Mikuláš Lobkowicz

* 9. 7. 1931 Praha

Pochází z české šlechtické rodiny. Po únoru 1948 opustil Československo; navštívil jej až v březnu 1990. Po maturitě na švýcarském gymnáziu studoval filozofii nejprve u Helmuta Kuhna v Erlangen a pak u I. M. Bocheńského ve Fribourgu (Švýcarsko). R. 1958 promoval u Bocheńského s dizertací o Heideggerově pojmu Dasein. Do r. 1960 byl asistentem fribourgského Institut de l'Europe Orientale, který byl založen Bocheńským a zabýval se sovětským marxismem-leninismem. V l. 1960–67 učil metafyziku, teorii poznání a dějiny filozofie ve Spojených státech na katolické University of Notre Dame (Indiana). V l. 1967–90 byl profesorem politické filozofie na univerzitě v Mnichově; učil však jen v l. 1967–71 a pak 1982–84, protože v období 1971–82 byl rektorem-prezidentem univerzity a v období 1984–96 prezidentem Katolické univerzity v Eichstättu. Dnes je ředitelem Institutu pro studium střední a východní Evropy na eichstättské univerzitě, kde příležitostně přednáší na Filozoficko-pedagogické fakultě. Od r. 1970 přednášel o filozofických, kulturních a univerzitních otázkách nejen ve většině evropských zemí, ale také ve východní Asii (Korea, Tchaj-wan, Indonésie), střední Americe (Mexiko, Chile) a jižní Africe. V l. 1982–92 byl německým (a do r. 1990 i českým) představitelem v Papežské kulturní radě, od r. 1981 je členem Evropské poradní rady Rádia Svobodná Evropa (od r. 1995 předseda). Několikrát byl členem senátu německé, evropské a světové Katolické rektorské konference; dodnes je místopředsedou Dunajské rektorské konference. V l. 1984–89 byl předsedou Svobodného německého svazu autorů. Je spoluvydavatelem časopisů Studies in Soviet (dnes: East-European) Thought (Dordrecht – Boston), Zeitschrift für Politik (Mnichov), Internationale Theologische Zeitschrift Communio (Kolín) a řady monografií Sozialwissenschaftliche Reihe der Görresgesellschaft (Bonn) a Herkunft und Zukunft (Graz). Obdržel šest čestných doktorátů, tři z nich ve Spojených státech. Po odchodu z Československa byl zbaven svého rodného občanství; do r. 1967 byl bez státního příslušenství, r. 1967 se stal občanem Spojených států, v r. 1990 nadto znovu občanem ČSR.

L. mnohotvárné zájmy lze pochopit na základě jeho „mezinárodního“ životopisu. Jeho učitel H. Kuhn se zabýval především řeckou filozofií, Bocheński byl moderní logik, kritický tomista a znalec filozofie 20. století, mj. i sovětské ideologie. V l. 1959–63 psal především o marxismu-leninismu (také o československém). Ve Spojených státech učil v tomistické tradici metafyziku, teorii poznání a dějiny filozofie. Současně se na jedné straně zabýval Hegelem a jeho levými žáky, na druhé straně byl při svých studiích sociálních a humanitních věd ovlivněn analytickou filozofií (Wittgenstein, Austin), ale též myšlením A. N. Whiteheada; z teologů ho nejvíce ovlivnili Hans Urs von Balthasar a Henri de Lubac, méně Karl Rahner. V l. 1963–72 byl redaktorem pro filozofii při přípravě encyklopedie Sowjetsystem und demokratische Gesellschaft (6 sv., Freiburg i. Br. 1966–72), pro niž také napsal velký počet menších hesel. V Mnichově učil filozofii politiky, od r. 1984 psal o filozofických otázkách dnešní kultury, religionistiky a teologie. Současně se zabýval otázkami střední a východní Evropy. Přeložil do němčiny básně Jana Zahradníčka (Der Häftling Gottes, Würzburg 1984). – Považuje se za křesťanského filozofa. Jeho myšlení bylo silně ovlivněno Tomášem Akvinským, ač se sám nikdy za tomistu nepovažoval. Největší myslitelé evropské filozofické tradice jsou pro něho Platon a Aristoteles, Tomáš Akvinský a Hegel (s kterým málokdy souhlasí), z filozofů našeho století Husserl, Heidegger, Whitehead. Během posledních let se stále více stával „filozofickým skeptikem“. Domnívá se, že na konci našeho století nejdůležitějším úkolem filozofie je „vyjasnění myšlenek a pojmů, jak tradičních, tak současných“, nadto snad ještě výchova k nezávislému, tvořivému a rozumnému myšlení, že je však jen zřídkakdy schopna řešit existenciálně relevantní problémy, a to nejen teoretické, ale ani mnohé etické. Poslední pravdy o našem světě a o nás samých známe jen na základě náboženství, tzn. zjevením Onoho, kdo nás a náš svět stvořil; ideologie jsou konkurenti náboženství. Tím se L. vrací k představám svého nejvýznamnějšího učitele I. M. Bocheńského, který zemřel v r. 1994 ve věku 92 let. Bocheński byl současně racionalista, významný logik a zbožný mnich, který filozofii nedůvěřoval (ač napsal knihu The Logik of Religion).

