Bedřich Loewenstein

* 20. 6. 1929 Praha

Syn očního lékaře, profesora Arnolda L. R. 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Praze 8. Pod vlivem četby T. G. Masaryka a E. Rádla byl získán pro filozofii a začal ji studovat na UK (1949). Když byl v r. 1951 z politických důvodů ze studia vyloučen, pracoval na stavbě, pak absolvoval vojenskou službu. V l. 1953–56 studoval historii na základě výjimky udělené ministerstvem školství, studium ukončil diplomovou prací u prof. Josefa Polišenského.

V l. 1956–57 byl redaktorem časopisu Dějepis ve škole; tehdy publikoval práci o dějinách německého liberalismu a demokratismu v 19. století. V l. 1957–60 absolvoval aspiranturu v Historickém ústavu ČSAV; části kandidátské práce Počátky německého demokratického hnutí 1789–1832 uveřejnil v ČČH a ve sborníku Historica. Připravovaný druhý díl o demokratickém hnutí 40. let 19. století zůstal nedokončen. V l. 1965–66 publikoval četné drobné studie o německé historiografii a o novějších německých dějinách, zvl. o výmarském antidemokratismu a o německém zážitku 1. světové války. Z toho vykrystalizovalo téma zvláštnosti německého dějinného vývoje a předpokladů nacismu. V r. 1968 publikoval práce Bismarck, Teorie fašismu, Český válečný zážitek (též německy a italsky). V r. 1965 absolvoval studijní pobyt v mohučském ústavu evropských dějin. Přednášel na řadě (západo)německých univerzit, uveřejnil studie Iracionalismus a civilizace. V r. 1969 měl hlavní referát na jím organizovaném mezinárodním sympoziu Evropa a fašismus, z něhož také vydal (1969–70) dvousvazkový konferenční protokol. V r. 1970 byl při reorganizaci Historického ústavu propuštěn a sborník jeho prací Středověk 20. století, stejně jako knížka Evropa a fašismus byly (až na malý zbytek) rozmetány. V l. 1970–78 byl zaměstnán jako tlumočník a překladatel na (západo)německém velvyslanectví v Praze, přitom využil možnosti dopravovat materiály demokratické opozice a korespondenci kurýrní poštou do zahraničí. Řada původně SI textů o občanské společnosti, civilizaci, bonapartismu vyšla v r. 1973 v Hamburku pod titulem Plädoyer für die Zivilisation (s předmluvou G. Manna). V r. 1978 byl povolán na Svobodnou univerzitu v (záp.) Berlíně jako profesor novějších dějin 19. a 20. století. Po mnoha neúspěšných pokusech vycestoval v lednu 1979. V Berlíně přednášel zvláště o době předbřeznové, o národních hnutích 19. století, o utopickém socialismu, Německu a Francouzské revoluci, o 1. světové válce, mírových projektech, rakouských a českých dějinách, dějinách osvícenství, ekonomických teoriích 17. a 18. století, srovnávání revolucí atd. V r. 1988 založil berlínské kolokvium pro historii a psychologii. Po listopadu 1989 přechodně přednášel na UK v Praze, publikoval mj. v ČČH, FČ, SČ, Přítomnosti, Soudobých dějinách, Listech, LtN, Svědectví atd. Je členem řady vědeckých společností, mj. mnichovského Collegia Carolina. V r. 1994 ukončil aktivní činnost na berlínské univerzitě; dále působí jako vědecký publicista. Žije na venkově v Bavorsku.

Bibliografie: Der Entwurf der Moderne. Vom Geist der bürgerlichen Gesellschaft und Zivilisation, Essen 1987, Darmstadt 1990, česky Projekt moderny, 1995; Problemfelder der Moderne. Elemente politischer Kultur, Darmstadt 1990; 6mal Prag (pseud. Fritz Böhm), München 1988, 2. vyd. 1990; O nacionalismu a revolucích, 1991; My a ti druzí. Dvacet pokusů (sb. statí 1985–95), 1996. Čas. přísp.: Animal symbolicum? Historicko-antropologické úvahy, FČ 1996; Dějiny a dějinné obrazy, Listy 1997. Edice: Geschichte und Psychologie: Annäherungsversuche, Pfaffenweiler 1992.

SZA, 1991; J. A. Dus, T. Hájek: Rozhovor s B. L., KřR 1992.

jši