Ladislav Kunte

* 22. 4. 1874 Čestín, okr. Kutná Hora

† 19. 4. 1945 Straubing (Německo)

Od r. 1886 působil jako katolický kněz a katecheta v Dobrušce, r. 1905 vystoupil z církve a začal pracovat jako novinář v redakci Času. Účastnil se založení Volné myšlenky a v její knižnici vydal i většinu svých spisků; r. 1918 z hnutí vystoupil. (T. G. Masaryk v Čapkových Hovorech vzpomíná, jak se s K. na začátku první světové války setkával v redakci deníku Čas k přátelským politickým debatám o současné situaci.) Za 1. světové války se K. angažoval v domácím protirakouském odboji, 1916–17 byl vězněn. V l. 1920–22 obnovil nakrátko časopis Čas, poté byl redaktorem Národního osvobození. Od r. 1924 byl úředníkem při velvyslanectví ve Vídni. Na začátku nacistické okupace spolupracoval s ilegálním časopisem V boj, do něhož přispíval pod pseudonymem Čeněk Věrný. R. 1940 byl zatčen a odsouzen k 7 letům káznice; 1941–45 byl vězněn v Ebrachu; zde začátkem r. 1945 těžce onemocněl a při evakuaci vězňů těsně před koncem války zemřel.

V práci s příznačným názvem Vznik nového náboženství předkládá výchozí teze svých úvah: Náboženství je odpovědí na určité potřeby individuálního i společenského života. Tyto potřeby se mění, podléhají vývoji, nemohou však nikdy zaniknout. S nimi se i náboženství vyvíjí a mění, ale ani ono nemůže vymizet. Zanikají jen dočasné náboženské formy, konkrétní historické útvary. Náboženství plní funkce, které nemůže převzít ani věda (neboť neuspokojuje citové potřeby), ani umění. Na rozdíl od F. Krejčího zastával K. názor, že morálka je pevně spjata s náboženstvím, které jí poskytuje závaznost. Odlišoval mravní pravidla (morálku) od jejich závaznosti (náboženství) a mravní síly potřebné k jejich uskutečnění. Domníval se, že morálka odpoutaná od závislosti může existovat pouze v přechodném stadiu, kdy staré náboženské formy odumírají a nové náboženství ještě není hotovo. To je případ současné mravní krize: jedním jejím příznakem je „trvání přežilých věr“, druhým úsilí o nový princip závaznosti mravních pravidel – hledání nového náboženství. Podle K. jsou v současné kultuře přítomny prvky nového náboženství, a také silné tendence ho utvořit. – Česká Volná myšlenka se musela ve svých začátcích zabývat i otázkou, má-li být „to nové“, co vzniká, nazýváno náboženstvím, volným přesvědčením, nebo životním názorem. K. byl pro zachování výrazu náboženství, protože tato i „jinak přezvaná psychická skutečnost bude v životě jednotlivců i lidských společností vždy míti funkci touž, jakou mívalo náboženství dřívější a bude tudíž sama zase jen – náboženstvím“.

Bibliografie:
◦ Pokrok v náboženství, 1906;
◦ O katolickém fetišismu, 1908;
◦ Církev a škola, 1910;
◦ Mistr Jan Hus, 1910;
◦ Vznik nového náboženství, 1920;
◦ Náboženství, socialism, národ. Sociologické stati o podstatě náboženství a jeho praxi ve společenském životě, 1923;
◦ Osobnost Jana Herbena, 1937.

Časopisecké příspěvky:
◦ Povaha katolicismu a potřeby kultury, Volná myšlenka 1906;
◦ Demokracie a volná škola, Volná škola 1906;
◦ Mistr Jan Hus, Karel Havlíček Borovský, Havlíček 1908–09;
◦ Rozmluvy o věcech církevních i necírkevních, Havlíček 1909–10;
◦ Kázání o svatém Janu Nepomuckém, Havlíček 1911–12.

Literatura:
◦ ČBS, 1992.

hp