Josef Ludvík Fischer

* 6. 11. 1894 Praha

† 17. 2. 1973 Olomouc

Když začal F. v r. 1927 přednášet na MU, měl za sebou nejen řadu publikací (mj. o Schopenhauerovi, Saint Simonovi a Comtovi), ale i své pragmatistické období. Na začátku 20. let dával pragmatismu jako „filozofii činu“ přednost před „diváckou filozofií“ pozitivistickou. Pragmatismus (reprezentovaný W. Jamesem, F. C. S. Schillerem, J. Deweyem) mu však byl jen „filozofií přechodu“, a to pro „nepřesnosti a vnitřní rozpory jeho metody“, i proto, že nabízí pouze metodu tam, kde je třeba usilovat o celý systém. F. měl smysl pro syntézu: žádal, aby filozofie byla i metafyzikou, a to „metafyzikou uvědomělou“ („metafyziky je tak či onak plna každá filozofie“). Z pragmatismu si podržel víru v tvárnost skutečnosti, v možnost jejího dotvořování, a také přesvědčení o stálé neuzavřenosti našich pravd. Vliv na F. překonávání počátečního „maximalistického subjektivismu“ mělo zejména jeho studium společenské problematiky; sám se zmiňuje o „důsledku elementárního poznatku, že všechno, co my jednotlivci podnikáme, je dalekosáhle poznamenáno sociálním kontextem, do něhož jsme zasazeni“. K sociologii vedla F. nespokojenost se stavem české i evropské společnosti. Úvahy o krizi evropské kultury, jak se objevovaly od konce 19. století, probouzely v něm snahu vypátrat zdroje, které vedly k tomuto stavu, nejen kulturnímu, ale i politickému a hospodářskému. Prvním výsledkem byly F. přednášky o budoucnosti evropské kultury (jimiž v r. 1927 zahájil svá docentská čtení), ohlašující zároveň pokus „vytvořit novou filozofickou syntézu, která by určila nebo snažila by se určit ráz dalšího kulturního vývoje“. Základní ideu „nové kulturní orientace strukturální (skladebné)“ formuloval ve studii O dvojím řádu (ČM 1930) a pak v některých ohledech rozvedl v dalších publikacích z počátku 30. let. Svou skladebnou filozofii chtěl soustavně zpracovat ve třech svazcích. Vydal však pouze první díl (připsaný „v úctě a nesouhlasu“ F. Krejčímu) – Základy poznání (1931), na ontologii a axiologii už nedošlo. F. kritické poznámky k Základům poznání tvoří jednu kapitolu jeho pamětí Listy o druhých a o sobě. Prudký vývoj společenských poměrů v Evropě (nástup fašismu a nacismu) orientoval F. primárně k látce společenskopolitické; dokládají to jeho spisy Třetí říše. Úvodem do současného stavu politického (1932), Zrcadlo doby (1932) a zejména dvousvazková Krise demokracie (1933). Krizi evropské společnosti spojuje „s dynamicko-kvantitativním rázem novodobé evropské kultury, jemuž se po teoretické stránce dostane adekvátního výrazu v tzv. přírodovědeckém mechanismu, po hospodářsko-mocenské stránce v tzv. kapitalismu“; v takovém rámci je i demokracie chápaná pouze jako mocenská rovnováha zájmu jednotlivců a skupin. V souladu se svým vyhraněným smyslem pro „sociální reorganizaci“ věnoval velkou pozornost rovněž marxismu, zejména jeho analýze kapitalismu, měl však za to, že i ten (se svou koncepcí socialismu) je poplatný kvantifikujícímu racionalismu a naturalismu. – Jednotícím rámcem F. skladebné filozofie je důraz na dynamickou strukturaci skutečnosti, myšlenka řádovosti a skladebnosti skutečnosti. Pojal ji jako zkusmý předpoklad o utváření řádu skutečnosti na podkladě zkušenosti, s tím, že i tato zkušenost se klade jako problém. Proti naturalistickým koncepcím, jež jsoucno berou pouze jako systém kvantitativních vztahů a kvality redukují na kvantity, rozvádí pojetí skutečnosti jako neustále se vyvíjející kvalitativní rozrůzněnosti. Její jednotlivé mody – objektivně reálný, psychicky reálný, kulturně reálný – jsou navzájem neredukovatelné, jsou však spojeny vztahy, které poutají části a celek. Lze proto mluvit také o jednotě a celistvosti skutečnosti; strukturní orientace