František Konečný

* 24. 8. 1910 Břest u Hulína

† 5. 7. 1989 Břest u Hulína

Navštěvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. V r. 1929 vstoupil na Velehradě do jezuitského řádu. V l. 1932–35 studoval filozofii v Eigenhovenu v Belgii, od r. 1936 teologii v Innsbrucku. Od r. 1938 pokračoval ve studiu filozofie a teologie v holandském Valkenburgu. V r. 1940 přijal kněžské svěcení. Během 2. světové války ilegálně přednášel v Praze na Filozoficko-sociologickém institutu (přemístěném z Benešova) teodiceu a etiku, po válce na Institutu v Děčíně dějiny filozofie. V r. 1950 byl odsouzen k devítiletému vězení. Po propuštění pracoval v Hulíně jako dělník. Intenzívně komunikoval s jezuity-filozofy ze Západu a tajně formoval mladé jezuity. Jeho charizmatem byla srozumitelnost interpretace – jak v přednáškách, tak v osobních diskuzích. Typické pro něj bylo promýšlení jednoho bodu do všech podrobností. Jeho nedostatkem však byla absence písemného projevu. Četl přinejmenším v deseti světových řečech.

Byl oddaný maréchalovec; k jeho oblíbeným autorům patřil Rahner, Lonergan, Leahy, de Finance, Blondel. Pravidelně četl Tomášovu Teologickou sumu, ale hájil Tomáše nesuareziánsky, nikoli ve stylu pozdní scholastiky nebo českých tomistů. Jeho přednášky nebyly vedeny školskou, scholastickou metodou. Měl vážné výhrady vůči Balthasarovým připomínkám k Rahnerovi a Maréchalovi (Kordula neb vážný případ), skeptický byl i k vývodům tomisty M. Habáně (třeba v jeho Filosofické antropologii). Také v teologii mu byl příjemnější Küng než („hegeliánský“) Kasper. To se projevovalo i v jeho interpretaci Teilharda de Chardin: nešlo mu o laciné slogany, ale o promyšlenou znalost.

Před r. 1950 publikoval v provinčních nunciích recenze a postřehy z metodiky práce při přednáškách, v r. 1991 vyšly jeho Tři studie. Jak se dnes klade problém existence Boží, Několik poznámek k existenciální filosofii a teologii, Filosofie o Bohu.

ma