Jan Kamarýt

* 16. 2. 1927 Sedlice, okr. Benešov
† 8. 11. 2000

 

Po maturitě na gymnáziu v Praze-Žižkově studoval (1946–52) na FF UK a (1955–60) na Biologické fakultě UK. V r. 1962 obhájil kandidátskou dizertaci Ke kritice mechanismu, vitalismu a holismu ve FÚ ČSAV. Přechodně působil jako učitel filozofie a všeobecných dějin na středních a vysokých školách (ČVUT). V r. 1958 byl přijat jako vědecký pracovník do FÚ ČSAV, kde v rámci pracovních smluv, grantů a jiných úkolů spolupracuje dosud. Byl pozván k stážím u prof. L. von Bertalanffy (Edmonton 1966–67) a prof. K. E. Rothschuha (Münster 1969). V 60. l. byl členem redakční rady FČ, po r. 1970 byl z ní však odvolán. Stal se členem Jednoty filozofické, Čs. etologické společnosti, Evropské sociobiologické společnosti (ESS), Mezinárodní společnosti pro humánní etologii (ISHE); referáty a recenzemi se podílel na jejich činnosti a konferencích.

Jeho hlavní vědecké zájmy a publikace se týkají filozofie přírody, filozofických a etických problémů medicíny a biologických věd, zejména genetiky, etologie a ekologie. Ve svých pracích (studiích, recenzích, překladech a doslovech k překladům) k nám uváděl myšlení čelných představitelů západní vědy, filozofie, sociologie, systémových teorií, etologie, sociobiologie a ekologie (Ludwig von Bertalanffy, Konrad Lorenz, Erich Heintel, Ulrich Beck, Jan Wind, Jan van der Dennen, Christian Vogel, Vittorio Hösle ad.). Na prahu 70. let byl zvláště příznivě přijat jeho překlad a úvod ke knize L. von Bertalanffy Člověk – robot a myšlení (Psychologie v moderním světě). Podílel se i na českých překladech a edicích několika knih zakladatele etologie K. Lorenze a na popularizaci jeho díla u nás. Vydávání Lorenzových knih naráželo u nás nejprve na ideologické odmítání a později na finanční potíže. Naše vědecké kruhy (také v řadě recenzí zmíněných prací a překladů) i širší veřejnost (např. hnutí ochránců přírody) tuto K. činnost také příznivě ocenily.

Bibliografie:
Filosofické problémy klasické a moderní etologie (s R. Steindlem), 1989;
Kapitoly o filosofii přírody, 1997.

Sborníky:
Ludwig von Bertalanffy a syntetické směry v západní biologii, Filosofické problémy moderní biologie, ed. J. K., 1963;
Marx und die Wirklichkeit der modernen Wissenschaft, Wiener Jahrbuch für Philosophie II, 1969;
Die philosophischen Aspekte und Kriterien des Experiments am Menschen, Experimente am Menschen. Studien des ökumenischen Rates, Genf 1969;
From Science to Metascience and Philosophy. Dialectical Perspectives in the Development of L. von Bertalanffy's Theoretical Work, Unity through Diversity. A Festschrift for L. von Bertalanffy I, ed. W. Gray, N. D. Rizzo, New York 1973;
Das Problem der organischen Zweckmässigkeit und das Verhältnis von Mensch und Tier in der deutschen Aufklärung, Philosophia perennis. Erich Heintel zum 80. Geburtstag I, ed. H. D. Klein, J. Reikerstorfer, Frankfurt a. M. 1993;
Analogie a homologie jako nástroj poznání a omylu, Model a analogie ve vědě, umění a filosofii, 1994, také FČ 1995.

Časopisecké příspěvky:
Die Bedeutung der Theorie des offenen Systems in der gegenwärtigen Biologie, Deutsche Zeitschrift für Philosophie 1961;
Darwinismus a mendelismus, FČ 1966;
Problém pokusů na člověku, FČ 1969;
Kritische Ontologie und die Wirklichkeit der modernen Wissenschaft. Zur Frage des entfremdeten Objekts, Praxis 1969, č. 3–4;
Původ hry, umění a kultury z etologického hlediska, FČ 1990;
Krize pokroku, antimodernismus a filosofie dějin, Studia humanistica 1990;
Možnost a hranice ovládání živé přírody a člověka (Nové technologie a genová etika), Filozofia 1991;
Ekologická otázka a krize metafyzického rozumu, Konec světa? Ekologická varování v kassandrovské literatuře, FČ 1991;
Osobnost a dílo Konrada Lorenze, FČ 1992;
Riziková společnost a ekologická modernizace, Životné prostredie 1995;
Příčiny ekologické krize a rizika panství člověka nad přírodou, FČ 1996.

Překlady:
◦ Ludwig von Bertalanffy: Člověk – robot a myšlení. Psychologie v moderním světě, 1972.

Literatura:
◦ J. Šmajs: Zemřel nestor české filosofické ekologie, FČ 5/2000.

.

a