vede ke zdůraznění spojitosti jednotlivých strukturních útvarů. Pro všechny části je příznačné, že v rámci příslušného řádu plní určité funkce; vystihnout statické i dynamické momenty zkoumané reality má funkcionální analýza. Ústředními pojmy systému jsou tedy celek, struktura a funkce, a dále fakt, vazba, hierarchie, řád. V dynamickém světě spěje tvoření k realizaci „řádových forem“, naplňujících účel (ideál) dosažených stupňů; nový stupeň vývoje se objevuje, když se aspoň částečně naplní možnosti stupně nižšího; vyšší stupeň má svéprávnější vazby, je poután větším počtem vztahů, a je proto také křehčí. (Na rozdíl od novějšího strukturalismu F. tedy zdůrazňoval obsahové a kvalitativní aspekty struktury a také její dynamičnost.) Strukturálně pojatá skutečnost je mu východiskem pro výklad společnosti a kultury jako vrcholu celé vývojové hierarchie. Ve společnosti existuje řada rozporných tendencí podmiňujících její konkrétní dynamiku a rozvoj, především napětí mezi „principem záchovným“ a „principem rozvojným“ (tyto do značné míry slepé síly, imanentní každému společenskému útvaru, nejen udržují existenci útvaru, ale pokud možno ji ještě rozšířují). Analýzou společnosti a jejího fungování chtěl F. přispět k tomu, aby lidé mohli vědomě využívat možností podílet se na utváření podoby společnosti a na jejím vývoji, aby vytváření nových konsenzů vedlo vždy k seberozšíření společnosti jako celku, a to při zachování pluralismu kultur. – Intenzívní práce na publikacích ze začátku 30. let přivodila F. fyzické i duševní vyčerpání. V druhé polovině 30. let se proto vedle pedagogické práce mohl věnovat jen sociálně a politicky laděné publicistice (zejména v Indexu) a veřejné činnosti přednáškové a organizační. Samostatně vydal pouze texty přednášek v brněnské Jednotě filozofické Věčný a časový úkol filosofie (1935) a Národní tradice a česká filosofie (1939). (K české filozofii se vztahuje i řada starších F. prací; pro jeho poměr k T. G. Masarykovi je příznačný např. esej Osamělý balvan, uvádějící F. Zrcadlo doby.) – Z prvních poválečných F. publikací je důležitý sborník Tři stupně (1948), shrnující jeho „programové“ studie, „vývojové mezníky“: 1. Budoucnost evropské kultury, O dvojím řádu, 2. Věčný a časový úkol filosofie a 3. Comoedia humana, tj. profesorská čtení z let 1945–47. V Comoedia humana se objevuje i téma tzv. primitivního myšlení, k němuž byl F. za holandského pobytu inspirován fenomenologem náboženství Gerardem van der Leeuwem (r. 1946 MU Leeuwovi na F. návrh udělila čestný doktorát). F. spojoval primitivní myšlení (v jehož rámci se rodí i náboženství a magie) s „principem panplexie“: viděl v něm „teoretický“ projev nerozlišeností subjektu a objektu, pohrouženosti člověka v bytí, předpokladu, že „vše se váže se vším a na vše může působit vše, že vše představuje vespolnou, vzájemně se proplétající jednotu“. I po válce F. ovšem pokračoval v práci na své skladebné filozofii. K jejím ústředním otázkám se vrátil ve studiích Meze kvantitativní metody, Kvalitativní kosmos, Philosophical Foundations of Science a Ganzheit, Struktur und Kausalität; její kategoriální systém vyložil ve studii O kategoriích. – F. patřil k našim předním znalcům dějin filozofie, avšak snaha o vlastní filozofický systém a analýzu soudobé společnosti jej od této látky autorsky neustále odváděla. (Ve F. spisech z 30. let jsou ovšem historickofilozofické exkurzy a časopisecky uveřejňoval příspěvky s historickofilozofickou látkou.) V 60. letech se dostal alespoň ke své stálé filozofické lásce: k filozofii starých Řeků. V knížce Sokrates nelegendární zvážil dochovaná svědectví o Sokratovi a pokusil se „vypsat, kdo a jaký byl skutečný, nelegendární Sokrates“; jako skriptum vyšel jeho nástin dějin řecké filozofie.

