František Hrachovský

* 11. 9. 1879 Kněždub, okr. Hodonín

† 18. 1. 1943 Osvětim

Obecnou školu vychodil na Slovensku ve Stružích a v Šaštíně, poté studoval na českém vyšším gymnáziu v Uherském Hradišti. Po maturitě (1900) vstoupil do kněžského semináře v Olomouci, kde byl tři léta. Čtvrtý ročník absolvoval na KTF v Praze, r. 1904 byl vysvěcen na kněze a r. 1907 získal v Praze doktorát teologie. V l. 1909–13 privátně studoval filozofii na FF ve Vídni. Rigoróza a práci chtěl dělat na české FF v Praze, ale – podle vyjádření H. – „dr. Masaryk to překazil kvůli mému antisemitismu“. (Za antisemitismus byl H. napadán realisty v časopise Čas, za politickou činnost ve všech novinách jiných stran.) Složil tedy v Praze zkoušky pro vyšší střední školy s českým vyučovacím jazykem. Po vysvěcení začal pracovat v duchovní správě (Schönficht u Kynžvartu, Praha, Račiněves u Roudnice, Veltrusy, Český Brod), v l. 1909–13 jako katecheta na obecné smíšené škole v Kolíně. Po prázdninách r. 1913 si (kvůli tzv. kolínské aféře, kterou popsal v článku Proti všem v časopise Vlast 1920) vzal bezplatnou dovolenou a odstěhoval se do Olomouce, kde byl ustaven jako sekretář Cyrilometodějského tiskového spolku se sídlem na Velehradě. V Olomouci pracoval až do prosince 1926 (kromě r. 1915, kdy byl povolán k vojsku a sloužil jako kurát v Opavě, Těšíně a Krakově) jako sekretář sdružených spolků v Apoštolátě. V r. 1927 byl přijat do premonstrátského řádu v Nové Říši (věčné sliby složil 15. 8. 1931); v klášteře měl funkci prefekta kuchyně, pak bibliotékáře, novicmistra aj. Za války byl spolu s ostatními řeholníky z novoříšského kláštera zatčen (29. 5. 1942), internován (nejprve v Jihlavě, poté v Kounicových kolejích v Brně) a v lednu 1943 v Osvětimi popraven smrtící injekcí.

Literární činnost začal již jako bohoslovec (Museum, Nový život, Našinec). Spoluredigoval několik časopisů (kulturní týdeník Nový věk v Praze, měsíčník Meditace, v l. 1920–22 Věstník Matice cyrilometodějské, Věstník společnosti sv. Cyrila a Metoděje, Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, Knihovnu Cyrilometodějského tiskového spolku a kalendáře Matice cyrilometodějské). Přispíval do Vlasti, ČKD, Archy, Vychovatelských listů. Do r. 1930 vydal 12 samostatných spisů, přispěl mj. k bibliografii české katolické filozofie a teologie. V práci Noetický problém v křesťanské filosofii předkládá tomistické řešení noetického problému (noetiku pojímá jako vědu zabývající se pravdivostí lidského poznání či myšlení a kritickou analýzou podmínek, na nichž závisí shodnost našeho poznání s věcmi). Protože však „krása obrazu vynikne nejlépe dobrým stínováním, cena řešení noetického problému dle křesťanské filozofie a dle svatého Tomáše Akvinského vynikne předvedením všech pokusů filozofických, které se snažily problém poznání rozřešit"; k „odstínování“ použil H. senzualismus, pozitivismus, psychologismus, agnosticismus, idealismus, ontologismus, tradicionalismus, ultrasupernaturalismus a racionalismus. Každé z těchto soustav přiznal sice částečnou pravdu, avšak „archimedovský bod“, poskytující pevnou bázi k řešení všech filozofických problémů, spatřuje v noetickém přístupu křesťanské filozofie tomistického ražení: „Řešení problému poznání musí vycházeti od empirie a povznésti se do sféry rozumového poznání vzniklého pomocí abstrakce. Tak postupuje jedině křesťanská filozofie, proto její řešení je nejspolehlivější a nejjistější.“ V článku Potřeba filosofie na hlubině spojoval naději na rozkvět českého náboženského života se zájmem věřících o filozofii. Soudil, že také úroveň teologického myšlení závisí na hloubce filozofické reflexe jejích problémů. České společnosti, zejména inteligenci, vytýkal, že její pozitivizující naladění jí brání adekvátně ocenit význam a dosah metafyzické moudrosti překračující hranice „přirozeného“ světa, včetně zjevených pravd náboženských.

Bibliografie (z díla):
Pramenná heuristika křesťanské filosofie v Čechách a na Moravě, 1916;
Soupis rukopisů, knih a článků revuálních z dogmatiky, 1919;
Soupis rukopisů, knih a článků revuálních z morálky, 1919;
Příležitostné promluvy, 1919;
Soupis rukopisů, knih a článků časopiseckých křesťanské filosofie, 1920;
Promluvy, 1920;
Filosoficko-náboženské promluvy, 1920;
Promluvy před šikem, 1921;
Noetický problém v křesťanské filosofii, zvláště u sv. Tomáše Akvinského, 1923;
Blíže k Bohu. Promluvy při triduích, 1927.

Časopisecké příspěvky:
Počátky křesťanské filosofie u nás, Vychovatelské listy 1916;
Potřeba filosofie na hlubině, Na hlubinu 1926.

Edice:
◦ Knihovna časopisu Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, od 1925;
◦ Knihovna pro křesťanskou askesi a duchovní život, od 1928.

Překlady:
◦ A. Rodriguez: Škola a praktické cvičení v ctnostech a křesťanské dokonalosti neboli křesťanská askese 1–3, 1928–36.

Literatura:
◦ Cz. Głombik: Český novotomismus třicátých let, 1995.

hp