Robert Kalivoda

* 1. 12. 1923 Praha

† 6. 12. 1989 sanatorium na Pleši

Svou vědeckou dráhu zahájil v polovině 50. let studiem ideové problematiky husitství. Současně vstoupil do polemik kolem některých základních pojmů marxistické filozofie (základna, nadstavba, ideologie, věda) a odmítl jejich dobový dogmatický výklad. Na rozdíl od mnoha vědců a filozofů, kteří v poválečných letech přijali marxismus v stalinské interpretaci, K. se s marxismem seznamoval prostřednictvím české meziválečné umělecké avantgardy (ve 40. letech patřil k jedné ze skupin pražských surrealistů), u níž převažoval důraz na tvořivé promýšlení Marxových koncepcí. V duchu této tradice pak rozvíjel svou strukturně dialektickou metodu, a to na látce historické i v bádání systematickém (obě tyto sféry chápal v organické jednotě). Vědecké výsledky, kterých dosáhl uplatněním svých metodologických principů, měly velký ohlas v odborné komunitě domácí i zahraniční. – Husitství zkoumal v širokém historickém a ideovém kontextu. Komparací se světovými revolucemi došel k závěru, že husitství bylo první revolucí raně buržoazního typu a že jejím produktem byla také první moderní revoluční ideologie v podobě, jakou jí dali teoretikové táborského radikalismu, kteří syntetizovali převážně sektářské názory předhusitských kacířských hnutí a kteří pojetím člověka a lidských vztahů naznačili průlom do středověkého myšlení. Předmětem jeho zájmu byly i ostatní myšlenkové proudy té doby. Analýzou názorů Viklefa a Husa dokumentoval, že Viklefovy myšlenky mohly splnit revoluční úlohu teprve v samostatné interpretaci Husově vycházející z podmínek tehdejší české společnosti, a ukázal, jak platonské prvky v myšlení obou teoretiků, transformované do uceleného světového názoru, podlomily autoritu oficiální církevní ideologie. V souvislosti s tím vyzvedl kategorii „božího zákona“, regulativního principu a morálního i sociálního kritéria, jako ústředního pojmu myšlení nejen Husova, ale i jeho následovníků po celou dobu české reformace až po Komenského. U tohoto myslitele pak zdůraznil jeho optimistickou antropologii, podle níž je člověk obrazem Boha, ale zároveň nositelem božích potencí se schopností neustálého sebezdokonalování, v němž rozhodující úlohu má celoživotní vzdělávání. Tato lidská aktivita je schopna úspěšně čelit i fatalitě dějin, a tím Komenského utopický projekt dostává reálný historický rozměr. – K. zájem o myšlenkovou problematiku 20. století našel souhrnný výraz v knize Moderní duchovní skutečnost a marxismus, která v mnoha ohledech navazuje na jeho historické studie. Jednotícím motivem zkoumaných témat je úsilí rozvinout myšlenkové podněty české meziválečné umělecké avantgardy jako vrcholného jevu české kultury tohoto století, jehož význam přesáhl domácí poměry. Soustřeďuje se na tři tematické okruhy: Prvním je problém podstaty estetična. Domýšlí strukturalistickou kategorii estetické funkce, zbavuje ji všech obsahových reziduí, především zátěže pravdivosti, a dospívá k vymezení specifičnosti estetična jako jedné z nejdůležitějších hodnot, jež jsou spjaty s tvořivou aktivitou člověka. Důsledkem této aktivity je humanizace skutečnosti. Přitom rozluka pravdy a krásy neznamená snížení významu jedné z nich, nýbrž teprve toto odloučení může postihnout hluboký humanistický smysl umění a stát se plodným principem výstavby obecné estetiky. K. uvažování se pohybuje v tradici české estetiky od Durdíka přes Hostinského po Mukařovského a pokud jde o kategorii estetické funkce, dokazuje, že ve svém humanistickém vyznění má Teigovým prostřednictvím také vazbu na konstruktivistickou teorii architektury. Druhý okruh se týká vztahu Marxe a Freuda, v němž jde především o stanovení poměru mezi společenskou a biologickou determinací člověka. K. koriguje jednostranné pojetí zakládající antropologii jen na předmětně pracovní aktivitě člověka a vytváří koncepci, která vychází z lidské přirozenosti (antropologické konstanty) spočívající ve specifické dialektice sexu a hladu a jejich sublimacích. V třetím okruhu problémů K. analyzuje pojem svobody a v souvislosti s tím formuluje určitou filozofii dějin a v ní i dějinnou úlohu marxismu. Odmítá pojetí svobody jako poznané nutnosti, za nímž se často skrývala ideologická apologie faktické nesvobody. Marxismu naopak odpovídá koncepce svobody jako možnosti uplatnit všechny tvůrčí síly a potence člověka. Tím se člověku otevírají i dějiny jako předmět jeho aktivity a nejvlastnější sféra jeho působení. Tímto pojetím svobody se marxismus zařazuje do historické kontinuity libertinistických hnutí a revolučně demokratických tradic, v nichž se nejdůsledněji projevoval protest proti jakémukoli útlaku deformujícímu člověka i společnost. Tyto tradice protínají ve dvou významných průsečících i české dějiny, a proto také česká avantgarda 15. a 20. století aktivně přispěla k historickému pohybu svobody. K. koncepce svobody a její včlenění do zřetelně formulované filozofie dějin byl významný pokus, jak se dobrat autentického jádra marxismu a vyvrátit mnohé jeho stalinistické a mocenskobyrokratické dezinterpretace. – V období „pražského jara“ v r. 1968 vstoupil do aktivní politiky. Předložil veřejnosti model samosprávného socialismu, opírající se ve svých základech i o jeho historické studie, a obhajoval jej na významných politických fórech a v publicistických vystoupeních. Jeho názor zůstal menšinovým a začal získávat podporu u některých vlivných politiků až po okupaci země vojsky Varšavského paktu, kdy byly ztraceny vyhlídky na jeho praktickou realizaci. K. byl oficiálními ideology neostalinismu zařazen mezi největší nepřátele tohoto režimu a jakákoli další veřejná činnost mu byla znemožněna.

