Erazim Kohák

* 21. 5. 1933 Praha

Syn dr. Miloslava K. a dr. Zdislavy K., roz. Procházkové. Za války byli rodiče vězněni za odbojovou činnost. Po válce navštěvoval Státní akademické gymnázium v Praze II. Po únorovém puči v r. 1948 otec, spolupracovník Ferdinanda Peroutky a tehdy politický redaktor Svobodného slova, uprchl s rodinou přes hranice. Po půldruha roce v uprchlických táborech se rodina dostala do Spojených států jako zemědělští dělníci. Pracoval v dělnických profesích a souběžně absolvoval první cyklus vysokoškolského studia filozofie a religionistiky na Colgate University ve státu New York (1950–54). V celonárodním konkursu získal Danforthovo stipendium a mohl pokračovat ve studiu na Yaleově univerzitě ve státu Connecticut. Studoval na TF a FF, dosáhl hodností magistra (MA, 1957) a doktora (PhD, 1958) v oboru filozofie a religionistiky. V r. 1958 mu Yaleova univerzita udělila Cooperovu cenu z antické filozofie. Po základním výcviku (1956) vykonával vojenskou službu v aktivní záloze (1956–66). Akademickou dráhu nastoupil jako asistent (1958) a odborný asistent (1959) na Gustavus Adolphus College ve státu Minnesota, kde souběžně působil jako zástupní farář evangelického sboru v obci Kasota. V r. 1960 nastoupil jako odborný asistent na katedře filozofie FF Boston University ve státu Massachusetts, kde pak byl jmenován docentem (1970) a profesorem (1977). Vykonával též funkce ředitele pokročilého studia (1970–90) a vedoucího katedry (1982–85). V r. 1970 byl hostujícím profesorem filozofie na univerzitě Bowling Green ve státu Ohio, v r. 1985 působil jako "senior research fellow" na Institutu für die Wissenschaften vom Menschen ve Vídni. Působil též jako publicista v angličtině i v exilovém tisku v češtině. V r. 1969 mohl poprvé krátce navštívit Československo. R. 1976 odešel do státu New Hampshire, kde si na lesní mýtině postavil příbytek. Odtud pak psal rozhlasové pořady a dojížděl do zaměstnání v Bostonu až do svého návratu do Československa v r. 1991. Mimo obvyklá členství ve filozofických společnostech byl zvolen mj. členem Husserl Circle (1986) a American Theological Society (1987). Na jaře 1990 navštívil Prahu. V l. 1991–94 učil střídavě v letním semestru v Praze, v zimním semestru v Bostonu. V lednu 1995 ukončil pracovní poměr na Boston University a vrátil se trvale do ČR. Nyní působí jako profesor filozofie na FF UK v Praze a jako publicista. Dál se zúčastňuje odborných konferencí v zahraničí, mj. vyzvanými referáty na konferenci Americké filozofické společnosti (New York, 1994) a Společnosti pro fenomenologii (Chicago, 1995) Na podzim 1995 pořádalo Center for the Philosophy of Science v Bostonu celotýdenní konferenci Filozofie přírody: Symposium na počest Erazima Koháka; referáty vyjdou spolu se svazkem K. textů jako "Festschrift". V zahraničí byl mj. členem redakční rady časopisů Dissent, Husserl Studies a Environmental Ethics, též členem Ústředního výkonného výboru Čs. sociální demokracie v exilu a aktivním členem anglikánské církve. Od návratu se angažuje v Klimentském sboru Českobratrské církve evangelické. Je členem čestné rady Hnutí Duha, čestného předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život na Zemi a čestné rady Dětí země. Dne 28. října 2013 mu prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

