla: O. Ch., P 1965;
◦ E. Strnad: Pedagogický odkaz akademika O. Ch., P 1966;
◦ E. Strnad: Z pedagogického odkazu akademika O. Ch., Socialistická škola 1970;
◦ B. Kujal: 100. výročí narození O. Ch., Socialistická škola 1975;
◦ J. Novotný: Nezapomínáme na O. Ch.? P 1975;
◦ V. Pařízek: O. Ch. a perspektivy výchovy. Studie a výbor z díla, 1977;
◦ L. Blatný: Z odkazu O. Ch. K 110. výročí narození a k 20. výročí úmrtí O. Ch., Komenský 1985;
◦ K. Galla, R. Sedlář: O. Ch. a česká pedagogika, 1988;
◦ Z. Veselá: Vývoj české školy a učitelského vzdělání, 1992;
◦ Osobnosti brněnského Pedagogického semináře v meziválečném období, SPFFBU 1994;
◦ J. Cach: Pedagogika a vědy jí blízké v Československu v letech 1918 až 1938, 1996;
◦ J. Zounek: Osobnost české pedagogiky 20. století: O. Ch. (1875–1965), Universitas, 3/2000;
◦ J. Hálek, O. Ch., Akademický bulletin AV ČR, 5/2015, dostupné z: http://abicko.avcr.cz/2015/05/11/

zv