Karel Hrubý

* 9. 12. 1923 Plzeň

Vyučil se soustružníkem. V l. 1941–45 studoval na Učitelském ústavu v Plzni, po válce (1945–49) na FF UK filozofii, sociologii a češtinu; v r. 1950 získal doktorát (dizertace Masaryk jako literární kritik). Po krátkém působení na gymnáziích v západních Čechách a na Pedagogické škole v Plzni byl v r. 1955 pro odpor ke komunistickému režimu zatčen a odsouzen k desetiletému vězení. Pět let pracoval jako vězeň na šachtě, v květnu 1960 byl na všeobecnou amnestii propuštěn. Byl pak zaměstnán jako soustružník-brusič v plzeňském družstvu Mechana; v r. 1968 pracoval krátkou dobu jako sociolog ve Výzkumném ústavu družstev v Praze. Po srpnové okupaci odešel v r. 1968 do Švýcarska, kde působil jako sociolog v Basileji (1968–88).

V době, kdy nemohl pracovat na aktuálních sociologických tématech, obrátil pozornost ke studiu husitské revoluce jako sociologického fenoménu. V r. 1967 publikoval první ze svých husitologických studií Sociologický model husitské revoluce v hranicích politického systému pražských měst (1967). Sleduje v ní proměny struktur a funkcí politických institucí od výbuchu revoluce až po její vyústění. Složení, motivaci a vzájemnému vztahu skupin sociální akce je věnována práce Struktury a postoje husitských skupin pražského politického systému (1968). Upozorňuje zejména na význam transfigurace hodnot, ke které došlo v husitském táboře v l. 1429–34, kdy hodnoty transcendentní ustoupily hodnotám imanentním, především sociálně hospodářským a politickým. Tento proces je provázen odsunem radikálních skupin do pozadí, zatímco vedoucí role se ujímá zámožnější měšťanstvo. Tento posun se projevuje nejzřetelněji v instituci „starší obce“, která byla nejen správní, ale i politicky a ideologicky usměrňující institucí Prahy, hrající v husitské revoluci dominantní úlohu. Proměnami starší obce se zabývá studie Senior communitas, eine revolutionäre Institution der Prager hussitischen Bürgerschaft (1972). V 70. l. se H. vrací k problematice současnosti a nedávné minulosti. Po studii o vztahu dělnictva ke křesťanství v českých zemích publikuje stať o českém nacionalismu a v r. 1981 je s M. Čapkem vydavatelem sborníku T. G. Masaryk in Perspective, Comments and Criticism, do něhož přispěl studií o filozofických kořenech Masarykových politických názorů. Budoucímu postavení československého státu ve střední Evropě věnoval řadu úvah v Proměnách, časopisu Čs. společnosti pro vědy a umění. K 10. výročí smrti J. Patočky redigoval sborník několika Patočkových studií spolu se vzpomínkami a odbornými příspěvky některých jeho žáků a filozofických přátel (Proměny 1987, č. 1). O rok později organizuje mezinárodní konferenci v Bernu, která má upozornit na 20. výročí sovětské okupace Československa. Práce této konference vyšly pod názvem Kultur und Gewalt (Bern 1988). V témže roce vychází srovnávací studie Masaryk and Nietzsche (ve sborníku On Masaryk, redigovaném Josefem Novákem, Amsterdam 1988). Současně H. obrací pozornost k Masarykovu kritickému pokračovateli E. Rádlovi, jehož politicko-morální koncepce pojmu občanství je namířena proti přežívajícímu nacionalismu. Proti radikálním sociálně-politickým koncepcím marxismu-leninismu vedl polemiku z pozic kritického racionalismu a sociálního reformismu. Střetání radikálního a reformního proudu na české půdě je věnována práce Zwischen Radikalismus und Reformpolitik (1978) a článek Bernstein kontra Marx (1993). Kritiku zneužívání pojmu „demokratický socialismus“ pro období vlády jedné strany přináší článek Co je demokratický socialismus? (1993). Po r. 1989 se znovu zamýšlí nad Masarykovým morálním humanismem u příležitosti 100. výročí vydání České otázky (článek Odporovat zlému a úvaha Naše dnešní otázky, přednesená na masarykovské konferenci v Brně v září 1995). – V l. 1983–91 byl H. vedoucím redaktorem časopisu SVU Proměny, který věnoval značnou pozornost filozofii Masarykově, Husserlově, Rádlově, Patočkově a zejména pracím českého a slovenského disentu. V Proměnách uveřejnil nejen řadu článků, ale i několik desítek recenzí prací publikovaných v Československu i jinde a poznámek k aktuálním kulturním a politickým událostem.

Bibliografie:
Solidární společenství. Socialistická internacionála 1951–1992, 1996.

Sborníky:
Kirche und Arbeiter, Bohemia sacra. Das Christentum in Böhmen 973–1973, ed. F. Seibt, Düsseldorf 1974;
Sozialdemokratie und Nationalismus (aus dem Blickwinkel eines Tschechen), Zwischen Radikalismus und Reformpolitik, Sozialdemokratie und Systemwandel, ed. J. Krejčí, Bonn 1978;
The Philosophical Roots of Masaryk's Political Outlock, T. G. Masaryk in Perspective. Comment and Criticism, ed. Milič Čapek, K. H., Ann Arbor 1981;
Kultur und Gewalt. Erfahrung einer Region, ed. K. H., Bern 1988;
Masaryk and Nietzsche, On Masaryk, ed. J. Novák, Studien zur österreichischen Philosophie, Amsterdam 1988;
Emanuel Rádl's Überlegungen zum Verhältnis der Tschechen und Deutschen zur Demokratie, Westmitteleuropa – Ostmitteleuropa. Vergleiche und Beziehungen. Festschrift für Ferdinand Seibt zum 65. Geburtstag, München 1992;
Staat – Gesellschaft – Nation, Tschechen und Deutsche. Gestern und Heute, München 1994.

Časopisecké příspěvky:
Sociologický model husitské revoluce v hranicích politického systému pražských měst, SČ 1967;
Struktury a postoje husitských skupin pražského politického systému, AUC – Historia IX, 1968;
Politische und geistige Entwicklung eines autoritären Systems, Schweizerische Lehrerzeitung 1969, č. 40–41;
Senior communitas – eine revolutionäre Institution der Prager hussitischen Bürgerschaft, Bohemia, Jahrb. des Collegium Carolinum 13, München 1972;
Begabung als Aufgabe der Verantwortung innerhalb der Gegebenheiten einer Zivilisation, Schweizerische Lehrerzeitung 1973, č. 3;
Český nacionalismus v rámci evropského vývoje, Proměny 1977;
Die tschechoslowakische Erfahrung, Zukunft (Wien) Mai 1978;
Filosofické kořeny Masarykovy politické koncepce, Proměny 1980;
Kultura a politika, Proměny 1983;
My v Evropě – Evropa v nás, Proměny 1984;
Zápas o identitu, Pokus o současný obraz československé filosofie, Proměny 1986;
Svoboda jako zkušenost rizika, Masaryk a Nietzsche, Proměny 1987;
Půl století pouštění žilou, Proměny 1988;
Rádlovo napomenutí Čechům i Němcům, Proměny 1991;
Bernstein kontra Marx, Listy 1993;
Co je demokratický socialismus? Soudobé dějiny 1993–4;
Odporovat zlému. Století České otázky, Listy 1994.

a