K. filozofické dílo vychází z pojetí filozofie jako úsilí o orientaci člověka ve vztahu k Bohu, ke světu a k člověku a z přesvědčení, že filozofovou povinností není jen úsilí o odbornou zdatnost, nýbrž též pedagogická činnost v nejširším smyslu oslovování obce ve věcech veřejných. Proto náměty svého myšlení zpracovává nejen v odborných knihách a časopisech, nýbrž též publicisticky, a to jak v angličtině (vážené časopisy jako Dissent, Harper's, Commonweal), tak v češtině – ve Svědectví (Paříž), Studiích (Řím), Proměnách (New York a Basilej), v pořadech pro Rádio Svobodná Evropa a po listopadu 1989 Čs. rozhlas, ve sloupcích pro mládež v Mladém světě (následně vydávaných knižně). Odborným základem pro K. je myšlení Edmunda Husserla, především jeho Krize evropských věd, T. G. Masaryka a Paula Ricœura (překladem Le volontaire et l'involontaire se stal prvním překladatelem Ricœurova díla do angličtiny). V duchu Husserlově chápe fenomenologii jako odvrat od historismu a spekulace k jasnému nazření zkušenosti samé (ač pod vlivem K. Jasperse a P. Tillicha nepočítá s možností jednoznačného vyjádření tohoto názoru). Proto se jeho rané práce zaměřují k převodu teorie na zkušenost (např. The Rational and Irrational as Experience, Idealistic Studies, 1978). Nemá–li se však zkušenostně zaměřená filozofie rozplynout v bezbřehém pábení, vyžaduje rigorózní noetický a ontologický podklad. Ten nachází v generativním výkladu transcendentální fenomenologie. Proto svou první odbornou knihu věnuje Husserlovu projektu fenomenologie v Ideen I (Idea and Experience, 1978) a k námětu reflexe a prožitku se stále vrací (např. článek Transcendental Experience and Ordinary Philosophy, 1991). Na tomto základu buduje nejprve své pojetí vztahu člověka k člověku a lidstvu. Řadu článků v anglických i exilových časopisech věnuje otázce filozofických předpokladů demokracie. Prací na tomto námětu vstupuje do povědomí americké inteligence a knihami Na vlastní kůži (s H. Kovályovou, 1972) a Národ v nás (1978) předstupuje i před exilovou a disidentskou veřejnost. V tomto ohledu je mu jednoznačně základem T. G. Masaryk, k němuž se vrací v řadě studií (vydal rovněž anglicky výbor z Otázky sociální). Masarykovský je i Malý průvodce pro demokracii, psaný po návratu pro středoškoláky (1992). V tomto duchu vzbudily pozornost i články v amerických časopisech, např. The Faces of Democracy (Kettering Review 1995) či Ashes, Ashes... (Daedalus 1992). Po návratu K. připojuje výrazně etickou dimenzi v odborných článcích jako Why Is There Something Good, Not Merely Something? (Journal of Speculative Philosophy 1991) či v knižních studiích Pražské přednášky (1994) a Člověk, dobro a zlo (1994). Základem jak demokracie, tak etiky je pro něho prožitek niterné hodnoty či dobroty všeho bytí a z toho vyplývající postoj úcty a dobré vůle. Tento základ uplatňuje pod dojmem života na lesní samotě na vztah člověka k mimolidskému světu. Ve své nejznámější knize v angličtině The Embers and the Stars (1982 a dotisky) vychází z bezprostředního prožitku přírody jako zároveň člověku důvěrně známé a zcela svébytné. Tento prožitek ho dovádí k ekocentrismu: člověk není "vyšší" bytostí, je však ve své svobodě (či nedostatečné pudové výbavě) bytostí odpovědnou. V řadě odborných i publicistických studií v angličtině i v češtině vypracovává pojetí ekologie nikoliv jako pokusu o návrat k nevinnosti (k přírodě, k nevědomému, k "Bytí"), nýbrž jako vědomé přijetí odpovědnosti za následky lidské přítomnosti a hledání udržitelného pojetí lidského pobývání a života ve společenství všeho stvoření v duchu Aldo Leopolda a Alberta Schweitzera. Otázka vztahu člověka k Bohu prostupuje vší K. prací již od prvních úvah v exilovém Husově lidu (1955–58). Systematičtěji se jí zabývá ve svých studiích o americkém personalismu, který je mu blízký. I tu vychází z bezprostředního prožitku posvátnosti stvoření. Silné, přímo augustinské vědomí niterné dobroty všeho bytí je pro něho východiskem etiky, ekologie – i teologie. Tu je věřící křesťan a evangelík, hluboce zakořeněný v Bibli, ač anglikánsky nedogmatický a s výrazně ekumenickou orientací. Poněkud mimo rámec K. úsilí o filozofickou orientaci ve vztahu k lidstvu, přírodě a Bohu je jeho práce s filozofií Jana Patočky. Ač mu je Patočkovo heideggerovské zaměření, zvláště v šestém Kacířském eseji, bytostně cizí, po Patočkově smrti se zavázal, že jako službu svobodnému Československu začlení Patočkovo myšlení do anglosaského filozofického povědomí. Vydal o něm několik článků a knihu Jan Patočka: His Thought and Writings (1989, česky 1993) a nejnověji dokončil překlad tří Patočkových prací (Kacířské eseje, Tělo, společenství, jazyk, svět, Úvod do studia Husserlovy fenomenologie) do angličtiny pro Open Court Press. Jeho vlastní myšlení se však v konfrontaci s německým romantismem orientuje výrazněji k racionalitě Husserlovy Krize. K. nepopírá platnost filozofie ani jako naslouchání Bytí, ani jako metateorie – vydal též jak úvahy v duchu heideggerovské meditace, tak studie z filozofie vědy –, avšak za svůj úkol považuje kritické řešení otázek lidského soužití s lidmi, s přírodou a s Bohem. Považuje za svou povinnost čerpat z odborné filozofie porozumění, které může předložit obci, i těm, koho filozofové obvykle neoslovují.

