Ignác Cornova

* 25. 7. 1740 Praha

† 25. 7. 1822 Praha

Mládí prožil v prostředí německo-česko-italském (jeho otec byl Ital). Navštěvoval jezuitské Staroměstské gymnázium, r. 1756 vstoupil do jezuitského řádu a jako jeho člen vystudoval teologii v Olomouci, kde se věnoval i klasickým a živým jazykům. Po krátké epizodě kazatelské se dal na pedagogickou dráhu, která vyvrcholila profesurou všeobecných dějin na pražské univerzitě. R. 1795 se univerzitní kariéry vzdal a působil jako soukromý učenec a vychovatel. Od r. 1789 byl členem KČSN, jejíhož vedení se v letech 1803–04 účastnil a v jejíchž Abhandlungen publikoval většinu svých statí. Znám je též jako básník a přední člen Svobodných zednářů.

Základem C. činnosti je jeho práce historická. Věnoval se historii politické i právní (německý překlad a rozsáhlé doplňky ke Stránského Res publica Bojema lze pokládat za jeho hlavní dílo), historii umění a kultury (monografie o životě Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic svými kvalitami překračuje meze osvícenského dějepisectví). Filozoficky nejrelevantnější však byly jeho přednášky o metodologii historie na univerzitě, které se dochovaly jen v rukopisném záznamu. V souladu s osvícenským pojetím historie chápal studium dějin jako v nejširším smyslu pedagogický nástroj k přetváření člověka a společnosti, k lepšímu porozumění státnictví a politice. C. pojetí dějin bylo ovlivněno Voltairem, i když znal také Herdera, od něhož přejal jeho pojetí role slovanských národů. Historické zákony na jedné straně chápal jako zákony historického vývoje, na druhé straně jim připisoval neměnnost zákonů přírodních. „Doba jim dává své formy, k jejichž oživení musí vzniknout ideál. Staví tak historii na princip věd přírodních, ale prapříčinu dění vidí v Bohu. Je tu rozpor mezi přirozenou kauzalitou věcí a metafyzickoteologickým principem jako u Herdera. Oba tyto principy snaží se C. sloučit a vyrovnat i rozpor mezi historickým individualismem a kolektivismem“ (F. Kutnar). O toto vyrovnání se C. pokoušel na morálním základě. Ačkoli vysoce hodnotil úlohu státu – odtud jeho velmi kladné hodnocení josefinských reforem a preferování státu ve vztahu k církvi a náboženství –, domníval se, že blaho státu závisí na vysokém mravním uvědomění jeho občanů. Osvícenské myšlení mělo vliv na to, že i při svém hlubokém náboženském založení zdůrazňoval nutnost tolerance. Ostře odmítal jakékoli revoluční násilí; k tomu jej vedl i jeho fyziokratismus. V politice byl stoupencem rakouského etatismu a osvícenského absolutismu, lpěl však i na tradicích české státnosti a tak připravoval české obrozenecké hnutí.

Bibliografie:
◦ Rede bei der Einweihungsfeier des von unserers verklär. Landesmutter dem Waiseninstitute zum heiligen Johann der Täufer geschenkten Hauses, 1781;
◦ Als die Hoffnung Böhmens verschwand, Vater Joseph zu sehen, Praha – Vídeň 1782;
◦ An Böhmens junge Bürger, Praha – Vídeň 1783;
◦ Über die wichtigste Kirchenstrafe, die Excommunication, 1875;
◦ Oratio funebris, 1778;
◦ Geschichte des Waiseninstitutes zum hl. Johann der Täufer in Prag, 1785;
◦ Kurze Übersicht der merkwürdigsten Empörungen in Böhmen und ihre Folgen, 1893;
◦ Briefe an einen kleinen Liebhaber der Vaterländischen Geschichte I–III, 1796–97;
◦ Unterhaltungen mit jungen Freunden der Vaterlandsgeschichte I–IV, 1799–1803;
◦ Der Fest der Fürstenliebe (divadelní hra), 1800;
◦ Leben Josephs des Zweiten, 1801;
◦ Stránský, Res publica Bojema, 1793–1803;
◦ Rukopisný záznam přednášek O metodologii historiografie (z let 1793–95);
◦ Die Jesuiten als Gymnasiallehrer, 1804;
◦ Die Erbverbrüderung der Häuser Böhmisch Lützelburg und Oesterreichhabsburg, 1805;
◦ Jaroslav von Sternberg, der Sieger des Tartarn (př. díla P. Stránského, s doplňky), 1813;
◦ Das Nötigste aus der alten Geschichte für junge Leser I–VIII, 1814–15;
◦ Lebensgeschichte Johann Karl Grafen Krakowsky von Kolowrat, 1818;
◦ O výchově sirotků zednářských, 1923.

Časopisecké příspěvky:
◦ Der groß e Böhme Bohuslav von Lobkowitz, Abhandlungen 1808.

Literatura:
◦ F. Kutnar: Život a dílo I. C., ČČH 1930;
◦ K. Kazbunda: Stolice dějin na pražské univerzitě I, 1964;
◦ Sb. Mezi časy …Kultura a umění v českých zemích kolem roku 1800, ed. Z. Hejda, 1999.
Od r. 2011 vydává Česká společnost pro výzkum 18. století spolu s FF UK časopis Cornova.

ih