Zdeněk Kalista

* 22. 7. 1900 Benátky nad Jizerou

† 17. 6. 1982 Praha

Narodil se v učitelské rodině. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi (1919) vystudoval na UK historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii u J. Pekaře, J. Bidla a H. Vysockého. Dizertační práci o Humprechtu Černínovi z Chudenic psal pod Pekařovým vedením; obhájil ji v r. 1923 a r. 1924 byl promován na doktora filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V r. 1931 se na pražské FF habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl ustanoven r. 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od 1938, ale v souvislosti s uzavřením českých vysokých škol k němu nedošlo; v r. 1945 mu pak zabránil odpor komunistů. Po r. 1948 musel jako jeden z prvních odejít z UK. V r. 1951 byl zatčen a (1952) odsouzen k 15 letům vězení. V r. 1960 byl propuštěn a v r. 1966 rehabilitován, ale teprve v r. 1968 se mohl vrátit i na UK jako mimořádný profesor. V učitelské činnosti mu však zabránila srpnová okupace a v 70. letech musel z univerzity opět odejít. V roce 1975 ztratil zrak; nicméně právě v té době vzniká jeho syntetizující Tvář baroka.

Publikační aktivita K. začala v řadách levicově orientované mládeže. Patřil k básníkům wolkerovské generace, kteří neměli daleko k idejím komunismu (Ráj srdce, Zápasníci, Jediný svět, Vlajky, Barevná romance, Smuteční kytice, Dvojzpěv). V následujících letech se však přiklonil k náboženskému spiritualismu. Zároveň se změnila jeho vědecká metoda: od racionálního objektivismu přešel k metodě zahrnující daleko více prvků subjektivismu. O tom svědčí jeho Cesty historikovy (1947), kde – domýšleje noetické zásady Diltheyovy, Sprangerovy a Pekařovy – požaduje, aby historik na základě dochovaných dokumentů a z prožitku minulosti podle zákona svého nitra spoluvytvářel historickou skutečnost. Tímto způsobem chtěl K. překonat skepsi, k níž vedla metoda faktografického pozitivismu. Prvky historického subjektivismu jsou patrny i v jeho dílech, jež se tematicky soustřeďují kolem problematiky českého barokního světa. Pojednává nejen o politických a hospodářských otázkách, nýbrž i o problematice uměleckohistorické (Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko, 1970, počátek zájmu už 1931) a zabývá se i mentalitou barokního člověka, ať v osobě Humprechta Černína jako představitele vyšší vrstvy, či v osobě intelektuála Balbína, nebo rozborem lidové kultury. Především v Tváři baroka přistupuje k baroku z hlediska historie mentalit a kritizuje přitom pozitivistické a marxistické pojetí tohoto jevu. Ačkoli nepopírá vliv hospodářského faktoru, spojeného zejména s objevnými cestami, domnívá se, že jeho vliv se mohl projevit až tehdy, kdy se „duše davu“ orientovala na kategorie jako je Věčnost, Nekonečno, Nic, Absolutno apod. Zdůrazňuje syntetičnost baroka zprostředkovanou především (ne výlučně) vlivem katolické církve. Uznává existenci historické zákonitosti, jejíž pramen spatřuje v Bohu. K. zaměření na barok bylo motivováno nejen zájmem badatelským, ale i politickým: vyspělost české barokní kultury měla podpořit nesporný nárok Čechů na svobodný národní život. Koncem 30. let se K. zájem přesouvá na starší historické období, zejména na dobu Karla IV. a na souvislost s italským humanismem a renesancí.

