Šimon Lomnický z Budče

* 1552 Lomnice nad Lužnicí

† 1623 Praha

Narodil se jako poddaný Rožmberků a vystudoval jejich školy v Českém Krumlově a Jindřichově Hradci. Poté byl učitelem v Kardašově Řečici, panským úředníkem v Třeboni a Lomnici a hostinským v Ševětíně. V době stavovské vlády konvertoval z katolictví na protestantství a po vítězství Habsburků opět na katolictví. Zemřel v bídě a zapomenutí.

Byl plodným básníkem, prozaikem a dramatikem, vynikl jako moralista. Po veršované Instrukci čili naučení mladému hospodáři (1586; znovu 1597) vytvořil celý cyklus prozaických mravněvýchovných děl s příznačnými názvy: Knížka o sedmi hrozných ďábelských řetězích (1586), Postní zvyk (1589), Kupidova střela (1590, proti smilství), Tanec (1597), Utrhačů jazyk (1598), Vejklad prostý na nejsvětější modlitbu Otčenáš (1605), Dětinský řápek (= rourka, 1609, o vztahu dětí k rodičům), Tobolka zlatá (1615, proti lakomství), Pejcha života (1615). Své moralizace, vycházející z bible a katechismů, ilustroval kazatelskými exemply, která přebíral z významných souborů středověkých (např. Speculum historiale dominikána Vincentia Bellovacenského, 1264) a humanistických (např. Sermones de tempore a Promptuarium exemplorum dominikána Johanna Herolta, zvaného Discipulus, asi 1468, nebo Rosarium sermonum praedicabilium minority Bernardina de Bustis, 1500). Po M. Konáčovi z Hodiškova znovu zpracoval Burleyův spis o životě a učení starých filozofů v knize Filosofský život (1595). Citace z antických a středověkých filozofů přebíral zpravidla z druhé ruky; byl dovedným popularizátorem starší filozofické produkce vybírané k cílům mravoučným a literárním.

Literatura:
◦ P. Voit: Š. L. z B. a exempla v kontextu jeho mravněvýchovné prózy, 1991.

mk