Bibliografie (z díla):
◦ A. Schopenhauer. Genese díla (Příspěvek k psychologii tvorby), 1921;
◦ O vědomí, 1921;
◦ Hovory a zpovědi. Dvě knihy neklidu a hledání, Kniha první, 1922;
◦ Filosofie, její podstata a problémy, 1922;
◦ Saint Simon a Auguste Comte. Příspěvek k dějinám sociologického racionalismu, 1925;
◦ Glosy k české otázce, 1926;
◦ O pravdách a filosofech, 1926;
◦ Útěk před starou filosofií, 1927;
◦ Budoucnost evropské kultury. Vstupní čtení na Masarykově universitě 17. 10, 1927, 1928;
◦ Über die Zukunft der europäischen Kultur, München 1929;
◦ Kultura a regionalismus, 1930;
◦ O neklidu dneška. Příspěvek ke stejnojmenné anketě revue Les cahiers de l'Étoile v Paříži, 1930;
◦ Základy poznání. Soustava skladebné filosofie na podkladě zkušenosti I, 1931;
◦ Třetí říše. Úvodem do současného politického stavu, 1932;
◦ Tyrš a sokolstvo. Historický a kritický rozbor sokolské ideologie, 1932;
◦ Zrcadlo doby. Abeceda skoro filosofická, 1932;
◦ Řád kapitalistický a skladebný, 1933;
◦ Krise demokracie. I. Svoboda, II. Řád, 1933 (it. Turin 1977), ²2005;
◦ Věčný a časový úkol filosofie. Nástupní čtení přednesené na Masarykově universitě v Brně dne 22. října 1933, 1935;
◦ Národní tradice a česká filosofie. Úkoly a výzvy, 1939;
◦ Den po válce, 1946;
◦ Na cestu. Hrst proslovů děkanových, 1946;
◦ Politika a stranictví, 1947;
◦ Únor 1948. Slovo k vychovatelům, 1948;
◦ Tři stupně. Filosofický vějíř, 1948;
◦ Uvedení do vědy (Tisk pro potřebu středních škol Severomoravského kraje), 1961;
◦ Sokrates nelegendární, 1965, ²1969 (angl.), ³1970, ⁴1994;
◦ Dějiny filosofie. Řecká filosofie (Tisk pro potřebu škol Severomoravského kraje), 1968;
◦ Filosofické studie, 1968;
◦ Pedagogické stati, 1968;
◦ Proti Mnichovu, 1968;
◦ Listy o druhých a o sobě, rkp. (úryvky in SPFFBU, řada B, 1970, 1989–90, 1992);
◦ Meditace o čase, ed. J. Gabriel, J. Krob, 1994;
◦ Listy o druhých a o sobě, ed. J. Opelík, 2005;
◦ Výbor z díla I–III, 2007, 2009, 2013, eds. S. Fischerová, J. Šulc.

