František Dvorník

* 14. 8. 1893 Chomýž

† 4. 11. 1975 Chomýž

Po studiích na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži (1912) a KTF v Olomouci (1912–16) byl r. 1916 vysvěcen na kněze. Studoval na UK slavistiku (1919–20) a v Paříži (Sorbonne, Institut des études Slaves, École libre des sciences politiques) byzantologii (1920–26); studia ukončil r. 1926 doktorátem filozofie (docteur ès lettres) na Sorbonně. Vědecké zájmy dokázal skloubit i s propagací Československa a v revuích (Revue Universelle, Les Cahiers Catholiques, La vie et les faits) a v novinách (La Libre Parole, La Croix, L'Echo de Paris) informoval o náboženských, sociálních a politických problémech své vlasti. R. 1927 se habilitoval, 1928 se stal profesorem církevních dějin na KTF UK, byl jedním ze zakladatelů Slovanského ústavu v Praze a spoluzaložil i vědeckou revui Byzantinoslavica. Za druhé světové války přednášel v Collége de France a na École des Hautes Études v Paříži, v l. 1948–65 působil jako profesor byzantologie v Dumbarton Oaks Center při Harvardské univerzitě (Washington, USA). Byl členem řady učených společností a akademií, čestným doktorem univerzit v Paříži a Londýně. Spolupracoval s českými byzantology a sklonek svého života dožil v rodné Chomýži. V roce 1992 obdržel in memoriam Řád T. G. Masaryka III. stupně. Při příležitosti 40. výročí úmrtí F. D. uspořádal Slovanský ústav AV ČR 10. 9. 2015 ve vile Lanna mezinárodní sympozium Francis Dvorník: Scholar and His Work.

Zabýval se vztahy mezi Byzancí, katolickou církví a Slovany. Vycházel z pozitivisticky orientované kritiky pramenů a ve svých pracích věnovaných konfliktům mezi západní a východní církví prosazoval myšlenky ekumenismu (zvláště v Eastern Churches Quarterly) a postupného sbližování vyznání, zejména s pravoslavnou církví. Důležitou v tomto směru byla jeho monografie o cařihradském patriarchovi Fotiovi, významném učenci své doby, který hrál důležitou roli ve sporech východní a západní církve a jenž stál v pozadí misie Konstantina (Cyrila) a Metoděje na Moravu. Zabýval se rovněž vznikem států střední a východní Evropy, politickými teoriemi v Byzanci a kulturními dějinami Slovanů. Jako církevní historik zpracoval i životy některých slovanských světců.

Bibliografie (z díla):
◦ Les Slaves. Byzance et Rome au IXe siecle, Paris 1926, č. Slované, Byzanc a Řím v 9. století, 1970;
◦ Život sv. Václava, 1929, 22001;
◦ Les légendes de Constantin et de Méthode vues de Byzance, 1933;
◦ The Photian Schism, History and Legend, Cambridge 1948, č. Fotiovo schizma. Historie a legenda, 2008;
◦ The Making of Central and Eastern Europe, London 1948;
◦ The Slaves, Their Early History and Civilization, Boston 1956;
◦ The Idea of Apostolicity in Byzantium and the Legend of the Apostle Andrew, Cambridge 1958;
◦ The Ecumenical Councils, New York 1961;
◦ Byzance et la primauté romaine, Paris 1964;
◦ Early Christian and Byzantine Political Philosophy, Origins and Background, Warszawa 1966;
◦ Se znamením kříže, Řím 1967;
◦ Svatý Václav, dědic České země, Řím 1967;
◦ Počátky zpravodajských služeb, 1967;
◦ Svatý Vojtěch, druhý pražský biskup, Řím 1967, Olomouc 22001;
◦ Byzantské misie u Slovanů, 1970;
◦ Origins of Intelligence Services, New York 1974;
◦ Photian and Byzantine Ecclesiastical Studies, London 1974.

Literatura:
◦ Dumbarton Oaks Papers, 1973 (k osmdesátinám);
◦ četné nekrology (např. V. Vavřínek, Byzantinoslavica, 1976);
◦ F. Kutnar, J. Marek: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, 21997;
◦ J. Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005;
◦ A. Červinka: Významné osobnosti arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, 2007;
◦ P. Vošahlíková a kol.: Biografický slovník českých zemí, 14. sešit, 2011;
◦ V. Vavřínek: Životní pouť spoluzakladatele Slovanského ústavu, Akademický bulletin AV ČR, 12/2015, dostupné z: http://abicko.avcr.cz/2015/12/05/.

ps