Otakar A. Funda

* 13. 9. 1943 Praha

Po absolvování Komenského TF v Praze (1965) pokračoval externím studiem na FF UK a postgraduálním studiem na TF a FF v Basileji. R. 1971 v Basileji promoval u prof. M Geigera na základě dizertace T. G. Masaryk, sein philosophisches, religiöses und politisches Denken (tiskem v P. Lang-Verlag). Protože tehdejší státní úřady odmítly doktorát nostrifikovat, promoval F. po řadě nesnází r. 1981 podruhé, a to na Komenského TF u prof. A. Molnára na základě dizertace Eirenaiovo učení o recapitulatio (resumé v KřR 1981). Habilitační práce Myšlení o víře a myšlení víry, věnovaná problematice nenáboženské interpretace křesťanské víry, se odlišovala od tehdy v českém protestantismu určující linie J. L. Hromádky, a proto se nemohla stát předmětem habilitace na Komenského evangelické teologické fakultě. Byla přijata za základ habilitačního řízení na Husitské TF UK až v r. 1990. Od r. 1994 působí na katedře filozofie a sociálních věd PedF UK. V r. 1994 byl jmenován členem-korespondentem instituce Religion, Education and Values v Birminghamu; je členem také Wissenschaftliche A. Schweitzer Gesellschaft a od r. 1995 New York Academy of Sciences. Po r. 1990 přednášel na univerzitách v Tübingenu, Bonnu, Bochumi, Mnichově, Basileji, Bernu. Byl členem redakčních rad FČ, Religio a Pedagogika. Od r. 1994 přednášel na katedře filozofie a sociálních věd PedF UK v Praze filozofii a religionistiku, k r. 2009 ukončil své působení a na vlastní žádost odešel do důchodu. Jako důchodce hostovně přednáší na FF ZU v Plzni.

Od 60. do začátku 80. let sledoval v souřadnicích protestantské teologie projekt nenáboženské, antropologické interpretace křesťanské víry sekulárnímu člověku. V tomto úsilí se orientoval na díle R. Bultmanna, D. Bonhoeffera, G. Ebelinga a zejména H. Brauna. V 90. letech koncipuje antropologickou interpretaci křesťanství v referenčním rámci religionistiky a filozofie (Víra bez náboženství). Akcentuje výrazný předěl mezi teologem a religionistou a svou pozici formuluje již od 80. let jako religionistickou. Religionista studuje náboženství jako lidské jevy lidských dějin a kultury. Nerozhoduje o pravosti či prioritě toho či onoho náboženství, nýbrž klade náboženským mýtům, ritům, dogmatům otázku, jaké vyjadřují pojetí světa, života a člověka. Bůh je F. „šifrou lidské existence“ a transcendence veličinou lidského vědomí. Svou filozofickou pozici načrtl v publikaci Znavená Evropa. Přiznává se zde ke kritickému racionalismu K. R. Poppera a H. Alberta. Tato orientace má své předznačení již ve F. dřívější analýze Masarykova realismu a v pozornosti, kterou věnoval světovému i českému pozitivismu a neopozitivismu a kritické reflexi neopozitivismu. Možnosti a meze nezaujatého poznání tematizuje ve svých studiích z první poloviny 90. let. Vědeckost definuje jako přiměřenost vůči tématu s tím, že tématu odpovídající metodu dotazování je třeba odečíst z tématu samého. Odlišuje tak otázky, které jsou předmětem zjištění a tudíž tvrzení, a otázky existenciální povahy, které jsou předmětem rozhodnutí a vyznání. Iracionalitu uznává jen existenciální, nikoli nadpřirozenou. Materialismus chápe jako základ poctivého filozofování. Popperův svět 2 a svět 3 je možný jen za předpokladu Popperova světa 1, tj. skutečnosti materiální. Život je F. hodnotou, kterou není třeba zdůvodňovat odjinud. V navázání na úctu k životu v pojetí A. Schweitzera směřuje k pokusu o nově koncipovanou ontologii a etiku, vycházející z přírody jako světa jevů. (Reflexi díla A. Schweitzera — s připojeným překladem jeho textů — věnoval F. pozornost ve sborníku A. Schweitzer, zastánce kritického myšlení a úcty k životu, 1989.) Vůči myšlení substančnímu akcentuje myšlení dějinné. Vše je dějinné, v relaci. Relačnost však neznamená bezbřehý relativismus. Člověk v dějinném kontextu volí svou autenticitu a definuje svou kontextuální identitu. Nezodpovědnost je lidský úděl. Smyslem smyslu je kontinuita a kontext, v nichž člověk svou volbou toho, co shledává naplněním, smyslem, vykupuje sám sebe z ambivalence toku dění.

Bibliografie:
T. G. Masaryk, sein philosophisches, religioses und politisches Denken, Bern–Frankfurt a. M. 1978;
Albert Schweitzer – zastánce kritického myšlení a úcty k životu, 1989;
Křesťanství, jev lidských dějin a kultury, 1992;
Podle Bible nejmenším, 1992;
Víra bez náboženství, 1994;
Úvod do filozofického tázání, 1995;
Znavená Evropa umírá, 2000, 22002;
Mezi vírou a racionalitou, 2003;
Ježíš a mýtus o Kristu, 2007;
Když se rákos chvěje nad hladinou, 2009;
Racionalita versus transcendence. Spor Hanse Alberta s moderními teology, 2013;
Otevřené otázky bádání o raném křesťanství, 2014;
K filosofii náboženství, 2017.