Bibliografie:
Marxismus-Leninismus in der CSR, Dordrecht 1961;
Theory and Practice, London 1967;
Marx and the Western World, London 1967;
Am Ende aller Religion? Zürich 1976;
Marxismus und Machtergreifung, Zürich 1978;
Wortmeldungen zu Kirche, Staat, Universität, Graz 1981;
Was brachte uns das Konzil? Würzburg 1986;
Wendezeit, Würzburg 1993;
Czas krysysu, czas przelomu, Kraków 1996.

Sborníky:
Materialism and Matter in Marxism-Leninism, The Concept of Matter, ed. E. McMullin, London 1963;
G. W. F. Hegel, Die Revolution des Geistes, ed. J. Gebhart, München 1968;
Karl Marx und Max Stirner, Demythologizing Marxism, ed. F. J. Adelmann, The Hague 1969;
Materialismus, Idealismus und christliches Weltverständnis, Christliche Glaube in moderner Gesellschaft, ed. F. Böckle ad., Freiburg 1981;
Schicksale des Erfahrungsbegriffs, Kommunikation im Wandel der Gesellschaft, ed. E. Schreiber ad., München 1980;
Die Engellehre Thomas von Aquins, Hans Filbinger, ed. L. Bossle, Dießen 1983;
Man, Pursuit of Truth and the University, The western University on Trial, ed. J. W. Chapmann, Berkeley 1983;
Between Aristotle and Anarchy, On Freedom, ed. J. A. Howard, R. A. Nisbet, Greenwich 1984;
Praktische Philosophie als Lehre von den Tugenden, Orientierung für die Politik, ed. P. M. Schmidhuber, München 1984;
Praxis und Akribie, Pro fide et iustitia, ed. H. Schambeck, Berlin 1984;
Christliche Verantwortung für die Zukunft, Senfkorn, ed. M. Müller, Stuttgart 1987;
Adaequatio et veritates, Leben Verantworten, ed. M. Miedaner, M. Rath, 1987;
Verallgemeinerung, Festgabe Heinz Hürten, ed. H. Dickerhof, Franfurt 1988;
Überlegungen zur „Verantwortung vor Gott“, Weite des Herzens, Weite des Lebens, ed. M. Langer, A. Bilgri, Regensburg 1989;
Die systematische Vieldeutigkeit der Erfahrung, Anodos, ed. R. Hofmann, Weinheim 1989;
Křesťanství a filosofie ve XX. století, Sborníky Křesťanské Akademie, 1991;
Nad meditacemi věků. Sb. k 110. výročí narození Josefa Kratochvila, ed. J. Gabriel, J. Kubíček, 1992;
Christianisme et culture en Europe, Christianisme et culture en Europe, ed. P. Poupard, Paris 1992;
Das Christentum ist keine Moral- und Sittenlehre, Marsch auf Rom, ed. M. Müller, Aachen 1993;
Was ist eine Person? Sozialethik und politische Bildung, ed. K. G. Ballestrem ad., München 1995;
Christ and the Ideologies, Crisis in Christology, ed. W. R. Farmer, Michigan 1995.

Časopisecké příspěvky:
Deduction of Sensibility – The ontological status of Sense in S. Thomas, Internat. Philos. Quarterly 1963;
Karl Marx's Attitude Toward Religion, The Review of Politics 1964;
Abstraction and Dialectics, Review of Metaphysics 1968;
Quidquid movetur ab alio movetur, The New Scholasticism 1968;
Historical Laws, Studies in Soviet Thought 1971;
Interesse und Objektivität, Philosophische Rundschau 1972;
Marcuseho radikální utopie, Studie (Řím) 1973;
A cerca de la historia de la teoria y la praxis, Revista de Filosofia (Santiago di Chile) 1980;
E possibile una societa degna dell' uomo senza la religione? La Nottola (Torino) 1982;
Pauro e coraggio. Rischi e possibilità di una società aperta, Il Nuovo Areopago, Roma 1984;
Wie könnte eine politische Philosophie aussehen? Philosophische Rundschau 1984;
Überzeugungen eines christlichen Philosophen, Philosophes critiques d'eux mêmes (Bern) 1986;
Considerazioni introduttive sulla dottrina Hegeliana dello stato, La Nottola 1987;
Substance and reflection, Review of Metaphysics 1989;
Alle origine del europeità slava, Il Nuovo Areopago (Roma) 1990;
Christianity and Culture, The Review of Politics 1991;
O filosofii a dějinách filosofie, FČ 1994;
What Happened to Thomism? Catholic Philosophical Quarterly 1995.

Literatura:
◦ K. Mácha: Filosofie M. L., Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy, Mnichov – Brno 1993;
◦ Festschrift Theorie und Praxis, ed. K. G. Ballestrem, H. Ottmann, Berlin 1996.

a