Hermann Karl von Leonhardi

* 1809 Frankfurt n. M.

† 1875 Praha

Studoval na univerzitě v Göttingen (u K. Ch. Krauseho) a Mnichově (u F. W. J. Schellinga a F. Baadera). Od r. 1849 působil jako mimořádný a od 1866 jako řádný profesor teoretické a praktické filozofie na univerzitě v Praze. Byl stoupencem a propagátorem filozofie (svého tchána) Krauseho, k jejíž podpoře také v r. 1868 svolal do Prahy filozofický kongres (a v r. 1869 do Frankfurtu). Z Krauseho pozůstalosti vydal v Göttingen spis Die absolute Religionsphilosophie I–III (1834–43) a v Praze Die Lehre vom Erkennen und von der Erkenntnis (1836) a Der Geist der Geschichte der Menschheit (1843). V souvislosti se šířením humanitních a pacifistických názorů Krauseových připomínal i vševědné a všenápravné snahy J. A. Komenského, z jehož Panegersie otiskl velkou část ve spise Neue Zeit. Jedním z jeho nemnoha posluchačů byl K. B. Štorch.

Bibliografie:
◦ Die österreichische Armleuchtergewächse vom anthropologischen Standpunkt, 1864;
◦ Sätze aus der theoretischen und praktischen Philosophie als Entwurf für den in Sept. 1868 nach Prag berufenen Philosophencongress, 1868;
◦ Der Philosophen-Congress als Versöhnungsrat. Beiträge zur religiösen Frage, 1868;
◦ Neue Zeit, 1869.

Literatura:
◦ OSN;
◦ F. Ueberweg: Grundriss IV, 1923;
◦ J. Král: ČsF, 1937.

jg