Karel Laiberg

* 1. 4. 1844

† 31. 12. 1917 Paříž

Vlastním jménem Vojtěch Hrouza, některé práce uveřejnil pod jménem Jón Bork. – Maturoval na reálce v Plzni, odkud odešel studovat na techniku do Prahy. Velmi brzy se však začal věnovat teoretickým problémům a studia dokončil na UK (fyzika, matematika, filozofie). Během dalších studií ve Vídni a v Paříži uveřejnil první články svědčící o široké oblasti jeho zájmů. Řadu let strávil v armádě jako důstojník dělostřelectva. – Na fotografii je s manželkou Helène Paulins, původně ošetřovatelkou polní nemocnice, která později pod vlivem L. začala psát filozoficko-milostné eseje a nábožensky motivovanou poezii.

Znalosti z mnoha oblastí využívá pro obhajobu statutu skutečnosti, tj. "ontologična ztraceného pod planými hádkami o jeho jména". Připomíná historicky nedávné marné obrozenecké snahy o očistu jazyka (např. příspěvky v ČČM 1844) a ukazuje, jak skutečnost sama si vynucuje prostředky k popisu, kdy navíc je mnohem výhodnější používání "termínů dalekých divokému vlastenčení, o to však srozumitelnějších široké obci učené, hranice národů i jazyků překračující". Pouští se i do polemiky s Poincarém, Meyersonem a Duhemem a svým osobitým ironickým způsobem – spor o konvenci a fakta v teorii přirovnává k hádce Ira a Skota, kdy jeden tvrdí, že láhev whisky je ještě z poloviny plná, druhý prosazuje své přesvědčení, že je již z poloviny prázdná – se snažil představit soudobé fyzikální otázky jako tradiční ontologické problémy nepoškozené pozitivistickým přehlížením. Jako jeden z mála plně podporoval Boltzmanna v jeho snahách mluvit o čase a vývoji i ve fyzice a Boltzmannova sebevražda jej velmi silně poznamenala. Fyzikální skutečnost je pro L. naprosto nezávislá na teoriích, historie naopak pro něj není ničím jiným, než naším viděním a popisem. V tomto duchu se také snaží psát mnohá svá pojednání (navíc ironická a alegorická), ve kterých tak není často jasný rozdíl mezi L. fikcí a seriózními fakty. To ostatně také bylo hlavním důvodem, že L. nikdy nepronikl do oficiálních vědeckých společností. V rukopisné pozůstalosti zůstaly fejetony pod souhrnným názvem Wokraje (vědecká vysvětlení okrajových jevů), připravené k vydání pod titulem Lehká pomůcka těžké filosofie; některé z nich byly přetištěny v revui Masarykovy univerzity Universitas.

Bibliografie:
◦ Fyzika a ontologično: konec krasomluvy, 1894;
◦ Le sens unique de la correspondance. Les lettres aux physiciens, Dijon 1906, (česky Jednostranná korespondence. Dopisy fyzikům, 1908).

Časopisecké příspěvky:
◦ Čechovština par excellence, Květy 1874;
◦ Jak předlouhé názvy statí odborných zabíjejí myšlénky v nich obsažené, pakliže tam ovšem přítomny kdy byly, a jak jest možno záměr práce stručně a čtenářstvu srozumitelně vyjádřiti, ČČM 1878;
◦ Est-ce que la physique a besoin de Darwin? La Recherche 1883;
◦ O zívání, O přemýšlení, Universitas 1990.

jkr