František M. Hník

* 9. 2. 1905 Úpice

† 28. 4. 1962 Olomouc

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové vystudoval FF MU, kde v r. 1927 dosáhl doktorátu filozofie. Současně (1925) absolvoval Vyšší školu sociální péče v Praze. Působil pak v Náchodě jako duchovní nově vzniklé Církve československé (CČs) a posléze jako tajemník Ústřední rady CČs v Praze (1927–29). V l. 1929–30 vychovával v církevní koleji bohoslovecký dorost. Vzhledem k jeho vědeckým zájmům (sociologie, psychologie, křesťanská etika) dostal možnost věnovat se vědecké práci. V l. 1930–31 absolvoval studijní pobyt na Meadville/Lombard School of Theology v Chicagu, kde dosáhl teologického magisteriátu. V l. 1932–33 byl profesorem psychologie a sociologie náboženství na Vysoké škole bohovědné. Po nezdařeném rozběhu této školy (neuznána státem) se na Manchester College v Oxfordu (1934–35) připravoval na habilitaci, kterou podal na Husově ETF (Pohnutky dobročinnosti v křesťanství). Docentem pro sociologii a křesťanskou sociální etiku byl jmenován v r. 1936. V akademickém roce 1938–39 byl hostujícím profesorem v Oxfordu, kde ho zastihla válka. V zahraničním odboji spolupracoval s E. Benešem; byl vedoucím oddělení pro kulturní styky při čs. exilové vládě. V r. 1942 získal titul ThDr. (D. D.) h.c. Univerzity v Aberdeenu. Po návratu do vlasti byl v r. 1945 jmenován řádným profesorem sociologie a křesťanské etiky (s účinností od října 1939). Ve šk. r. 1946–47 byl děkanem staré Husovy fakulty, po založení nové Husovy fakulty (pouze pro CČs) se stal (1950–52) jejím prvním děkanem. Na této fakultě působil jako profesor sociální teologie do r. 1956, kdy byl zvolen biskupem CČs v Olomouci. V r. 1961 vážně onemocněl a byl penzionován.

Svým vědeckým odkazem daleko překročil hranice CČs. Ve svých prvních vědeckých pracích plodně využil sociologického průzkumu pro určení religiozity: Za lepší církví (1930), Duchovní ideály CČS (1934). Jeho habilitační spis z r. 1935 je jednou z nejrozšířenějších studií na téma křesťanské charity v českém jazyce. Jde o výklad filozofických a teologických spojitostí s typy křesťanské a humanitární služby. Dílo vyšlo i anglicky v Blackwellově nakladatelství a dobře reprezentovalo českou vědu. Nad úkolem křesťanů ve světě se H. zamyslil v knize Křesťané a dnešní svět (1938), která se stala nejlepším doporučením pro jeho politickou činnost za války. Šlo mu v ní o to, aby nově formuloval, o co se jedná křesťanům v zájmu mravních hodnot víry uprostřed konfliktů na prahu druhé světové války. Humanistickému obsahu života a díla prezidenta Beneše věnoval knihu Dr. Edvard Beneš – filosof demokracie (1946). V těžké politické situaci po únoru 1948 se snažil orientovat (ne příliš šťastnými) pracemi Církev a mezinárodní otázky (1950) a Církev v čase rozhodování (1956). Vážná nemoc v poměrně mladém věku byla u něho konsekvencí biskupských starostí i politických problémů té doby. Předválečný demokrat se snažil pozitivně pochopit socialismus. Prohlédnutí z tohoto omylu jím otřáslo a vedlo k předčasné smrti. Těžiště H. vědecké práce jako náboženského sociologa a křesťanského etika zůstává tudíž v době před únorem 1948.

Bibliografie:
◦ Za lepší církví, 1930;
◦ Duchovní ideály CČS, 1934;
◦ Pohnutky dobročinnosti v křesťanství, 1935;
◦ Křesťané a dnešní svět, 1938;
◦ Dr. Edvard Beneš – filosof demokracie, 1946;
◦ Církev a mezinárodní otázky, 1950;
◦ Církev v čase rozhodování, 1956.

Časopisecké příspěvky:
◦ Náboženská revue CČs a další domácí i zahraniční časopisy.

Literatura:
◦ A. Ebertová: Máme v paměti ty, kteří nám ukázali slovo Boží? Památce bratra biskupa a profesora Dr. F. M. H., Český zápas 1995, č. 7.

jbl