Bibliografie:
◦ Husitská ideologie, 1961 (2. přeprac. vyd. Revolution und Ideologie. Der Hussitismus, Köln a. R., 1976);
◦ Moderní duchovní skutečnost a marxismus, 1968 (2. vyd. 1970 zničeno, př.: Moderna duhovna stvarnost in marksizem, Ljubljana 1969;
◦ Der Marxismus und die moderne geistige Wirklichkeit, Frankfurt a. M. 1970;
◦ La realita spirituale moderna e il marxismo, Torino 1971;
◦ Marx et Freud, La pensée contemporaine et le marxisme, Paris 1971);
◦ Das hussitische Denken im Lichte seiner Quellen, spolued. A. Kolesnyk, Berlin 1969;
◦ Husitská epocha a J. A. Komenský, 1992 (sb. K. studií z 80. let, převážně z časopisu SCeH);
◦ Husitské myšlení, ed. E. Věšínová, J. Kalivoda, 1997.

Sborníky:
◦ Husitské myšlení, Filosofie v dějinách českého národa, 1958;
◦ Humanismus und Rationalismus in Hussens Lehre , Actes du Premier Congres International de Philosophie médiévale, Louvain 1958;
◦ Antologie z dějin československé filosofie I, ed. R. K., J. Zumr (úvod a komentáře se spolupracovníky, celková redakce), 1963;
◦ Zur Genesis der natürlichen Naturphilosophie im Mittelalter, Atti del III. Congresso internazionale di filosofia medioevale, Milano 1966;
◦ Dialektika strukturalismu a dialektika estetiky, Struktura a smysl literárního díla, 1966;
◦ Křesťanství za feudalismu; K dějinám ateismu ve středověku, Bozi a lidé, ed. E. Kadlecová, 1966;
◦ Die Reformation und ihre Wirkung auf die deutsch-tschechischen Beziehungen, Die Bedeutung der Reformation für die Welt von Morgen, ed. R. Schmidt, Frankfurt a. M. 1967;
◦ K otázkám myšlenkového modelu tzv. první a druhé reformace, Bratrský sb., ed. R. Říčan, 1967;
◦ „Consultatio catholica“ – eine Grosstat tschechischen Denkens, Jan Amos Komenský, ed. K. Schaller, Heidelberg 1970;
◦ Revolutionäre Gottes: die Hussiten, Merian – Böhmen, Hamburg 1971;
◦ Weltstadt des Mittelalters, Merian – Prag, Hamburg 1974;
◦ Werich sedmdesátiletý, Když se řekne Werich..., ed. J. Lederer, SI 1975, Köln a. R. 1981;
◦ Marx und Freud, Weiterentwicklungen des Marxismus, ed. W. Oelmüller, Darmstadt 1977;
◦ Jan Hus: Pensiero cazione, L'ideologia hussita, Il radicalismo taborita, Petr Chelčický, La chiesa invisibile, ed. S. Corduas, Milano 1978;
◦ Zbyněk Havlíček, Sb. k 10. výročí smrti Z. Havlíčka, ed. S. Dvorský, F. Jůzek, SI 1979;
◦ Emanzipation und Utopie, Utopieforschung. Interdisziplinäre Studien zur neuzeitlichen Utopie I, ed. W. Vosskamp, Stuttgart 1982, 2. vyd. Frankfurt a. M. 1985;
◦ O Otakaru Hostinském, estetické teorii a estetickém programu, In memoriam Oleg Sus (1924–1982), ed. L. Soldán, SI 1984;
◦ Zur Typologie der Funktionen und zum Konzept eines totalen Funktionalismus, Der Weg des ästhetischen Denkens Jan Mukařovskýs, Zeichen und Funktion. Beiträge zur ästhetischen Konzeption Jan Mukařovskýs, ed. H. Günther, München 1986;
◦ Zpráva o Josefu Zumrovi a české filosofii, Na hrázi neobvyklého osudu I–II. Josefu Zumrovi k šedesátinám, SI 1988;
◦ Básnický čin Bohumila Hrabala aneb Bohumil Hrabal a český surrealismus, Hrabaliana. Sb. statí k 75. narozeninám B. Hrabala, ed. M. Jankovič, J. Zumr, SI 1989, 2. vyd. 1990.