Sborníky:
◦ Imperialismus po válce, Útěk před starou filosofií, Fronta. Mezinárodní sb. soudobé aktivity, 1927;
◦ Krejčí a Comte, Sb. k poctě F. Krejčího, ed. J. Šimsa, J. Navrátil, 1929;
◦ Skladebná škola. In margine školské reformy, Pedagogický sb. na počest O. Kádnera, ed. J. V. Klíma, 1930;
◦ Masaryk's Persönlichkeit und Bedeutung, Festschrift Th. G. Masaryk zum 80. Geburtstage II, ed. V. Škrach, Bonn 1930;
◦ Duše umdlené a bojovné. Na okraj Masarykova náboženského problému, Vůdce generací I, 1931–32;
◦ Slovo živé, F. X. Šaldovi. K 22. prosinci 1932, ed. J. Hora, 1932;
◦ Kapitola o nás, Mahenovi. Sb. k padesátinám, ed. F. Halas, J. Žantovský, 1933;
◦ Clown hledá svůj domov, Pocta a výzva. Sb. divadelních úvah k oslavě 50. výročí založení Starého divadla v Brně, ed. J. Mahen, J. B. Svrček, 1934;
◦ Zur Aufgabe der Philosophie, Actes du huitième Congrès, 1936;
◦ De la possibilité de la méthode qualitative dans les sciences, Congrès Descartes IV, Paris 1937;
◦ Ideové základy československé demokracie, Čs. demokracie v prvém dvacetiletí, 1938;
◦ Pane presidente, Otevření Palackého university v Olomouci 21. února 1947, ed. R. Smetana, 1947;
◦ La mentalité primitive et le principe de panplexie, Library of the Xth Int. Congress of Philosophy, Amsterdam 1948;
◦ La panplexie, Pro regno pro sanctuario. Een bundel studies en budragen van vrieden en verceders bij de zestigste verjaardag van prof. Dr. G. van der Leeuw, ed. W. J. Kooiman, J. M. van Veen, Nijkerk 1950;
◦ Vzpomínání in margine, Index. Vzpomínkový sb. B. Václavka 1897–1957, ed. O. Franěk, F. Kalivoda, F. Priester, J. Václavková, 1957;
◦ Vzpomínky Markalousových olomouckých spolupracovníků a žáků, Václavkova Olomouc 1962. Bohumil Markalous – Jaromír John (1882–1952), ed. J. Dvořák, J. Š. Kvapil, 1964;
◦ Index, Index 1929–1939, ed. J. Dvořák, 1964;
◦ Science, Philosophy and Future of the Culture, Memorias del XIII Congreso Int. de Filosofia México, 7–14 de Septiembre de 1963, México 1964;
◦ Z doby „Varu“, Václavkova Olomouc 1963, ed. J. Dvořák, J. Š. Kvapil, 1965;
◦ Mnichov, Poslední roky Bedřicha Václavka, ed. J. Dvořák, 1965;
◦ Několik poznámek k metodě sociologie, Brněnská sociologická škola, ed. J. Solař, 1966;
◦ Z dob kolem sborníku Fronta, Václavkova Olomouc 1966, ed. J. Š. Kvapil, 1967;
◦ Můj učitel prof. dr. Arnošt Dittrich, 100 let gymnasia v Třeboni, ed. J. Formánek, 1968;
◦ František Palacký, Památník Palackého 1798–1968, ed. M. Myška. 1968;
◦ Leibniz der Unzeitgemässe, Akten des Int. Leibniz-Kongresses Hannover 14.–19. November 1966 III, Wiesbaden 1969.

Časopisecké příspěvky:
◦ Ladislav Klíma, F. Krejčí, Slawische Rundschau 1929;
◦ Pohoršení z Rádla, Index 1929;
◦ Traktát o věcech božských, Nové Čechy 1929;
◦ T. G. Masaryk. Počátky a vlivy, O dvojím řádu, Rozhledy po české filosofii, ČM 1930;
◦ Masaryk a demokracie, Index 1930;
◦ Dvě kapitoly o Masarykově sociologii, SR 1930;
◦ Vyzvání k víře, Index 1932;
◦ František Krejčí, Naše věda 1934;
◦ T. G. Masaryk čili ctění hrdinů v demokracii, SR 1937;
◦ T. G. M., Index 1938;
◦ Masarykovo pojetí vědy a filosofie, Naše věda 1938;
◦ Několik vzpomínek na Fr. Krejčího, Čs. psychologie 1958;
◦ Meze kvantitativní metody, SPFFBU 1958, B 5;
◦ O kategoriích, FČ 1966, 1967;
◦ Kvalitativní kosmos, Řád struktur, Filozofia 1967;
◦ Struktur und Prozess, Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität 1967;
◦ Qualität, Funktion und Struktur, Zeitschrift Vitalstoffe – Zivilisationskrankheiten 1967;
◦ Preliminary to Sociology, Indian Journal of Social Research a System of (IJ) 1967;
◦ Zamyšlení nad Masarykem, Literární listy 1968;
◦ Sorokin's System of Sociology, IJ 1968;
◦ Skladebná filosofie, strukturalismus a dialektika, FČ 1969;
◦ Nástin teorie politiky, SČ 1969;
Komenský, Odborná škola, Pokroková revue, Nové Čechy, RF, Studentská revue, Index.

