Karel Engliš

* 17. 8. 1880 Hrabyně u Opavy

† 13. 6. 1961 Hrabyně u Opavy

V l. 1892–99 studoval na českém gymnáziu v Opavě, 1899–04 na PF UK, koncem studií absolvoval studijní pobyt v Mnichově (1904). Pracoval v Zemském statistickém úřadu v Praze (1904–08) a na ministerstvu obchodu ve Vídni (1908–11). Svou vědecko-pedagogickou dráhu začal jako docent (1910) a poté profesor (1911) národního hospodářství na českém VUT v Brně. 15. 11. 1918 předložil spolu s A. Jiráskem návrh zákona o zřízení druhé české univerzity. Byl prvním rektorem MU v Brně (1919–20) a v l. 1919–39 profesorem národního hospodářství na její PF. V obdobích 1920–21, 1926–28, 1929–31 byl ministrem financí, 1934–39 guvernérem Národní banky československé. V l. 1939–48 byl profesorem národního hospodářství na PF UK a jejím posledním zvoleným rektorem (9. 12. 1947–26. 2. 1948). Po únoru 1948 se stal objektem perzekuce totalitního režimu (vyřazení jeho publikací z veřejných knihoven, nucené vystěhování z Prahy v r. 1952). 28. října 1991 byl in memoriam vyznamenán Řádem T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Od počátku své vědecké dráhy promýšlel metodologické a filozofické základy své teorie národního hospodářství, ovlivněn především novokantovstvím. V této souvislosti byla pro něho (tak jako i pro F. Weyra) inspirativní normativní teorie právní rakousko-amerického profesora ústavního práva a právní filozofie Hanse Kelsena (1881–1973), jehož studii Sociologická a právnická idea státu přeložil v r. 1914. Po stránce filozoficko-metodologické se E. zvláště od 20. let zaměřoval na komplexní analýzu teleologického způsobu poznání a myšlení, zároveň s rozborem kauzálně a normologicky orientovaných gnozeologických koncepcí. S teleologickým způsobem myšlení souvisí podle E. jednání, k jehož charakteristice patří, že je pojímáme jako „záměrné, vědomé a chtěné akty subjektu inteligentní vůle“. Jednání je vždy prostředkem k nějakému účelu, a je to proto pojem teleologický. Z hlediska kauzálně-ontologického, kdy se neuvažuje o úloze lidského subjektu, nelze užívat pojmu jednání, neboť jde o pouhé dění, např. o dění přírodní. I když E. po stránce gnoseologické vycházel z podnětů kantovsky orientované filozofie, kritizoval Kantův apriorismus. Podle E. neexistují apriorní čisté pojmy ani ze smyslovosti, ani z čistého rozumu. Všechny naše myšlenkové konstrukce (tj. pojmy a soudy), pokud nejsou determinovány jinými myšlenkovými konstrukcemi, jsou útvary účelové, které nám nejlépe umožňují pochopit a postihnout skutečnost. Pojmy a soudy ve svých souvislostech a vztazích vytvářejí soustavu v podobě myšlenkového řádu, který je účelovým poznávacím nástrojem. Všechny vztahy uvnitř tohoto myšlenkového řádu jsou obecné a nutné, a proto neexistuje kvalitativní rozdíl mezi analytickými soudy a syntetickými. E. se věnoval též axiologické problematice. Pojem hodnoty spojuje s pojmem vlastnosti a z tohoto hlediska rozděluje hodnoty na hodnoty ontologické, teleologické a normologické. Hodnocení se týká kvantitativní stránky kvalit myšlených předmětů a dějů, a proto hodnotu definuje jako „kvalitu kvantitně určenou“. Hodnotám ontologickým (teoretickým) odpovídají ontologické (teoretické) soudy, které sledují jen poznání toho, co jest, a proto nemají nic společného s našimi zájmy; hodnotám teleologickým a normologickým pak odpovídají soudy praktické (teleologické a normologické), jež zjišťují, „co jest chtěno“ nebo „co má být“. E. filozoficko-metodologické myšlení bylo podnětné nejen pro oblast teorie národního hospodářství, gnoseologie a axiologie. V našem kulturním kontextu ovlivnilo také teoretické koncepce českého strukturalismu první poloviny 40. let 20. století (F. Vodička, částečně i J. Mukařovský), který proti jednostranným kauzalistickým přístupům kladl důraz i na funkční a teleologický výklad strukturních celků a ukázal, že literární procesy v podobě změn uspořádání složek ve struktuře jsou projevem chtěného úsilí po dosažení estetického účinku. – O svém pojetí teleologie jako formy poznání E. diskutoval s J. Tvrdým.

