Alexander Heidler

* 1. 12. 1916 Praha

† 3. 8. 1980 Mnichov

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (1935) studoval na Lateránské univerzitě (1935–36) filozofii a teologii. Na přání kardinála Karla Kašpara se vrací do Prahy a pokračuje ve studiích na TF UK, kde se spřátelil s prof. Josefem Beranem. Po vysvěcení na kněze v červnu 1941 je kaplanem ve Zbraslavi a pak farářem v Čakovicích u Prahy. Po zatčení J. Berana a zavlečení profesorů TF do koncentračních táborů přednášel teologii na Církevním učilišti v Praze. Po válce doplňuje svá studia ve Fribourgu (Albertinum). J. Beran ho povolává do Prahy jako asistenta pastorální teologie. Po Beranově jmenování arcibiskupem (1946) se jako asistent a suplent stává jeho nástupcem ve vedení Ústavu pastorální teologie na UK (v oborech rétorika, homiletika, pastýřská teologie, nauka o svátostech). Únorové události r. 1948 přerušily H. započaté habilitační řízení (totéž platí o B. Chudobovi a M. Habáňovi). Po upozornění, že bude zatčen, překračuje v noci na 22. října 1949 hřebeny Šumavy. Působí nejprve v duchovní správě v bavorském Lenggries, je duchovním mezi exilovými studenty a intelektuály; od února 1950 je duchovním v uprchlickém táboře Ludwigsburg. Byl spoluzakladatelem Křesťanské akademie (1950 v Prien am Chiemsee), od 1. 5. 1951 redaktorem náboženských pořadů Svobodné Evropy (Otec Křišťan). Byl i dlouholetým ředitelem České misijní služby v SRN.

H. teoretické dílo má své ohnisko v pokusu integrovat filozofii Jana Husa do systému katolického bohosloví (totéž se týká díla Milíče z Kroměříže, Matěje z Janova, Tomáše Štítného, Petra Chelčického, J. A. Komenského). Na jeho názory silně působil holandský náboženský filozof Paul de Vooght a neméně i Teilhard de Chardin. Hodně se věnoval i religiózně politické tematice; nejvýznamnější je jeho rozbor Náboženská situace v Československu ve sborníku Bohemia sacra (vyd. Ferdinand Seibt). Pravidelně přispíval na toto téma do ročenek exilové organizace Kirche in Not; do exilových časopisů psal o českém katolictví. Platí za jeden ze symbolů současného českého křesťanství. – H. častými spoluautory byli Antonín Kratochvil a Pavel Pecháček.

Bibliografie (z díla):
◦ M. Jan Hus a katolická církev XX. století, Řím 1965;
◦ Rozhovory o evangeliích, pseud. Václav Svoboda (s P. Pecháčkem, pseud. Pavel Skála), cyklus C, Řím 1977, cyklus A–B, Řím 1978.

Časopisecké příspěvky:
◦ Stalinismus v československé církevní politice a situace katolické církve (s A. Kratochvilem), Studie (Řím) 1965, č. 10;
◦ Nad československou tragédií, Studie 1968, č. 16;
◦ Ekumenický pohled na české duchovní dějiny, Studie 1972, č. 29;
◦ O smyslu českých dějin, Studie 1977, č. 54.

Literatura:
◦ K. Skalický: Katolická filosofie a teologie zvláště tomistická v české společnosti XIX. a XX. století, Studie (Řím) 1978.

km