Milan Daňhel
* 30.
12.
1941 Uherské Hradiště
Již za středoškolských studií v Uherském Hradišti věnoval pozornost východním a středověkým filozofickým soustavám a spekulativní mystice (pod vlivem svého prastrýce-mystika).
Po maturitě (1959) zapisuje filozofii a psychologii na FF MU (1959–64).
Prvním výsledkem jeho badatelského úsilí je zkusmá studie o středověké mystice a německém mystiku Mistru Eckhartovi (1963),
později i monografie o jeho životě a díle a překlad Eckhartových německých kázání (1967–71).
Diplomovou práci věnoval dobově přijatelnějšímu úkolu – monistickému materialismu přírodovědce E.
Haeckela (1964).
Tato studie,
rozpracovaná se širokým spekulativním záběrem,
byla základem i jeho doktorské disertace v r.
1967.
V l.
1963–68 byl asistentem na Katedře marxistické filozofie VUT v Brně,
kde měl příznivé,
byť i vymezené podmínky k odbornému růstu.
Jeho odborné perspektivy,
otevřené zejména přechodem do nově zřízeného akademického pracoviště v Brně (Kabinet pro filozofii,
1968),
byly přerušeny násilnou reorganizací Kabinetu na Ústav vědeckého ateismu (1970–71).
Tato instituce byla chápána jako především politicky exponované zařízení Akademie věd a její výzkum byl podroben režimním kritériím a reglementaci.
Z D.
se zde stává pracovník spíše trpěný a potřebný pro svou odbornou informovanost,
avšak bez možnosti profesionálního růstu (zastavení kandidatury aj.).
Jeho studie,
které v 70.
l.
může a má uveřejňovat,
i publikace,
na nichž se spoluautorsky podílí,
poznamenává jednak nutnost zpracovávat neustále nově předkládaná,
namnoze odlehlá témata,
jednak sílící vnější tlak na konformnost a oportunitu badatelů.
Z těchto důvodů zvolil r.
1981 emigraci do SRN.
Teprve v novém prostředí se počíná plně věnovat problematice,
kterou jeho dosavadní praxe už připravovala a která i nadále zůstává v popředí jeho zájmu: neklasickým ontologiím,
dějinám českého filozofického myšlení a zejména tzv.
prenatální psychice,
chápané jako základní a původní sféra filozofické,
umělecké (extatické,
intuitivní či kontemplativní) inspirace vůbec.
Z marxistické metodiky uchoval étos angažované sociální kritiky i smysl pro vývojovou dynamiku,
vnitřní protikladnost,
rozpornost a komplementárnost zkoumaných jevů.
Od r. 1985 je členem Německé filozofické společnosti(Allgemeine Gesellschaft für Philosophie in
Deutschland), od r. 1985 České společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences)
a od r. 1995 Společnosti pro vědy a umění.
Bibliografie:
◦
Mistr Eckhart – život a dílo, nepubl. (1963, 1967–70 pro nakl. Academia);
◦
Místo Haeckelova monismu v buržoazním myšlení, 1964 (dipl. práce, FF MU);
◦
K předpokladům vzniku ontologie, 1971 (kand. disertace, archiv FF MU Brno);
◦
Soudobé náboženské sektářství, 1979;
◦
Čeští filozofové a filozofující publicisté, rkp. z l. 1983–85;
◦
Theologie in Lehre und Forschung in der böhmischen Ländern während der I. Tschechoslowakischen Republik
1918–38, 1987, nepubl. (archiv Institut für Kirchengeschichte von Böhmen, Mähren und Schlesien, Königstein);
◦
Filozofie velkého třesku: imaginativní rozprava, 2006.
Sborníky:
◦ Předmět teorie vědeckého ateismu,
Vznik a podstata náboženství.
Jeho sociální,
gnoseologické a psychologické kořeny,
Historické formy náboženství.
Původ křesťanství,
Vědecký ateismus,
ed.
J.
Loukotka,
1977;
◦ Problém sekularizace v soudobém protestantismu,
Moderní svět a křesťanství,
ed.
J.
Loukotka,
1980;
◦ Iracionální charakter slovenského klerikalismu,
Náboženstvo a súčasný ideologický boj,
1979.
a