Jakub Hron
* 4.
6.
1840 Metánov
† 29.
4.
1921 Metánov
Pramenem k H. životu jsou vedle jeho hradeckého deníku, který psal pravidelně v l. 1872–75 a s přestávkami do r. 1881, profesorské notýsky z let 1869–1912, z nichž vyšly podstatné pasáže v posmrtně vydaném výboru Nedorozumění s rozumem (1995). Snažil se prosadit jako vynálezce a patentoval u vídeňského úřadu privilegií v r. 1872 „bezkolejný vozohyb“ (Schienenlose Lokomotive) a v r. 1883 slavný kalamář „buňát“. K jeho dalším vynálezům patří „lazuto“, „slonový balón“ a celá řada pošetilostí. Jeho první doloženou publikací je článek z oboru stereometrické geometrie z r. 1888. V l. 1893–96 otiskoval Hronovy insitní verše I. Herrmann ve Švandovi dudákovi. Od r. 1894 vydal H. vlastním nákladem celkem 13 knih z oblasti geometrie, fyziky a astronomie, filologie a filozofie. Klíčem k jeho ludické filozofii jsou jeho filologické spisy, kde se snaží o metodické očištění češtiny a vytváří zvláštní, někdy poetické, ale většinou komické, krkolomné neologismy. Jeho filozofování má těžiště v naturfilozofii opírající se o znalost matematiky a přírodních věd. Prvním čistě filozofickým pojednáním je gnozeologická rozprava Čujba a jsoucno prostora (1895). V r. 1907 vydává svou groteskní praktickou etiku Skutky lidské. V závěru života rozpracoval svůj filozofický systém ve dvou svazcích Libomudravny (filozofie), z nichž první svazek z r. 1910 je věnován myslavně (logice), druhý z r. 1914 přírodní filozofii a psychologii spolu s úvodní pojmově originální ontologií, která je zajímavá především pokusem o vytvoření čistě českých variant filozofického pojmosloví nechtěně ironizující intenci Durdíkovy Kalikologie. (Např. bytava = bytí; zestvoba = existence; jav, javát, javenát = fenomen; čava = počátek, princip, arché; háma = hmota; bezdílát = atom; nedroba = molekula; tenýr = éter atd.) Velký Metánovec zůstával filozoficky poplatný herbartismu. Jeho ludické myšlení není příliš původní, nicméně svou překvapivou jazykovou formou vyvolávalo od počátku mimořádný zájem. Jako marginální jev nebyl v minulosti vůbec do rámce české filozofie řazen. Teprve v postmoderní době je oceňována jeho naivní komika předjímající patafyzickou persifláž vědy a techniky.
Bibliografie:
◦
Tři záhady měřicko-početné rozřešené ku popisu přírodojevů obecných,
1894;
◦ Objev a popis nových pravidelných hranatin,
1895;
◦ Čujba a jsoucno prostora,
1895;
◦ Nová určba odlehlot oběžnicových ode Sluna s přípojkami,
1896;
◦ Objev a popis dvojpravidelných hranatin,
1897;
◦ Přípona tvorebná „ba“ v úpravě zákonité,
1898;
◦ Přítaž i odpud hvězd,
jako dopelněk soustavy Koperníkovy a zevšeobecněnosť tohoto pojma,
1900;
◦ Kořeny slovné řeči lidské s ohledem na slovanštinu,
1906;
◦ Kořeny slovné řečí slovanských s ohledem na češtinu,
1907;
◦ Skutky lidské čili Jeden tisíc špatnot žijby a konby lidské,
1907;
◦ Důležitosť kořenů slovných v řeči lidské a duch řeči lidské,
1908;
◦ Libomudravna čili Put myselby ze Stagyry do Metánova I,
1910;
◦ Libomudravna čili Rozborava vesmíra II,
1914;
◦ Libomudravna čili druhá část myslavny,
1920;
◦ Nedorozumění s rozumem aneb Konba žijby,
ed.
V.
Borecký,
1995.
Sborníky:
◦ Erfindung einer eigenthümlichen Wagen- und Pflug- Locomotive (Bezkolejný vozohyb),
4.
october 1872,
No 788,
Catalog der von dem k.
k.
Privilegien-Archive,
Wien 1873;
◦ Neuartiges Tintenfass (Kalamář „buňát“),
30.
december 1893,
No 5407,
Catalog der vom k.
k.
Privilegien-Archive,
Wien 1895.
Časopisecké
příspěvky:
◦ Čtyřstěn,
osmistěn a klenec,
Časopis pro pěstování mathematiky a physiky 1888;
◦ Novinka pro písácký svět,
Ratibor 1892;
◦ Z nejnovější poesie české,
Švanda dudák (ŠD) 1893;
◦ Ze zánovní poesie české,
ŠD 1895;
◦ Brabeneček a Jarná příroda,
ŠD 1896;
◦ Balon prof.
Hrona (Slonový balon),
Osvěta lidu 1901;
◦ S novým jarem,
Krajinské listy 1911–12.
Literatura:
◦ Soupis literatury k osobnosti a dílu J.
H.
in V.
Borecký: Hronovská legenda,
1987 (rkp.,
Památník národního písemnictví);
◦ K.
Čapek: Muž vědy,
Národní listy 1918,
č.
25;
◦ K.
Čapek: J.
H.
umřel,
Lidové noviny 1921,
č.
221;
◦ K.
Juda: J.
H.,
libomudrun,
Česká revue 1921;
◦ V.
Lacina: Dynamické nazírání prostoru jako komponent estetického vnímání,
Ozubené okno,
1930;
◦ E.
L.
Lešehrad: Dva trosečníci.
Básnické životy,
1935;
◦ B.
Brouk: Jazyková komika,
1941;
◦ V.
Cvek: Profesor J.
H.,
Lidé z kraje mezi třemi vrchy,
1967;
◦ J.
Dubský: J.
H.
Metánovský,
libomudrun,
sepisovatel,
zpyták,
výslužník,
Květy 1969,
č.
5;
◦ V.
Cibula: Libomudrun J.
H.,
Pražské figurky,
1985;
◦ V.
Škaloud: Profesor J.
H.,
Almanach k 350.
výročí založení Gymnasia J.
K.
Tyla,
1986;
◦ V.
Borecký: Hron I–III,
Ročenka Technického magazínu 1989;
◦ I.
Tretera: J.
F.
Herbart a jeho stoupenci,
1989;
◦ V.
Borecký: Libomudravna,
ludická filosofie J.
H.,
FČ 1992;
◦ Lexikon české literatury 2/I,
1993;
◦ L.
Merhaut: „Tvůrčí“ stylizace jako jeden z případů stylizace v literárním díle,
Česká literatura 1991;
◦ ČBS,
1992;
◦ Literární Hradec Králové,
1994;
◦ V.
Borecký: Obzvláštník H.
in J.
H.: Konba žijby,
1995;
◦ F.
Dryje: Nezkotitelný buňát J.
H.,
Analogon 1995;
◦ J.
Janda: Mimochodník J.
H.,
Labyrint 1995;
◦ H.
Lorenzová: Půvab obzvláštnosti,
Estetika 1995;
◦ V.
Šlajchrt: Úžasné konby profesora H.,
Respekt 1995,
č.
24.
vb