Sborníky:
Albert Schweitzer – zastánce kritického myšlení a úcty k životu, in stejnojmenný sb., 1989;
Nenáboženská interpretace křesťanské víry, Stav a perspektivy studia náboženství v Československu, 1990;
Masarykovo náboženské myšlení, Rozum a víra, 1991;
Die Rekapitulatio Lehre in der Theologie von Comenius, International Comenius Kolloquium, Bayreuth 1992;
Rationaler Theismus bei Masaryk und Brentano, T. G. Masaryk und die Brentano Schule, Graz–Praha 1992;
Náboženství pro moderního člověka, Náboženství v českém myšlení 20 století, 1993;
Masarykova interpretace Jana Husa, Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi, ed. J. B. Lášek, 1995;
Moira, mezi světem idejí a logem kosmu, Filosofie, výchova, hodnoty, ed. S. Dorotíková, 1999;
Náboženství, téma pro české myšlení, Cesta a odkaz T. G. Masaryka, ed. J. Lakosilová, 2002;
R. Bultmann – demythologizace a existenciální interpretace zvěsti křesťanské víry; Dietrich Bonhoeffer – svědek bezmocného Boha, Svědectví filosofie. Ohlédnutí za 20. stoletím, ed. I. Blecha, 2009;
Theologie als Wissenschaft? Religiöse Erfahrung und wissenschaftliche Theologie, Festschrift für Ulrich Köpf, Tübingen 2011;
Masarykova filosofie českých dějin v pohledu Popperovy kritiky historicismu, Česká otázka a dnešní doba, ed. J. Svoboda, A. Prázdný, 2017.

Časopisecké příspěvky:
Kde začíná husitství? KřR 1966;
Teologie jako antropologie, KřR 1967;
Nietzscheho ateismus, KřR 1969;
Evangelium a stoická filozofie, KřR 1970;
150. výročí Schleiermacherovy věrouky, KřR 1972;
K otázce periodizace a interpretace dějin, KřR 1974;
Různé podoby hermeneutiky, KřR 1977;
Tři typy protestantismu, KřR 1984;
Platonovo dědictví v křesťanské tradici, Theologická revue církve čs. husitské 1992;
Postmoderní člověk a náboženství, Theologická revue církve čs. husitské 1992;
Bůh jako filosofický problém, Theologická revue církve čs. husitské 1993;
Masarykovo náboženské myšlení, FČ 1990;
Nedělitelnost Komenského jako teologa a pedagoga, FČ 1992;
Křesťanství v sekulární společnosti, FČ 1992;
Rozdíl mezi teologem a religionistou, Religio 1993;
Filosofie přírody a evropská ontologie, FČ 1994;
Ökologisches Philosophieren Sammelband 3, A. Schweizer Forschung, Athenäum Verlag, Weinheim 1995;
The common Europe as a philosophical Question, Panorama 7/I/1995, Birmingham;
Religionistická konsekvence, FČ 1996;
Náboženství – téma, které Masaryk odkázal české filozofii, FČ 2/2000;
Rudolf Bultmann – demytologizace a existenciální interpretace křesťanské víry, FČ 4/2002;
Hermeneutika v náboženství jako drama zpřítomnění, FČ 5/2004;
Masarykova koncepce vzdělanosti, Theologická revue (dále ThR) 3 a 4/2004;
Nad Hromádkovou knihou o Rádlovi, FČ 2006;
Humanitní ateismus, legitimní dědic výšin křesťanské tradice, FČ 3/2008;
O hypotetičnosti bádání o raném křesťanství, Studia philosophica (dále SPh) 2009;
Filosofické tázání ve shodě se skutečností – ale jak poznat, co je skutečnost? Otazník nad filosofií, http://filosofiednes.ff.uhk.cz;
Athéna versus Artemis, FČ 3/2009;
Racionalita jako způsob vnímání, myšlení a jednání – žití i umírání, SPh 2010;
Otevřené otázky religionistického bádání o Ježíši z Nazareta a raném křesťanství, ThR 1–2/2010;
Evropa vyrostla ve lži, FČ 6/2010;
Je teologie vědou?, Acta Fakulty filozofické ZČU, 2011, http://ff.zcu.cz/files/Acta-FF/2011/ACTA_FF_2011_1.pdf;
Význam Desatera pro evropskou civilizaci, KřR 4/2013;
Poctivé filosofické nevím, LtN 4/ 2013;
Evropa a mýtus o Kristu, LtN 13/ 2013;
Kocovina z křesťanské civilizace, LtN 50–51/2013;
Nad knihou Jana Svobody: Masarykův realismus a filosofie pozitivismu, Studia philosophica, 2/2017;
Snažil jsem se zachraňovat křesťanství, ale nešlo to – osobní glosa, Philosophica Critica (Univerzita Konštantina Filozofa v Nitre), 1/2017;
Hans Albert a Antigona, FČ 1/2018.

Překlady:
◦ Albert Schweitzer zastánce kritického myšlení a úcty k životu, 1989;
◦ T. Holtz: Ježíš z Nazareta, 1991. G. Ebeling: Podstata křesťanství a víry, 1996.

Literatura:
Po cestách kritického myšlení, ed. J. Paitlová, 2015.

a