Břetislav Fajkus

* 3. 4. 1933 Ostrava

Po maturitě na gymnáziu v Českém Těšíně (1951) získal vysokoškolské vzdělání na FF UK (1955). V l. 1955–59 byl asistentem a odborným asistentem (1956) na katedře filozofie (tehdy dialektického a historického materialismu) na téže fakultě. Vyučoval však na MFF UK. V r. 1959 přešel na nově založenou katedru filozofie na PřF UK, ale pedagogicky působil nadále na MFF (přednášky a semináře, výuka aspirantů). V r. 1962 získal hodnost CSc., v r. 1967 titul PhDr. a v r. 1968 se habilitoval na FF UK a byl ustanoven docentem na PřF UK. Po zrušení kateder společenských věd v r. 1969 byl převeden do Ústavu geologických věd na PřF UK jako odborný pracovník a pracoval převážně v terénu u geofyzikálního průzkumu. V r. 1972 byl přemístěn jako samostatný odborný pracovník na katedru didaktiky, metodologie a dějin přírodních věd, kde působil až do r. 1988. Po rozdělení této katedry se stal vědeckým pracovníkem na katedře učitelství a didaktiky chemie PřF UK. V r. 1990 na základě konkurzu přešel jako docent na nově zřízenou katedru filozofie a dějin přírodních věd na PřF UK, kde působí dodnes. Přednáší filozofii a metodologii vědy, teorii poznání a dějiny přírodních věd.

Již během vysokoškolského studia dospěl k přesvědčení, že současnou filozofii nelze rozvíjet bez vztahu k výsledkům vědeckého poznání. Zaměřil se proto v rámci tehdy oficiálně uznávané a na fakultě přednášené jediné filozofie – dialektického a historického materialismu – na filozofické otázky přírodních věd, zejména fyziky. Své zaměření dále prohluboval během svého pedagogického působení na MFF. V kontaktu se studenty a pracovníky zabývajícími se exaktními vědami dospěl k názoru, že dogmatický „diamat“ nemůže být základem plodného dialogu a spolupráce mezi filozofy a přírodovědci. Těžištěm jeho zájmu se stala teorie poznání a metodologie vědy. V konfrontaci s hlavními proudy světové filozofie, zejména s vědeckým realismem, novopozitivismem a pragmatismem, se pokoušel formulovat svůj vlastní přístup v rámci tehdy tolerovaného zaměření na filozofické otázky přírodních věd. V 60. l. publikoval řadu prací, jejichž cílem bylo reflektovat výsledky moderní vědy a překonat dogmatická východiska dialektického materialismu. Bylo to však neustálé balancování na rozhraní mezi oficiální marxistickou filozofií a možným nařčením z její pozitivistické revize.

Nadějně se rozvíjející spolupráce s přírodovědci byla přerušena v r. 1968. V důsledku věcně nepodložené kritiky ze strany filozofických normalizátorů mu bylo znemožněno pokračovat v práci ve filozofii. Po různých peripetiích byl umístěn na didaktické pracoviště na PřF UK, kde měl možnost alespoň částečně se věnovat studiu dějin a metodologie přírodních věd, ovšem s omezenými možnostmi publikace. Výsledky studia mohl proto prezentovat jen ve sbornících a skriptech a zpravidla jen spolu s oficiálně přijatelným garantem (práce z dějin přírodních věd, dějin biologie, chemie, geologie). Ve spolupráci s didaktiky přírodních věd se zabýval obecnými otázkami oborových didaktik, zejména adekvátní transformací vědeckých poznatků do výukových programů, včetně uplatnění metodologie příslušné disciplíny. Tuto problematiku se podařilo prosadit i do státního plánu didaktického výzkumu. Některé dílčí výsledky publikoval v Přírodních vědách ve škole a ve vysokoškolských skriptech. Teprve v r. 1990, kdy se vrátil na katedru filozofie a dějin přírodních věd na PřF UK, bylo možné otevřeně se přihlásit k dosud proskribovanému zaměření na filozofii vědy a metodologii přírodních věd. Tyto disciplíny se spolu s teorií poznání a dějinami přírodních věd staly náplní F. přednášek na PřF UK i jeho vystoupení na různých konferencích a seminářích. Současně se otevřely i skromné možnosti publikovat z této oblasti ve FČ a ve sbornících FÚ AV ČR.

Bibliografie:
Materiální jednota světa, 1961;
Existence – realita – materie, 1968;
Současná filosofie a metodologie vědy, 1997.

Sborníky:
◦ Stručný filosofický slovník, 1966;
Současná realistická filosofie, Vědecké informace Ústavu m.-l. pro vysoké školy (Filosofie), 1966;
K problému korespondenčních pravidel v rekonstrukcionistickém pojetí vědeckých teorií, K problému filosofické explanace, 1967;
◦ Filosofie – metodologie – věda, 1969;
◦ Úvod do speciálních didaktik přírodovědných předmětů, 1978;
Ke vzniku a vývoji PřF UK v Praze, Práce z dějin přírodních věd, 1978;
◦ Přírodovědecká fakulta UK 1920–1980, 1981;
K vývoji PřF UK v letech 1945–1960, Práce z dějin přírodních věd, 1982;
◦ Kapitoly z dějin biologie a chemie, 1983;
Intuice a přírodovědecké poznání, Intuice ve vědě a filosofii, ed. J. Stachová, J. Nosek, 1993;
Ontologie a přírodovědecké poznání, Konec ontologie? ed. I. Holzbachová, J. Krob, J. Šmajs, 1993;
Proměny vědeckého realismu, Realismus ve vědě a filosofii, ed. J. Nosek, J. Stachová, 1995.

Časopisecké příspěvky:
K otázce materiální jednoty světa, FČ 1958;
Je materie substancí? FČ 1966;
Pojem pravdy ve vědeckém poznání, FČ 1969;
K problematice změn v základech soudobé vědy, FČ 1971;
Význam metodologie pro rozvoj oborových didaktik přírodních věd, Přírodní vědy ve škole 1983–84;
Příspěvek k analýze poznávacího procesu, FČ 1988;
Integračně komunikační pojetí oborových didaktik a didaktická transformace vědeckých poznatků, Přírodní vědy ve škole 1988–89;
Přetváření systému studia společenských věd, Alma mater 1992;
Vědecká racionalita v zrcadle současné filosofie vědy, FČ 1995;
Racionalita vědy a lidské hodnoty, FČ 6/2008;
Dejte mi pevný bod!, FČ 6/2012;
Na počátku bylo slovo … nebo pojmy?, FČ 2/2012.

a