Zdeněk Lahulek-Faltys

* 29. 1. 1894 Pardubice

† 29. 4. 1962 Praha

V šestnácti letech vystoupil z katolické církve. V r. 1911 se vyučil drogistou a pak v rakouské armádě absolvoval poddůstojnickou zdravotní školu. Jako zdravotník sloužil za 1. světové války nejprve v c. a k. armádě, pak v čs. legiích na Rusi a poté v Rudé armádě. Před návratem do vlasti se stal r. 1919 kandidátem KS Ukrajiny. Po návratu vstoupil do čs. sociální demokracie. V prosinci 1920 začal pracovat jako ústřední tajemník Volné myšlenky (VM). V r. 1922 se stal členem KSČ. Stále radikálnější sociální názory ho přivedly do Federace komunistických osvětových jednot (FKOJ). Nejprve dosáhl, aby VM s touto organizací spolupracovala. Z VM odešel, když v ní zvítězila pravice. Po sloučení FKOJ s německým spolkem Freidenkerbund a anarchistickým Svazem socialistických bezvěrců vznikl r. 1926 Svaz proletářských bezvěrců (SPB). L. se brzy stal jeho krajským a pak i zemským tajemníkem. Jako delegát SPB se zúčastnil oslav 10. výročí Říjnové revoluce v Moskvě. Do Moskvy se r. 1933 vrátil i s rodinou (doma už v nepřítomnosti byl odsouzen na pět měsíců vězení za „protistátní řeč“) na pozvání Internacionály proletářských volných myslitelů, aby pracoval v mezinárodním oddělení sovětského Svazu bojovných bezbožníků. Působil jako odborný a politický instruktor na různých učilištích a později (už absolvent dvouletého dálkového studia Ústavu cizích řečí v Moskvě) i jako učitel němčiny a jiných jazyků na středních školách (nejšťastnější čtyři roky prožil v Prokopjevsku na Sibiři). 16. 11. 1937 byl jako sovětský občan a člen KS protizákonně uvězněn a po roce a půl žalářování poslán do vyhnanství v Kustajanské oblasti v Kazachstánu. Po mnoha urgencích se mu podařilo v r. 1944 dostat do Čs. armádního sboru v SSSR, s nímž osvobozoval i ČSR. Vojáky Svobodovy armády byli i jeho syn a dcera. V Praze se setkal i se svou manželkou Věrou, která mu v té době nebyla schopna odpustit to, čeho se nedopustil. Nedožila se XX. sjezdu KSSS ani L. úplné rehabilitace vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR v r. 1957. Po válce L. pracoval na ministerstvu informací a stal se spoluzakladatelem Společnosti pro šíření vědeckých a technických znalostí.

L. myšlenková aktivita, provázená bohatou přednáškovou činností, se stále silněji upínala k náboženské a církevní problematice, k vědeckým důkazům proti náboženským pověrám. Svůj přednáškový cyklus Není boha postupně propracoval do sevřené podoby tří přednášek: 1. Kritika, předsudky, víra a vědění. Pojem boha. Apologetika. 2. Bohoslovecké důkazy o jsoucnosti boží. 3. Ateismus vědecký. Život bez náboženství. Toto základní zaměření prostupovalo i jeho publikacemi s jinými náměty. V práci Socialismus, komunismus a anarchismus zdůvodňoval marxistickou teorii třídního boje a diktatury proletariátu jako nezbytný předstupeň budoucího bezvládí. V knížce Základy logiky pro každého kladl zvláštní důraz na logické racionální myšlení prostých lidí jako obranu před zaostalostí. V době vyhnanství, za nepředstavitelně obtížných podmínek, bez přístupu k zahraniční literatuře, napsal svou velkou Dialektickou psychologii. A přece tato kniha, zahrnující do předmětu psychologie i lidské potřeby, odpovídala tehdejšímu světovému trendu, který např. v pracích H. A. Murraye a později A. H. Maslowa rozvíjel teorii potřeb jako teorii složitých psychických stavů, souvisejících s biologií organismu i společenskou existencí člověka. (Dobová domácí akademická kritika L. knihy vykazovala spíše svou vlastní slabost než slabosti Dialektické psychologie.) L. odklon od náboženství se tak projevil v hlubokém příklonu k sociologii změny společenského pořádku, k rozvíjení logických schopností člověka a konečně ke kultivaci lidské psychiky. „Byl jsem komunistou a zůstanu jím, protože nemohu zradit své přesvědčení – ani na cestě do vyhnanství“, řekl L. svým spoludeportovaným vězňům. Obrat od Boha k člověku byl tak u L., který prošel v raném mládí katolickou výchovou, obratem od jedné doktríny k druhé.

Bibliografie:
◦ Socialismus, komunismus, anarchismus, 1923;
◦ Základy logiky pro každého, 1926;
◦ Není boha? 1927;
◦ Mravnost v SSSR, 1947;
◦ Žil jsem v kolchoze, 1948;
◦ Dialektická psychologie, 1948;
◦ Jak jsem žil bez boha, 1963.

Časopisecké příspěvky:
◦ Solidarita reakce. K papežově protisovětské akci, Rudé Právo (RP) 16. 2. 1930;
◦ T. A. Edison (nekrolog), RP 20. 10. 1931;
◦ K novému vydání Kautského knihy Původ křesťanství, FČ 1962.
Svornost, Dělnický deník, Maják, Bezbožnik (Moskva), Čechoslovackije novosti aj.

Literatura:
◦ J. Čecháček: Socialismus, anarchismus, komunismus, RP 28. 1. 1923;
◦ M. Majerová: Nová hra pro ochotníky, RP 29. 8. 1928;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ J. Zadražil: Úvod k L. Dialektické psychologii, 1948;
◦ A. Otmar: O novinářích a novinách, Čs. novinář 1948;
◦ K. Mácha: Za soudruhem L.-F., FČ 1962;
◦ V. Hudečková: Z. L.-F., Ateizmus 1982.

ss