Bibliografie (z díla):
The Victors and the Vanquished (s H. Kovályovou), New York 1973;
Na vlastní kůži (s H. Kovályovou), Toronto 1973;
Národ v nás, Toronto 1978;
Idea and Experience, Chicago 1978, 1982;
The Embers and the Stars, Chicago 1984, 1987;
Jan Patočka: His Thought and Writings, Chicago 1989;
Dopisy přes oceán, 1992;
Jan Patočka: filosofický životopis, 1993;
P.S.: Psové, 1993, 21996;
Život v pravdě a moderní skepse, 1994;
Člověk, dobro a zlo, 1994;
Hesla Erazima Koháka, 1995;
Pestrost a pravda, 1997;
Průvodce po demokracii, 1997, 2002;
Hesla mladých svišťů, 1998, 1999, 2003, 2004;
Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky, 2000;
Poutník po hvězdách (s R. Šantorou, J. Zajícem), 2001;
Orbis bene vivendi, 2001;
Hearth and Horizon. Cultural Identity and Global Humanity in Czech Philosophy, 2008;
Domov a dálava, 2009;
Oheň a hvězdy: filosofická zamýšlení nad morálním smyslem přírody, 2016.

Sborníky:
Being Young in a Postindustrial Society, The Seventies: Problems and Proposals, New York 1972;
To Live in Truth, T. G. Masaryk in Perspective, Washington 1981;
Salvation as a Philosophical Category, Studies in the Philosophy of J. N. Findlay, Albany 1985;
O život v pravdě, T. G. Masaryk a naše současnost, 1992;
Selves, People, Persons: An Essay in American Personalism, Selves, People, Persons, Notre Dame 1992;
Bůh přírody, Bůh dějin, Křesťanství, kultura a svět II, 1991;
The Real and the Rational, Artifacts, Representations and Social Practice, Dordrecht 1994;
Transcendental Experience, Everyday Philosophy, Transcendental Philosophy and Everyday Life, New York 1996;
Knowing Good and Evil..., Science, Mind and Art, Haag 1995;
Hledání české filosofie, Hledání české filosofie, eds. E. K., J. Trnka, 2012.