Bibliografie:
Nástin hospodářské noetiky, 1918;
Základy hospodářského myšlení, 1922;
Národ a stát, 1923;
Demokracie v hospodářství, 1924;
Věda v politice nebo politika ve vědě? 1927;
Poměr mých Základů národohospodářského myšlení k normativní teorii právní, 1927;
Teleologická teorie hospodářská a normativní teorie právní, 1929;
Teleologie jako forma vědeckého poznání, 1930;
Begründung der Teleologie als Form des wirtschaftlichen Denkens, Brünn – Prag – Leipzig – Wien 1930;
Theorie státního hospodářství, 1932;
Teleologie, 1933;
Regulierte Wirtschaft, 1936;
In memoriam T. G. M., 1937;
Německý socialismus jako program Sudetoněmecké strany, 1938;
Soustava národního hospodářství, 1938;
Apologia finalitatis, 1946;
Hospodářské soustavy, 1946;
Malá logika, 1947;
O poznávání a hodnocení, 1947;
Das Problem der Logik, Wien 1960;
Die Lehre von der Denkordnung, Wien 1961;
An essay on economic systems – a teleological approach, New York; Hospodářské soustavy, 1990;
Vybrané statě, 1991;
Věčné ideály lidstva (s Konfesí), 1992;
Hrabyně mého mládí, 1999.

Časopisecké příspěvky:
Ekonomie a filosofie, Obzor národohospodářský (ON) 1931;
Sociologický důkaz o nemožnosti teleologického výkladu směny, ON 1932;
Zum Problem der teleologischen Theorie der Wirtschaft, Zeitschrift für Nationalökonomie 1932, č. 4;
Noetická kritika rakouské školy o hodnotě, Demokracie a státní působnost, ON 1933;
Horror finalitatis, ČM 1938;
Postulát a norma nejsou soudy, Časopis pro právní a státní vědu 1947;
Hans Kelsens Lehre von der Gerechtigkeit, Archiv für Rechts- und Sozialphilosophie 47, 1961;
O hodnotě a hodnocení, FČ 1967;
Kantův apriorismus a myšlenkový řád, FČ 1967.

Literatura:
◦ J. Tvrdý: Forma teleologického poznání, Sociální problémy (SP) 1931;
◦ J. Tvrdý: Teleologie jako forma vědeckého poznání, SP 1932;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ J. Kolařík: Peníze a politika: K. E. bojovník o stabilizaci, 1937;
◦ J. Tvrdý: Logika, 1937;
◦ J. Tvrdý: Kritický finalismus. Odpověď na poznámky K. E. k mé Logice, ČM 1938;
◦ J. Mužík: Příspěvek ke kritice „teleologické teorie“ K. E., FČ 1961;
◦ V. Kubeš, O. Weinberger: Die Brünner rechtstheoretische Schule, Wien 1980;
◦ Sborník z konference k výročí narození prof. JUDr. K. E., ed. I. Šmídová, 1991;
◦ F. Peroutka: Budování státu, 31991;
◦ J. Vaněk: Teleologie K. E. a liberalismus, 1992;
◦ F. Vencovský: K. E., 1993. A. Šlechtová, J. Levora: Členové České akademie věd a umění v letech 1890–1952, 22004;
◦ P. Kosatík: Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života, 2010;
◦ Konference k 50. výročí úmrtí K. E., MU, Brno 7. 12. 2011.

jhr