Edice:
◦ Výbor z díla A. Schopenhauera Génius, umění, láska, světec, 1923, 1994.

Literatura:
◦ J. Dvořák: J. L. F. a jeho boj proti provincionalismu, Index 1929–1939, 1964;
◦ J. Popelová: Studie o současné české filosofii, 1946;
◦ J. V. Svoboda: Jarní beseda s filosofem, Svobodné slovo 14. 5. 1967;
◦ J. Macků: K vývoji strukturalismu v české filosofii a humanitních vědách, SPFFBU 1968;
◦ J. Zumr: Vývoj čes. strukturálního myšlení do roku 1930, FČ 1969;
◦ J. Zumr: Tvůrce a strážce hodnot. Ke genezi díla J. L. F., FČ 1970;
◦ J. Gabriel: J. L. F. o sobě a o filosofii, SPFFBU 1970, B 17;
◦ J. Gabriel: Za prof. J. L. F., SPFFBU 1973, B 20;
◦ P. Horák: Rozpad pozitivismu v českém meziválečném filosofickém myšlení – J. L. F., Filozofia 1980;
◦ Z. Srna: J. L. F . – kritik brněnského divadla, SPFFBU 1985, D 32;
◦ L. Tošenovský: K úvahám J. L. F. o kategoriích dialektického materialismu, FČ 1990;
◦ J. L. F. Osobnost, dílo, myšlenky, 1990 (s bibliografií prací J. L. F. od J. Fischerové);
◦ L. Valenta: Vztah J. L. F. k marxismu, FČ 1991;
◦ F. Valouch: Dějiny nelze zabezpečit ničím, pouze člověkem. Hrst úvah nad dílem J. L. F., Tvar 1991, č. 4;
◦ K. Floss: Hledání řádu, FČ 1991;
◦ L. Tošenovský: Ke vztahu J. L. F. k marxistické filozofii, 1992;
◦ Hledání řádu skutečnosti. K stému výročí narození J. L. F., ed. J. Gabriel, 1994;
◦ AUPO II – Fischerovo číslo 1994;
◦ J. L. F.: 1894–1994, FČ 1995;
◦ Spor o smysl českých dějin (ed. M. Havelka), 1995;
◦ J. L. F. a filozofie XX. století, ed. J. Štěpán, 1996;
◦ Josef Ludvík Fischer 6. 11. 1894 - 17. 2. 1973, ed. J.V. Musil, 2001;
◦ J. Musil: J. L. Fischer Society in Olomouc, 2008;
◦ H. Pavlincová: Z dopisů J. L. F. Otokaru Fischerovi, Studia philosophica 1/2010;
◦ J. Gabriel: J. L. F. v letech 1945–1948, Studia philosophica 2012, č. 1, 2;
◦ M. Pauza: Individualita a Řád. K Masarykovu a F. pojetí demokracie, P. Jíra: Sókratova „neskladebná“ filosofie. K F. výkladu Sókrata, J. Krob: Rádl, F. a Rieger k fyzikálním otázkám, in Hledání české filozofie, eds. E. Kohák, J. Trnka, 2012;
◦ M. Pauza: Od krize Západu k jeho katastrofě. Ke strukturalistické koncepci filosofie dějin J. L. F., FČ 2/2016.
Od r. 1994 se na UP konají výroční přednášky českých i zahraničních osobností k poctě J. L. Fischera.

ih, jg