Časopisecké příspěvky:
The Road to Wisdom: Lessons on Education from Plato's Laches, Classical Journal 1960;
Possessing, Owning, Belonging, Dissent 1972;
The Person in a Personal World: An Inquiry into the Metaphysical Significance of the Tragic Sense of Life, Die unabhängige Zeitschrift für Philosophie, 1977;
The Rational and the Irrational as Experience, Idealistic Studies 1978;
Patočkovy masarykovské studie, Proměny (New York) 1979;
Hermeneutika podezření, hermeneutika naděje, Svědectví (Paříž) 1979;
Sigmund Freud by Moonlight, Journal of Religion and Health, 1980;
Co měsíc dal, Studie (Řím) 1980;
Die Erheblichkeit des Humanismus in dürftiger Zeit, Auslegung 1980;
Anti-Gorgias: Being and Nothing as Experience, Human Studies 1981;
The Gory Pen: Reflections on Creativity and Violence, TriQuarterly 1981;
Masarykův Jan Hus: naše demokracie a otázka náboženská, Proměny (New York) 1984;
Creation's Orphans: Toward a Philosophy of Artefacts, The Personalist Forum 1985;
Crisis of Rationality and the Natural World, The Review of Metaphysics 1986;
Jan Patočka: A Bibliography, Proměny (New York) 1987;
Human Rights and Nature's Rightness, Lyceum 1990, Deklarace přirozených povinností, Studie (Řím) 1990;
Speaking of Persons: Mirror or Metaphor? The Personalist Forum 1991;
Why Is There Something Good, Not Merely Something? Journal of Speculative Philosophy, 1991;
Po stopách amerického personalismu, Studia humanistica 1991;
Hovory se stromem, FČ 1991;
Ashes, Ashes... Central Europe after Forty Years, Daedalus 1992;
Knowing Good and Evil, Husserl Studies 1993;
Speaking to Trees, Critical Review 1993;
Lidská práva, správnost přírody, ČM 1993;
Filosofická ekologie po 20 letech, FČ 1993;
Občan a příroda, LN 1994, č. 1–5;
Being Human, More or Less, Human Studies 1994;
The Faces of Democracy – Looking at the 21st Century, The Kettering Review 1995;
Phenomenology and Ecology: Dependence and Co-Dependency, Philosophy and Phenomenological Research 1996;
Druhy ekologické zkušenosti, FČ 1996;
Varieties of Ecological Experience, Environmental Ethics (v tisku).
Z publicistiky:
Progress and the Proletariat, Dissent 1969, č. 6;
Being Young in Post-Industrial Society, Dissent 1971, č. 1;
Russia: The Fire Next Time? Dissent 1971, č. 5;
Augusti a pieroti, Svědectví 1971;
Tulák a grófinka aneb společenské základy demokracie, Svědectví 1973;
K čemu básník? Svědectví 1974;
Welfare State and Socialism, Dissent 1974, č. 1;
Progress and the Good Lord, Commonweal 1974, č. 3;
Tři téze o Masarykovi, Svědectví 1975, č. 50;
Roman Spring, Harper's 1976, č. 1517;
Italia sinistra, Dissent 1976, č. 4;
Amerika Jimmy Cartera, Listy (Řím) 1977;
Ein Bericht aus Rom, Schweizer Monathefte 1977;
The Taste of Québec, Commonweal 1977, č. 3;
The Road Less Travelled, Harper's 1977, č. 1531;
Fire in the Ashes, Dissent 1979, č. 4;
The Power and the Glory: Roman Catholic Church in Central Europe, New Oxford Review 1983, č.9;
A Letter from Europe, Dissent 1985, č. 4;
Dealing with the Nuclear Threat, Dissent 1986, č.3;
Nuclear Power's Faustian Bargain, Harper's 1987, č. 1644;
The Relevance of Tolstoy, Dissent 1987, č. 1;
Twenty–first Century Blues, Dissent 1988, č. 3;
Tattered Velvet: A Country Falls Apart, Dissent 1992, č. 4;
Jiskry v popelu: Clinton a Amerika, Listy 1993, č. 1;
Political Correctness in Prague, Dissent 1994, č. 1;
Varieties of Ecological Experience, Forefront (Colorado) 1994, č. 1;
Oběť a zasvěcení, Listy 1994;
Perché ci separiamo? L'Europa ritrovata (Roma), 1994, č. 1–2;
Sám proti sobě, Mosty 1994;
Osmadvacátý, Listy 1995;
Neznámí vojíni, Listy 1995;
O smysl filosofické ekologie, Listy 1997.

Edice:
◦ Hledání české filosofie (s J. Trnkou), 2012.

Překlady:
◦ Paul Ricœur: Freedom and Nature, Evanston 1966;
◦ Masaryk on Marx, Lewisburg 1972;
◦ Závod s časem. Texty z morální ekologie (s R. Kolářským, J. Michalem), 1996.

Literatura:
◦ R. Palouš: E. K. jubiluje, FČ 1993;
◦ R. Palouš: K. morální ekologie, FČ 1993;
◦ J. Trnka: Domov a svět člověka. Mezi Kosíkem a Kohákem, Diana Axelsenová: Metafora v anglických pracích E. K. in Hledání české filosofie, 2012.
Životopisné údaje uvádí mj. Marquis Who is Who in America (poslední dvě vydání) a Who is Who in the World (vyd. 1997).

a