Kurt Konrad

* 15. 10. 1908 Třebíč

† 25. 9. 1941 Drážďany

Vlastním jménem Kurt Beer. – Pocházel ze zámožné německé židovské rodiny, v r. 1913 se rodiče přestěhovali do Brna. Maturoval na německém gymnáziu v Brně v r. 1927, v Dijonu absolvoval kurz francouzštiny, v l. 1927–31 byl posluchačem LF pražské německé univerzity, později navštěvoval také přednášky z historie na FF UK. Nedostudoval, zapojil se do levicového a komunistického hnutí a stal se komunistickým novinářem (Tvorba, Rudé právo, šéfredaktor Haló novin). V r. 1932 byl účastníkem protiválečného kongresu v Amsterodamu. Spolu s B. Václavkem patřil k zakladatelům spisovatelského sdružení Blok (1935). Od února 1939 byl tiskovým atašé sovětského vyslanectví v Praze, na začátku r. 1941 získal sovětské občanství. Zapojil se do odboje a 1. 3. 1941 byl zatčen, vězněn na Pankráci, ve Cvikově a Drážďanech, kde po těžkých výsleších spáchal sebevraždu.

V zahraničněpolitické a vnitropolitické publicistice, která byla zčásti shrnuta v souboru Na prahu války, sledoval dobové události v širších historických i aktuálních souvislostech. Historickofilozofické stati o revolucích ve Španělsku vydal ve svém jediném dokončeném díle Španělské revoluce. Vedly ho i k obecnějším úvahám o dalších revolučních událostech v evropských i amerických dějinách, které měly být součástí zamýšlené a nedokončené práce Kapitoly z dějin revolučních válek a které obsahuje z pozůstalosti vydaný soubor Svoboda a zbraně. Z marxistických pozic vstoupil do sporu o smysl českých dějin především svými studiemi o husitství, které byly v r. 1964 vydány ve svazku Dějiny husitské revoluce. Jako estetik a literární kritik vycházel z Marxova a Engelsova díla a důkladné znalosti Hegelovy Estetiky. Byl přesvědčen, že marxismus jako vědecká metoda představuje filozofické východisko vědecké estetiky a nové pozitivní tvořivé kritiky. Konkrétní umělecké dílo se snažil pochopit ze společenských a ideologických souvislostí. Ve svých literárních kritikách a estetických studiích, shrnutých později do souborů Ztvárněte skutečnost a O revoluční tradici české literatury, vyjadřoval ve vztahu k avantgardnímu umění stanovisko socialistického realismu (O socialistickém realismu), který pojal jako otevřenou koncepci uměleckého uchopení skutečnosti. Překonával své počáteční zjednodušující schematické pojetí, kdy chápal umělecké dílo pouze jako výraz ideologického a politického postoje, důrazem na dialektický vztah obsahu a formy v umělecké tvorbě a doceněním jejích specifik jako výrazu osobité aktivity společenského člověka. Celkový význam a konkrétní obsah díla chce zkoumat z hlediska společenské životní praxe. V dobových polemikách se kriticky stavěl ke strukturalismu (Svár obsahu a formy), který ocenil jako vědeckou metodu, ale kterému vytýkal noetická východiska, preference formálních hledisek před obsahovými a opomíjení sociologického aspektu, a k surrealismu (Idealismus Nezvalovy tvůrčí metody), jehož imaginativní tvorbu pokládal za fantazijní únik od reálných protikladů rozumu a citu, života a básnické intuice.

Bibliografie:
◦ Španělské revoluce, 1937;
◦ Svoboda a zbraně, ed. R. Beck, 1949;
◦ Na prahu války, ed. J. Bílý, D. Hájková, 1951;
◦ Ztvárněte skutečnost, ed. J. Brabec, Z. K. Slabý, 1963;
◦ Dějiny husitské revoluce, 1964;
◦ O revoluční tradici české literatury, ed. Š. Vlašín, 1980.

Sborníky:
◦ O socialistickém realismu, Socialistický realismus, 1935.

Časopisecké příspěvky:
◦ Svár obsahu a formy, Středisko 1934;
◦ Idealismus Nezvalovy tvůrčí metody, Index 1934.

Literatura:
◦ J. Janoušek: K. K., protifašistický bojovník, novinář a historik, 1956;
◦ R. Kalivoda: Husitská ideologie, 1961;
◦ K. Chvatík: B. Václavek a vývoj marxistické estetiky, 1962;
◦ S. Strohs: Marxisticko-leninská filozofie v Československu, 1962;
◦ J. Brabec: K. K. – literární kritik a teoretik, in K. K.: Ztvárněte skutečnost, 1963;
◦ Z. K. Slabý: O K. K., in K. K.: Ztvárněte skutečnost, 1963;
◦ O. Sus: K. K. a moderní česká literatura, in Václavkova Olomouc 1962, 1964;
◦ L. Štoll: Socialismus a osobnosti, 1974;
◦ V. Dostál: V tomto znamení, 1975;
◦ H. Hrzalová: K. K., in Spoluvytvářet pravdu zítřka, 1982;
◦ J. Polišenský: K. K. a jeho Španělské revoluce, AUC PhH 1982, č. 2;
◦ J. Holý: Novinář K. K., 1985;
◦ V. Hradská: K. K., Antologie, 1989;
◦ Lexikon české literatury 2/II, 1993.

jz