Časopisecké příspěvky:
◦ K některým otázkám hodnocení Husova učení, FČ 1955;
◦ Záměna pojmů aneb ještě několik poznámek k otázce základny a nadstavby, Sovětská věda-Filosofie 1955;
◦ Od nadstavby k dialektice a od dialektiky k nadstavbě, FČ 1956;
◦ Vztah stranickosti a vědeckosti, ideologie a vědy v marxistické filosofii a teorii, LtN 1956, č. 52;
◦ Vytvoření revoluční ideologie selsko-plebejského Tábora, FČ 1957;
◦ Viklefova metafysika extrémního realismu a její význam v konečném stadiu středověké filosofie, Listy filologické 1962;
◦ Role de la production marchande dans le développement féodal, Recherches int. à la lumière du marxisme (Paris) 1963;
◦ Několik úvah nad komeniologickým dílem Jiřiny Popelové, AUC – PhH 1964;
◦ Karel Teige „reeditus“, LtN 1965, č. 14;
◦ Avantgarda a humanistická perspektiva, LtN 1965, č. 50;
◦ K otázce vzniku kategorie materiální substance ve středověké filosofii, Husitská revoluce a poděbradská epocha, FČ 1965;
◦ Hus a Viklef, FČ 1966;
◦ Imaginace a poznání, Orientace 1966;
◦ Tikal a český surrealismus, Host do domu 1966;
◦ Češi a Němci v českých dějinách, Plamen 1967;
◦ Seibtova Hussitica a husitská revoluce, AUC – HUCP 1967;
◦ Revolučně romantický rodokmen Marxova myšlení, FČ 1967;
◦ České kulturní vědomí, svět a současnost, Orientace 1968;
◦ O perspektivách socialistické demokracie, Rudé právo 3. 5. 1968;
◦ Demokratizace a kritické myšlení, Literární listy 1968, č. 10, 11;
◦ Pro skutečnou samosprávu, diskuse vědců, R. K. ad., Práce 8. 8. 1968;
◦ Zoči-Voči: R. K., Slovenské pohľady 1968;
◦ Christentum im Prozess der menschlichen Emanzipation, Neues Forum (Wien) 1968;
◦ O struktuře a strukturalismu, FČ 1969;
◦ Comenius' Consultatio und Comenius' Philosophie, SCeH 1969;
◦ Savremeni trenutak socijalizma, Filosofija (Beograd) 1969;
◦ L'année 1968 en Tchécoslovaquie, Esprit (Paris) 1970;
◦ Marxismo y libertinismo, Indice (Madrid) 1971;
◦ Husitství a jeho vyústění v době předbělohorské a pobělohorské, SCeH 1983;
◦ Nový přístup k ,pohusitskému` vývoji husitství, K povaze praxeologického myšlení J. A. Komenského, SCeH 1985;
◦ Utopie a mocenskopolitická ztroskotání v husitství, Komenského pojem emendace a reformační myšlení, SCeH 1988;
◦ Komenského myšlenkový model a problém osvícenství, The Philosophical Significance of the Work of Comenius (s D. Čapkovou, J. Červenkou, P. Flossem), SCeH 1989;
◦ Husitská a německá reformace, FČ 1990;
◦ Cesta estetického myšlení Jana Mukařovského, Estetika 1991. Podrobná bibliografie K. prací in FČ 1990.

Předmluvy:
◦ K. Teige: Svět stavby a básně. Výbor z díla I, 1966.

Literatura:
◦ O. Sus: Drzý interview Hosta s R. K., Host do domu 1966;
◦ J. Zumr: Konfrontace marxismu a dnešního duchovního světa, Listy 1968, č. 1;
◦ J. Černý: O dialektice a materialismu v současné české filosofii, Orientace 1969;
◦ L. Hrzal, J. Netopilík: Ideologický boj ve vývoji české filozofie, 1975;
◦ Slovník českých spisovatelů, ed. J. Brabec a kol., SI 1978, 3. vyd. Toronto 1982, 4. vyd. (Slovník zakázaných autorů) 1991;
◦ Corona amicorum. R. K. k šedesátinám, ed. M. Drozda, J. Zumr, SI 1983;
◦ R. K. k šedesátinám od jeho moravských a brněnských přátel, SI 1983;
◦ J. Zumr: R. K. aneb Svízelný život filosofa naší doby, FČ 1990;
◦ SCeH 1992, č. 48, sv. věnovaný dílu R. K. (mj. s obsahem obou SI sborníků z r. 1983 a s některými texty z nich);
◦ F. Seibt: K. R.: Die hussitische Epoche und J. A. Comenius, Bohemia – Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, München 1995;
◦ Historicko-filozofické dílo R. K., ed. P. Floss, 1999;
◦ J. Zumr: Kalivodův zápas o marxismus bez pověr a iluzí, in Hledání české filosofie, eds. E. Kohák, J. Trnka, 2012.

jzu