Zdeněk Kratochvíl

* 30. 10. 1950 Brno

V l. 1971–77 studoval teologii a filozofii – oficiálně na Cyrilo-metodějské TF v Litoměřicích, neoficiálně v Krakově v okruhu profesora J. Tischnera a v Praze v okruhu žáků Jana Patočky. V období 1978–89 působil v „Akademii na Kampě“ (s R. Paloušem, Z. Neubauerem ad.), kde konal přednáškové cykly a semináře na témata z antické filozofie. Věnoval se přitom studiu antické gnóze. V r. 1992 se stal členem katedry filozofie PřF UK a začal přednášet rovněž na FF UK, kde je od r. 1997 pracovníkem Ústavu pro filozofii a religionistiku. V r. 1991 dokončil oficiální studium filozofie (Mgr.) a začal doktorandské studium v oboru filozofie výchovy; titul PhD. získal v r. 1994. V r. 1992 obdržel cenu rektora UK za nejlepší skripta. V r. 1995 se na FF UK habilitoval z filozofie prací Filosofie živé přírody.

Jeho práce se pokouší převést do akademického prostředí spíše intuitivní orientaci neoficiální filozofie, která chce filozoficky projasňovat problémy původně předfilozofické. Skepse vůči možnostem logiky i dialektiky ve službách filozofie, skepse vůči subjekt-objektovému rozvrhu novověkého transcendentalismu, skepse vůči rozlišování nadpřirozené (zjevené)-přirozené i skepse vůči vztahům filozofie a politiky jej odvádí od většiny témat novověké i středověké filozofie a také od tradice antické metafyziky. Po sestupu před tyto zproblematizované možnosti filozofie mu zbývá několik oblastí zájmu: současná hermeneutika, pozdně antická filozofie na pomezí náboženství (křesťanství, gnóze, Apollónova kultu a řeckého hermetismu), iónská protofilozofie v kontextu archaického myšlení. Z nich vyrůstá několik jeho dlouhodobých pracovních i edičních projektů: 1. Iónská protofilozofie. Komentované překlady zlomků Miléťanů (Od mýtu k logu), pythagorejců archaické doby a Xenofana (Řeč umění a archaická filosofie), Hérakleita (Hérakleitos z Efesu), Empedokla a Anaxagory (Páté století). Dlouhodobým cílem této práce je souborné představení iónské protofilozofie, v návaznosti na recepci díla J. Patočky a Ch. Kahna, s novým využitím religionistického a uměleckohistorického materiálu (ve spolupráci s profesorem Janem Bouzkem), který dokládá proměny lidského vědění v období od raného železa po ranou klasiku. Zvláštní místo v tom zaujímá interpretace Hérakleita: příklad myšlení, které obratem uvnitř hluboce náboženských tradic otevírá filozofičnost, nikoliv však pozitivní možnosti metafyzické filozofie. Do této oblasti patří i využití inspirace rozsáhlým empedoklovským dílem Tomáše Vítka. 2. Středoplatónské filozofii věnuje dlouhodobý překladatelský seminář pro doktorandy. Vedle dílčích studií typu Plútarchos, O delfském E (viz Hranice řeči filosofické, religionistické a náboženské) má být dlouhodobým výsledkem této práce zvláště komentovaný překlad řeckého Corpus hermeticum, jehož provedení postupně přejal Radek Chlup. 3. Spojení protofilozofických a akuálních motivů bylo charakteristické už pro myšlení J. Patočky. K. ovšem původně vychází spíše z inspirace myšlením Z. Neubauera, zvl. pokud jde o překonání subjekt-objektového rozvrhu filozofického pohledu na přírodovědu. Pro K. to znamená pokus o aktualizaci archaického pojmu fysis, ale také pokus o to, učinit z hermeneutického tázání ekvivalent jakési „první filozofie“. – Společným jmenovatelem těchto oblastí práce je úsilí osvětlit charakter krize evropské duchovosti, kterou K. nespatřuje pouze v krizi tradic školní metafyziky a institučního křesťanství, nýbrž i v patrně falešných protikladech konzervatismu a postmoderny, fundamentalismu (náboženského i scientistického) s nezodpovědností většiny proudů New Age. „Jde o to, zda uhájíme možnost a zajímavost staré dobré devizy ,Víno, ženy a zpěv', nebo zda živoření na troskách Evropy ovládne ,Pervitin, neerotický sex a virtuální realita'.“

Bibliografie:
◦ Mýtus, filosofie a věda I–II, 1991, 2. vyd. 1993;
◦ Prolínání světů. Středoplatónská filosofie v náboženských proudech antiky, 1992;
◦ Řečtí apologéti, 1992;
◦ Hérakleitos z Efesu, Řeč o povaze bytí (s Š. Kosíkem), 1993;
◦ Studie o křesťanství a řecké filosofii, 1994;
◦ Filosofie živé přírody, 1994;
◦ Evangelium pravdy, 1994;
◦ Výchova, zřejmost, vědomí. (Poznámky k filosofii výchovy), 1995;
◦ Řeč umění a archaická filosofie (s J. Bouzkem), 1995;
◦ Pluralita interpretací (s J. Bouzkem), 1996;
◦ Pramen poznání, 1996;
◦ Problémy myšlení přirozenosti, 1997;
◦ Hérakleitos, 1997;
◦ Páté století (s J. Bouzkem), 1997.

Sborníky:
◦ Kléméns Alex.: Strómateis VII, 55–59, P. Pokorný: Píseň o perle, 1986;
◦ Five letters behind the Golden Curtain, Good-bye, ed. M. Goetz, Evanston SI 1992;
◦ Proč se přirozenost ráda skrývá, Laudatio Zdeněk Neubauer, 1992;
◦ Schopnost úcty a její proměny, O posvátnu, 1993.

Časopisecké příspěvky:
◦ Myšlení mezi mýtem a metafyzikou, ČM 1992;
◦ Péče o životní pohyb, Prostor 1993;
◦ Hermetické myšlení, Analogon 1993;
◦ Hermeneutická dovednost v postmoderní situaci, Prostor 1994;
◦ Sen a vědomí, náhoda a smysl, Analogon 1996.

a