Bibliografie:
◦ Diviš Černín, 1932;
◦ Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, 1932;
◦ Kamarád Wolker, 1933;
◦ Z legend českého baroka, 1934;
◦ Úvod do politické ideologie českého baroka, 1934;
◦ Národní motiv úcty svatoprokopské a svatopetrská legenda z roku 1618, 1935;
◦ Italský skicář (eseje) 1938;
◦ Doba Karla IV., 1939;
◦ Čechové, kteří tvořili dějiny světa, 1939;
◦ Bohuslav Balbín, 1939, rozš. vyd. 1967;
◦ Zikmund Myslík z Hršova, 1940;
◦ Blahoslavená Zdislava, 1941;
◦ Josef Pekař, 1941, 1994;
◦ České baroko, 1941;
◦ Hněvej se ty na mne nebo nehněvej (epigramy), 1941;
◦ Barokní tradice v našem divadle novodobém, 1944;
◦ Klementinum, 1945;
◦ Stručný přehled československých dějin do roku 1306, 1945;
◦ Co nám lhali o našich dějinách, 1947;
◦ Stručné dějiny Československa, 1947, 1992;
◦ Cesty historikovy, 1947;
◦ Matěj Vierius, 1969;
◦ Blahoslavená Zdislava, Řím 1969;
◦ Listy z dějin české gotiky, Řím 1969, doplněné vyd. 1991;
◦ Město mezi horami, 1969;
◦ Tváře ve stínu (Medailony), 1969;
◦ Listy synu Alšovi o umění, 1970;
◦ Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko, 1970;
◦ O jedné knihovničce a mládencích kolem ní, 1970;
◦ Karel IV. Jeho duchovní tvář, 1971;
◦ Bedřich Bridel, Neapol 1971;
◦ Přátelství a osud (Korespondence s J. Wolkerem), Toronto 1978;
◦ Svědectví o Františku Křelinovi, 1978;
◦ Tvář baroka, Mnichov 1982, Londýn 1983, 1992;
◦ Ctihodná Marie Elekta Ježíšova. Po stopách české mystiky v českém baroku, Řím 1975, 1992;
◦ Cesta po českých hradech a zámcích, aneb Mezi tím, co je a tím, co není, 1993;
◦ Veliká noc, 1993;
◦ Století andělů a ďáblů. Jihočeský barok, 1994;
◦ Po proudu života II, 1997;
◦ Po proudu života IV. a V. (rukopis vzpomínek uložený v Literárním archívu Památníku národního písemnictví).

Časopisecké příspěvky:
◦ Císař Ferdinand II. a papež Inocenc X. v prvých letech pontifikátu, ČČH 1927, 1928;
◦ Chronologický výměr českého baroka, Akord 1935;
◦ Benátská politika na uherském sněmu v Bratislavě v roce 1666, Rozpravy ČA 1942;
◦ Los missionarios de los países checos en el Siglo XVII. y XVIII. actuaban en America Latina, Iberoamericana Pragensia 1969.

Edice:
◦ Z legend českého baroka, 1934;
◦ Korespondence císaře Leopolda I. s Humprechtem Janem Černínem z Chudenic, 1936;
◦ Odkaz minulosti české (s A. Novákem), 1940;
◦ Postavy české minulosti, od 1940;
◦ Truhlice písní. Poesie českých písmáků 17.–18. století, 1940;
◦ Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic, 1941;
◦ Cesty ve znamení kříže. Dopisy a zprávy českých misionářů 17.–18. století ze zámořských krajin, 1941, 2. vyd. 1947;
◦ Život a sláva sv. Václava, 1941;
◦ Selské čili sousedské hry českého baroka, 1942;
◦ Svatováclavské trifórium (a úvod ke knize), 1946.

Překlady:
◦ Legenda o svaté Anežce, 1941.

Literatura:
◦ F. Kutnar: Myšlenkový profil historika Z. K., 1970;
◦ F. Kutnar: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví II, 1977;
◦ J. Opat: Z. K., in Z. K.: Tvář baroka, 1990;
◦ Z. Rotrekl: Skrytá tvář české literatury, 1991;
◦ R. Ferklová: Z. K. – Pekařův žák, interpret a polemik, in: Josef Pekař a české dějiny 15.–18. století, 1994;
◦ J. Med: Svědectví české historika, LtN 1997, č. 28.

ih